Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Ondřej Vratislav Vyšehradský (emozpěv)

10 + 1 = Ondřej Vratislav Vyšehradský (emozpěv)

Anna Mašátová | Články / Seriály / / 10+1 | Do 20.11.2016

I když se v rodině hudba nijak nepěstovala, prý se ozvaly silné geny předků. Ondřej Vratislav Vyšehradský psal od mala povídky a básničky, posléze se zamiloval do hudby a svůj literární zájem přesměroval k písničkám. Coby samouk začal hrát na kytaru, přetlak příběhů v hlavě vyřešil psaním a skládáním. Hudbou se neživí, přesto založil úspěšný projekt emozpěv, kde je mu hudebním partnerem basák Martin Drahoňovský. Nedávno vydali druhé album s názvem Hebké bolesti, které pokřtí 22. listopadu 2016 v Café V lese.

Radiohead - Kid A (2000)
Kid A je pro mě rozhodně nejzásadnější album v životě. Dostal jsem se k němu rok po vydání, v šestnácti letech, a úplně to změnilo můj přístup k hudbě. Věděl jsem, že Radiohead jsou skvělá kytarová kapela devadesátých let, miloval jsem jejich Just, Paranoid Android i Creep. Měl jsem opravdu moc rád všechny jejich desky. A najednou přišli s nekytarovou nahrávkou. Tohle album pro mě byla brána do říše hudby, protože mi došlo, že nemá cenu škatulkovat a už vůbec nemá cenu zůstat věrný jen jednomu žánru. Hudba má tolik barev a chutí, že jen blázen by zůstal u jedné.


Sigur Rós - ( ) (2002)
Tohle album jsem chytil v neuvěřitelně citlivou dobu. Po dvou letech jsem se totiž jako puberťák, rozešel s holkou, která byla moje první. Ve všem. Vlastně jsem pak na dlouhou dobu citově okoral a zvuk Sigur Rós na tom měl lví podíl. Celá deska je tak srdcervoucí, dojemná, teskná, ale i energická a živá, že bylo najednou hrozně krásný utápět se ve vlastním splínu. Dodnes mám Untitled 8 (Popplagið) jako tu skladbu, kterou bych si chtěl nechat zahrát na pohřbu. Patetickou, ale neuvěřitelně silnou.


David Bowie - Low, Heroes, Lodger (1977-1979)
Tři desky spojím do jedné položky, protože jsou pro mě vlastně jedna nahrávka na pokračování. Ke zvuku a charakteru Bowieho jsem došel poměrně pozdě, asi až v pětadvaceti letech, ale stal se jedním z mých hudebních hrdinů. Zvuk, kterého docílil na legendární berlínské trilogii předběhl dobu. I když řada lidí může namítnout, že nevytvořil žádný z těch stylů, které za svou kariéru prostřídal, jeho nesmazatelnou zásluhou je, že dokázal vytěžit potenciál “komunitních žánrů” v popkultuře.


David Bowie - Blackstar (2016)
Kdyby na to přišlo, dokázal bych sestavit tenhle seznam jenom z Bowieho alb, ale poslední Blackstar tu napsat musím. Nevzpomínám si totiž, kdy naposledy jsem zažil tak neskutečně silný emoce při poslechu hudby. Samozřejmě, že to bylo umocněný náhlým odchodem, ale i bez toho - Lazarus je prostě fenomenální skladba.


Miles Davis - Bitches Brew (1970)
Po té, co jsem vstoupil s Kid A do brány hudby, byla jen otázka času, kdy najdu další perly posouvající hranice. Setkání s Davisem ve mně zanechalo hlubokou rýhu. Najednou tu byla nestandardizovaná skladba, absolutně volná a uvolněná. Ale zatraceně kvalitní a živá. Postupně jsem se dostal i k jeho ranému jazzu, který mě taky řádně dostal. Jakoukoliv z jeho nahrávek si s chutí jednou za čas pustím.

Mars Volta - De-Loused in the Comatorium (2003)
Když jsme to poprvé slyšel, absolutně mě to odfouklo. Neskutečně rychlé, tvrdé, dynamické, ale zároveň psychadelické a harmonické. Kytarový riff v Roulette Dares (The Haunt Of) nebo bezchybná rytmika v Drunkenship of Lanterns mnou i po letech škubou. Mars Volta vždycky stáli na jednom z nejlepších kytaristů své generace, Omaru Rodríguez-Lópezovi, ale jakou on si dokázal najít rytmiku, z toho jsem naprosto paf dodnes.


Priessnitz - Freiwaldau, Nebel (1992)
Opět spojím dvě desky do jedné kolonky. Ony spolu totiž velmi úzce souvisí. Starý Priessnitz jsou naprostá srdcovka. Vždycky jsme miloval Kružíkovu kytaru, její zvuk i harmonie a Švejdíkovi rané texty. Byly pro mě důkazem toho, že to česky jde. A nemusí tam být žádný humor, ani nadsázka, na což sází tolik muzikantů a mě se to vždycky neuvěřitelně zajídalo. Kromě toho jsou ty devadesátkové písničky Priessnitz naprosto skvělé. Bez výjimky.


