10 + 1 = Lada

Jako 10 + 1 zpravidla označujeme výběr oblíbených tracků konkrétního umělce. V případě dívčího pěveckého sboru Lada ale uděláme výjimku. Všech jedenáct členek si vybralo svou oblíbenou píseň a nadto přidaly jedno guilty pleasure. Repertoár souboru tvoří především moravské a slovenské lidové písně, inspiraci ale čerpají ze všech hudebních koutů. A kde je spatřit naživo? Třeba na mariánskolázeňském festivale Moody Moon Noize vol. 2, těšíme se.

Renáta:
Tango with Lions - In a Bar
Nálada baru, poklid spojený s rozervaností a osamělostí, violoncello a staré piano. Tahle skladba mi jednu dobu pomáhala vyjádřit všechno, co jsem jinak vyjádřit nedokázala.

Naďa:
Ibrahim Maalouf - Una Rosa Blanca
Jazzový tumpetista Imbrahim Maalouf a jeho skladba na motivy básně kubánského spisovatele a politika José Martiho Una Rosa Blanca. Je to spojení jazzu a kubánských rytmů a básně o přátelství a lásce k druhým. Spojení lehkosti žití a velké hloubky. "I have a white rose to tend/ In July as in January; I give it to the true friend/ Who offers his frank hand to me./ And to the cruel one whose blows/ Break the heart by which I live,/ Thistle nor thorn do I give: For him, too, I have a white rose."

Eliška:
Mercedes Sosa - Alfonsina y el mar
Nejsmutnější píseň na světě.

Eva:
Jill Scott - Golden
Tuhle poměrně starou písničku americké R&B a neosoulové zpěvačky Jill Scott vytáhnu k poslechu jen jednou za uherák, ale vlastně se dá říct, že patří k mým nejoblíbenějším. Pokaždé mě totiž vrátí zpět do dob čerstvě zamilovaného randění s mým dnes už manželem. Líbí se mi její rytmus, text, ten skvělý hlas interpretky, a i po letech ve mě její poslech vyvolává pocit totální bezstarostnosti a vděčnosti.

Klára:
Kali Uchis, Rico Nasty - Aquí Yo Mando
Já vybírám písničku, kterou poslední dobu poslouchám pořád dokola. Kali Uchis už je dlouho moje oblíbená interpretka, která nějak dokáže smáznout můj lehounce provinilý pocit, který se často dostaví, když poslouchám popové písničky. Její tracky jsou výsostná pohoda. A i když miluju ženské rapperky, Rico Nasty je na mě někdy až moc drsná. Proto tohle spojení vytváří esenci, která mi je přesně po chuti. A hlavně, když jdu po ulicích a poslouchám tuhle písničku, připadám si, že aquí yo mando - tady velím já.

Anežka:
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka - Pod hladinou
Vybrat skladbu milovaného Martinů nebo archivní nahrávku lidového zpěvu z hor? Hudba Deža Ursinyho odpovídá na moji hudební nerozhodnost a zároveň vystihuje všechno dobrý, co v hudbě potřebuju. A taky je to muzika, kterou jsem objevila poměrně pozdě, a znovu mě dostalo, co všechno ještě se mi bude fakt hodně líbit. Je to muzika, u které pociťuju všechu tu lásku ke všem svým oblíbeným žánrům, skladatelům, uvrzaným hudcům, popěvkům v dětských lidových hrách, světu, který je tak trochu mimo, a přece je tady a je krásný, když člověk poslouchá skladby, jako jsou ty Ursinyho, a texty, jako ty Ivana Štrpky.

Marie:
David Darling & The Wulu Bunun - Lugu Lugu Kan-Ibi
Bunun je kmen domorodých obyvatelů ostrova Formosa, dnes nazývaném Tchaj-wan. A capella polyfonní písně imitují zvuky včel a vodopádů, jejich poslech v sobě zároveň nese politické utrpení kolonizující Číny, před kterou kmen utekl do hor, na jejichž vrcholcích se usídlil. Tato nahrávka je kousek ze silného, vibrujícího alba, větrem z hor a něčím nepochopitelným, vytvořeným ve spolupráci Bunun s violoncellistou Davidem Darlingem. Nahrávání probíhalo v ranních hodinách, protože odpoledne bylo příliš horko a bylo nutné pracovat na polích. Při poslechu této písně se ve mně všechno otevírá a zpomaluje, ale stále proudí jak nekonečná tekutina. Tak nějak si představuju, že hudba nese a hladí, kříčí a trvá.

Marta:
Paula Fernandes - Jeito De Mato
Mezi moje tajné lásky patří Brazílie, strašně kýčovitě přeslazené pojetí přírody a folkové písničky, což se dohromady spojuje v osobě zpěvačky Pauly Fernandes, která je schopná přijet na pódium na vyzdobeném bílém koni v nablýskaných „farmářských“ šatech a ustát v tomto duchu celý koncert. Přijde mi to celé tak „moc“, až mě to vlastně uklidňuje. Že se někdo nestydí za svoje růžové brýle.

Magdalena:
Mama Cass Elliot - Make Your Own Kind of Music
Vybrat jednu srdcovku je hrozně těžké, ale tahle píseň docela vystihuje moji slabost pro 60. léta. Je velmi jednoduchá a je v ní všechno. Když jsem ji nedávno objevila v iPodu, který byl roky zahrabaný na dně šuplíku, naplnilo mě to hroznou energií a nadějí, že všechno bude dobré. Ne náhodou se tahle skladba objevila v několika dílech seriálu Lost.

Veronika:
Sophie Hunger - There Is Still Pain Left
Sophie Hunger jsem poznala s velkým zpožděním, ale za to hned naživo! Vůbec jsem tenkrát nevěděla, na co jdu, a o to silnější bylo nadšení.

Mariana:
Sinéad O'Connor - The Last Day of Our Acquaintance
Vybrala jsem věc, která je pro mě aktuálně nejdůležitější a nějak skrze ní nacházím sílu a útěchu. Jak přijdou bicí, tak se neznám. Vytancovat se z něčeho funguje dost podobně jako něco rozmlátit, to jsem zjistila.

guilty pleasure: Sally Selingová - Chmýří
U týhle písničky jsme všechny Sally Sellingová, případně jedenáctičlenná bicí sekce.