Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Sasami Ashworth

10 + 1 = Sasami Ashworth

waghiss666 | Články / Seriály / / 10+1 | 10.09.2019

Sasami vystudovala klasickou hudbu, je školenou hráčkou na lesní roh, ale nebojí se strunných ani klávesových nástrojů. Sama stihla od všeho trochu - hrát v rockových kapelách po klubech, produkovat singly ostatním i nahrávat a aranžovat smyčce na deskách Curtise Hardinga nebo Wild Nothing. Jako aktivní hudebnice je i aktivní posluchačkou a fanynkou, která v hudbě hledá a nachází kontrasty, hloubku a netradiční postupy. Nejzajímavější jsou momenty, kdy (jak sama říká) se „tradiční protne s neotřelým“. A v jejím výběru deseti nejzásadnějších skladeb naleznete takový moment nejeden. (Naživo už za týden v Café V lese.)

The Beatles - Across the Universe
Vždycky jsem byla velkou fanynkou The Beatles. Vyrostla jsem na všech jejich deskách, ale zrovna tahle píseň pro mě má specifický význam, protože tohle byla první opravdu „dobrá píseň“. Pamatuju, jak jsem slyšela verzi od Fiony Apple, a úplně mě položilo, jaký mělo i její podání dopad, byť v jiné formě, než originál. Do té doby jsem neuměla určit, co dělá z písně tu „fakt dobrou“. Ale slyšet tutéž skladbu, jak ke mě jiným interpretem promlouvá stejně silně - ba možná i silněji - než originál, mě naučilo chápat, čím to je.

Ella Fitzgerald - Blue Skies
Ripla jsem si CD Get Happy půjčené ze středoškolské knihovny do počítače (žádný strach, už jsem si ho koupila). Ella je jedna z těch fantastických, až transcendentních hudebníků, co umí s vokály divy. Poslouchala jsem tuhle skladbu desetkrát denně a naučila se tu scatovací pasáž nazpaměť. Myslím, že mi dost vytrénovala sluch a naučila mě slyšet i zpívat melodie, co mi do té doby nepřišly tolik... akrobatické? Tahle píseň ve mě vyvolává ryzí radost.

Fleetwood Mac - Dreams
Hlas Stevie byl pro mě odjakživa něčím speciálním. Jako vystudovaná hráčka na lesní roh jsem se naučila vyhledávat specifické, ne tak klasicky elegantní hlasy a tóny, co se skrývají ve světě hudby. A dyslektické pasáže Micka Fleetwooda mě vždycky dostanou.

Brian Eno - Cindy Tells Me
Vzpomínám si, jak jsem v autě poprvé poslouchala Here Comes the Warm Jets a jak přišla na řadu právě Cindy Tells Me. Následuje hned po Baby's on Fire a pamatuju si, že jsem ji už znala z televizní reklamy, jelikož jde o jednu z těch sladších a popovějších Enových písní. Ale po minutě přichází kousavá, škrábavá a zfuzzovaná Frippova zkreslená kytara a urve si celý track pro sebe. (Na nové, zremasterované verzi už nezní tak úchylně, jaké překvapení). Přišlo mi parádní, že nechal takhle výrazný a agresivní zvuk vplout do jinak velmi jemné a umírněné popové skladby. Lidi se dneska bojí používat riskantní nebo „scestné“ zvuky, obzvláště u písní, co jsou více méně harmonické.

Stevie Wonder - Sir Duke
Celé tohle album je ta nejlepší věc, co kdy vznikla. Na základní škole jsme zpívali Sir Duke ve sboru, takže jsem tuhle písničku poznala tím nejlepším a zároveň nejhorším možným způsobem. Stevie představuje čistou, nefalšovanou radost, je to nejtalentovanější žijící hudebník. Tahle skladba má dechy a popěvky, co se vám zaseknou v hlavě na několik dní - co víc si přát?

Angel Olsen - Lonely Universe
Na hlas Angel jsem se napojila okamžitě, podobně jako mě do hloubky přitahoval Stevie, byla jsem na jejím poslechu závislá. Aranže na téhle desce jsou rozptýlené a vokální melodie komplexní a intimní. Jednoduché akordy s upřímnými, skoro až deníčkovými texty. Láska.

Wire - French Film Blurred
Studovala jsem klasiku, takže ihned po zkouškách začala má posedlost postpunkem a přímočarou kytarovou hudbou. Wire byli temní, divní a používali akordy, co jsou v teoretickém vnímání hudby nahlíženy jako nesprávné, zato způsobem, který mi přišel vzrušující. Zkombinovali různé způsoby hry a stupnice tónů v každé pasáži a zpívali o tón a půl výše, než hráli.

System of a Down - Sugar
Můj výběr je plný smutných a zasněných kousků, ale mám i ujetou a divokou stránku. Tenhle song byl šílený (jistým způsobem násilný a problematický, ale kdoví, jestli není autobiografický) a kulturně kritický text a střídání tempa i dynamiky po celou stopáž skladby mi učarovaly. Tohle mám na SOAD nejraději - jsou to maniaci.

Carole King - So Far Away
Carol je královna duchaplnosti. Tečka. Její písně jsou intimní, civilní, je snadné se s nimi ztotožnit a mají groove. A Carol taky ví, jak to rozjet na piano.

Gustav Mahler - Symphony No. 5
Epické dechy, nádherné melodie, rozmarné aranže a kontra-melodie. Zmínila jsem ty epické dechy? Mahlerovy symfonie jsou temné, zadumané, hysterické, magické, sarkastické a všechno mezi tím!

Info

Sasami (us)
16. 9. 2019 19:30
Café V lese, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10+1 = Ondřej Moravec (Jeden svět)

redakce 11.09.2020

Programový ředitel lidskoprávního festivalu Jeden svět doporučuje filmy, které byste neměli minout.

10+1 = Žofie Kabelková

redakce 06.09.2020

Kteří interpreti provází Žofii Kabelkovou životem? Bohové i bohyně, legendy tuzemské i zahraniční.

10+1 = Jana Šteflíčková

redakce 30.08.2020

Písničkářka a herečka Jana Šteflíčková už bezmála deset let hraje jen sama s kytarou. Vydala čtyři alba a zakládá si na komorních, ale kontaktních koncertech.

10+1 = Jan Kunze

redakce 26.07.2020

Jedna z výrazných osobností tuzemského kulturního dění, hudebník, dramaturg, kurátor a básník Jan Kunze, představuje jedenáctku zásadních písní.

10 + 1 = Jan Fic

redakce 17.07.2020

Spojení „český bluesový písničkář“ se příliš často neobjevuje mimo okruh žánrových médií či periodik, ovšem Jan Fic zaujal svým albem Město natolik široké publikum...

10+1 = Vi Tranová (Viah)

redakce 08.07.2020

Necháváme nahlédnout do hudebních inspirací Huyen Vi Tranové, ve kterých se objevuje především žebříčkový pop, rap a emoce.

10+1 = Yvonnick Prené

redakce 26.06.2020

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.

10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

redakce 17.06.2020

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou pro těles Orient a Tomáš Palucha. Jaké jsou jeho inspirace?

10 + 1 = dné

redakce 13.06.2020

Dné na první desce ignoroval trendy i jakákoliv posluchačská očekávání. A to dělá stále a my stále čekáme na jeho druhé album. Co s tím?

10+1 = Jakub Jirásek (Cold Cold Nights)

redakce 06.06.2020

Takovej deníček od krize v roce 2008 do krize 2020, říká ke svému výběru oblíbených písniček Jakub Jirásek z Cold Cold Nights.