Mňága a Žďorp - Made in Valmez (1991)
V pubertě jsem na Mňágu chodil, jejich devadesátkový desky miloval. Ta skotačivá melancholie mi imponovala. I když je jejich hudba vlastně dost jalová, měla v sobě vždycky zvláštní kouzlo. S přibývajícím věkem (mým i kapely) se teda trochu vytrácí, ale zrovna Made in Valmez je po všech stránkách tak skvělá, že si ji hrozně rád poslechnu i dnes, protože výhledově budeme všichni šťastni!


Gustav Mahler - 5. symfonie (1901-1902)
Mahlerovy symfonie jsou neskutečné. Každá má svou sílu a hloubku a je nemožné vybrat tu, která by měla všechny reprezentovat. Ovšem 5. symfonie v sobě ukrývá naprostý klenot. Totiž čtvrtou větu, obecně známou jako Adagietto. Vlastně ani nedovedu popsat, co mě na této skladbě tolik přitahuje, ale pokaždé, když ji slyším (a je jedno, v jaké náladě), musím se zastavit a vychutnat si tu nadpozemskou krásu.


Houpací koně - Hotel Palace (2010)
Houpací koně jsem poprvé objevil v době mezi alby Písně z bistra (2003) a Tiché dny na Klíši (2006). Uhranula mě jejich nálada a skvělé texty Jirky Imlaufa. Pak se na nějaký čas odmlčeli a vyloupli se v roce 2010 se svěžím zvukem na albu Hotel Palace. Byl jsem nadšený a překvapený. Tou dobou pro mě byli Koně nadějí, že šmrncovní kytarovka se dá dělat i u nás. Když o tři roky později vydali fenomenální desku Everest, měl jsem ohromnou radost, že jejich kvality konečně pochopila i širší veřejnost a konečně ze sebe sundali stigma “nejlepší lokální kapely”.


+1 Guilty pleasure Dalibor Janda - Pusť k milování radio
Z celých alb asi žádné guilty pleasure nemám, ale nesmrtelný singl Pusť k milování rádio od Dalibora “Klobásy” Jandy jím rozhodně je. Celá písnička je naprosto geniální - text má slogany, který si z hlavy nevytlučete, hudba přesně dokresluje tu osmdesátkovou lascivní náladu. Navíc po produkční stránce oceňuju, že se vyhnuli tzv. pornosaxofonu, i když by tu byl zcela jistě na místě. Jestli o nějaké písničce můžeme s klidným srdcem prohlásit, že je “oplodňovák”, je to rozhodně tahle, protože když venku lije, vždycky přijde vhod sklepní byt.



Info

Ondřej Vratislav Vyšehradský
emozpěv
www.emozpev.cz

Křest alba Hebké bolesti proběhne dne 22.11.2016, Café V lese, Praha
www.facebook.com/events/1181577835270410/

foto (c) Jakub Macháček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10+1 = Lukáš Polák

redakce 11.02.2024

Lukáše můžete znát z kapel Orient nebo Ginger Wizard & Peter Jacksons. Také je součástí nahrávacího studia Tropical Cell. Lásky, nejoblíbenější kapela a guilty pleasure?

10 + 1 = Ale Hop

redakce 26.10.2023

Co všechno peruánskou rodačku Alejandra Cárdenas Pacheco inspirovalo? Můžete vidět a slyšet na Le Guess Who?, nebo taky za pár dní v Punctu.

10 + 1 = Felix Bushe (Gengahr)

redakce 13.10.2023

"Znát a milovat album Raw Power od The Stooges bylo součástí mé identity, když jsem začínal hrát ve vlastních kapelách," říká zpěvák Felix Bushe. Zítra živě.

7 + 3 + 1 = Adam Dragun

redakce 02.10.2023

Sedm divadelních vzpomínek, které jsou pro Adama zásadní, tři tipy, co v nejbližší době vidět v Praze, a jedno guilty pleasure!

10 + 1 = Martyyna

redakce 15.09.2023

"Nedávno jsem si uvědomila, že hudba kterou jsem poslouchala jako teenager hluboko uvnitř mě zakotvila a podvědomě inspiruje mou dnešní produkci," říká Martyyna. Lunchmeat volá.

10 + 1 = Freddy Ruppert

redakce 04.08.2023

Jako první pod hlavičkou nového projektu Ávéčko vystoupil americký hudebník a umělec Freddy Ruppert. Giallo, giallo a zase giallo!

10+1 = Micha Zaat (Tramhaus)

redakce 15.07.2023

Micha Zaat ze skupiny Tramhaus pootevřel dveře do světa písní, které ho formovaly. Za čtyři dny na Colours nebo den na to v pražském klubu Underdogs’!

10 + 1 = Obscene Extreme Festival 2023

redakce 25.06.2023

Na co nás pozve Čurby v rámci letošního ročníku Obscene Extreme? Jedenáct jmen přímo od srdíčka! A to bije velmi rychle.

10 + 1 = Emilija Đorđević (Koikoi)

redakce 21.05.2023

Koikoi pocházejí z různých prostředí, ale mají společný cíl, totiž dělat hudbu propojující underground a mainstream.

10 + 1 = Jason Lindner

redakce 27.04.2023

Učil se u Barryho Harrise nebo Chrise Andersona, doprovází jména Meshell Ndegeocello nebo Avishai Cohen a v Brně vystoupí s Donnym McCasslinem. Co poslouchá nejraději?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace