10 + 1 = Liem (2Cold)

Vladimíru Jaškemu aka Liemovi říkají kolegové z branže Mr. Depresario. Pomáhal s produkcí desky Libertin od Kofe-in, působí v projektu Munroe a jeho trademarkem je temná atmosféra. Nechtějte ho ale zaškatulkovat. Ve svém novém projektu 2Cold dokazuje, že se rozhodně nechce opakovat. Pojďme spolu na exkurz po muzice, bez níž by, jak on sám říká, "2Cold nikdy nevznikli". A kdo jsou 2Cold? Slibná tuzemská dvojice, pohybující se mezi synthopopem, ambientem a trip hopem, která právě chystá debutovou nahrávku Bittersweet.

Chvrches – Lies
Abych rozbil ty pověry o "temňákovi", měl bych asi nejprve zmínit nějakou srdíčkovější kapelu. Chvrches mi pohladili aortu slušně, není ale jednoduché vybrat od nich jednu skladbu, protože když to začnete dělat, tak si omylem poslechnete celou desku. I já chci jejich plagoš nad postelí.

Die Antwoord – I Fink You Freeky
Přestože Die Antwoord asi nejsou "zef" (hanlivý termín pro pracující třídu bílých v Jižní Africe, včetně těch žijících v karavanech, pozn. ed.), tak jak to vidí jihoafrická komunita, pro mně je tam špíny až až. A když si člověk dá pár rozhovorů s Ninjou, tak to celý pochopí, a o to víc ho to baví. Děsivý, vtipný, chytrý.

Crystal Castles – Concrete
Dát Plague, nebo Concrete? Obě jsou noisový a obě jsou boží. Netvrdím, že původní Crystal Castle byli špatní, ale pro mně to všechno začíná až tady. S touhle buchtou to má mnohem větší šťávu. (Tam, odkud já jsem, je termín buchta lichotka.)

Electric Youth – Innocence
Zřejmě patřím do tuctový skupiny lidí, kteří nejdřív viděli Drive, než objevili tuhle kapelu. Asi mě to zřídilo díky fantastickýmu zvuku masivních synťáků, podobně jako Chvrches. Romantika? Jo, ale s poldama v zádech.

Nine Inch Nails – Less Than
Bylo by ode mě trochu škodolibý, kdybych nezmínil kapelu, kterou jsem deset let (nevědomě) vykrádal. Možná bych tady měl spíš dát soundtrack z The Girl with the Dragon Tattoo, ale jestli to má být klip, tak rovnou aktuální. Mimochodem na konci roku se s Reznorem setkám pracovně.

Grimes – Oblivion
V rozhovoru pro KEXP se Grimes rozpovídala, o tom jak začínala. Je pěkný a uklidňující poslouchat příběh, jak si nakoupila krabičky, které jí doporučili přátelé, a jak si jen hrála a mačkala trigry, což by v podstatě mohl každý. Díky, ale tohle ti (ne)žeru - tohle je talent, bejby.

Adi – Pink Pillz
Viděl jsem ji naživo a ta se s tím nemazala. Asi tady někde jsem nadobro odmítl představu, že bych ještě někdy hrál v šestičlenným bandu. Adi je dost komplikovaná a rozhodně není dobrý si její věci hledat podle views.

Yellawolf – Row Your Boat
Je moc moc dobře, že tenhle týpek žije v Alabamě, protože se nemusíme až tak moc bát o svý ženy. Toto je jednoduše megaking, který láme všechno. Minimálně moje představy o tom, co ještě je a co už není hip hop. Konečně zas uvěřitelný dítě ulice, jehož statementy mají moji pozornost.

Röyksopp – Skulls
Absolutní nátěr, rytmika synťáků, co zabíjí, a tak dále ale... Není tohle trochu vykrádačka prvního klipu Munroe, který jen tak mimochodem vyšel o pár měsíců dřív? Ok, prominuto, existuje jistá pravděpodobnost, že to k nim do norského Tromsø asi nedošlo. U Röyksopp platí to samé, co u Crystal Castles. Pro mě to začíná tady.

IAMX – Aphrodisiac
Těžký rozhodování, čím tuhle desítku ukončit. Zvažoval jsem Chemical Brothers a Wide Open, ale...

Guilty pleasure:
Lana Del Rey – Summer Bummer
Zásadně mě ranilo, Lano, že s odchodem Barrieho Jamese se vytratilo to, co jsem miloval na Ultraviolence. Z nové desky už se chytám jen u pár věcí, mezi něž patří tohle a 13 Beaches, a u druhé jmenované to vidím na nějaký úlovek ze spodní vrstvy tvého google drive. Samozřejmě nad tvojí genialitou žasnu, ale ty víš, že Barrie ti tam vždycky podsunul ten první plán. Zavolej mu, pozvi ho domů, pozvi ho do studia a zase se staneš mou guilty pleasure.