Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Sasami Ashworth

10 + 1 = Sasami Ashworth

waghiss666 | Články / Seriály / / 10+1 | 10.09.2019

Sasami vystudovala klasickou hudbu, je školenou hráčkou na lesní roh, ale nebojí se strunných ani klávesových nástrojů. Sama stihla od všeho trochu - hrát v rockových kapelách po klubech, produkovat singly ostatním i nahrávat a aranžovat smyčce na deskách Curtise Hardinga nebo Wild Nothing. Jako aktivní hudebnice je i aktivní posluchačkou a fanynkou, která v hudbě hledá a nachází kontrasty, hloubku a netradiční postupy. Nejzajímavější jsou momenty, kdy (jak sama říká) se „tradiční protne s neotřelým“. A v jejím výběru deseti nejzásadnějších skladeb naleznete takový moment nejeden. (Naživo už za týden v Café V lese.)

The Beatles - Across the Universe
Vždycky jsem byla velkou fanynkou The Beatles. Vyrostla jsem na všech jejich deskách, ale zrovna tahle píseň pro mě má specifický význam, protože tohle byla první opravdu „dobrá píseň“. Pamatuju, jak jsem slyšela verzi od Fiony Apple, a úplně mě položilo, jaký mělo i její podání dopad, byť v jiné formě, než originál. Do té doby jsem neuměla určit, co dělá z písně tu „fakt dobrou“. Ale slyšet tutéž skladbu, jak ke mě jiným interpretem promlouvá stejně silně - ba možná i silněji - než originál, mě naučilo chápat, čím to je.

Ella Fitzgerald - Blue Skies
Ripla jsem si CD Get Happy půjčené ze středoškolské knihovny do počítače (žádný strach, už jsem si ho koupila). Ella je jedna z těch fantastických, až transcendentních hudebníků, co umí s vokály divy. Poslouchala jsem tuhle skladbu desetkrát denně a naučila se tu scatovací pasáž nazpaměť. Myslím, že mi dost vytrénovala sluch a naučila mě slyšet i zpívat melodie, co mi do té doby nepřišly tolik... akrobatické? Tahle píseň ve mě vyvolává ryzí radost.

Fleetwood Mac - Dreams
Hlas Stevie byl pro mě odjakživa něčím speciálním. Jako vystudovaná hráčka na lesní roh jsem se naučila vyhledávat specifické, ne tak klasicky elegantní hlasy a tóny, co se skrývají ve světě hudby. A dyslektické pasáže Micka Fleetwooda mě vždycky dostanou.

Brian Eno - Cindy Tells Me
Vzpomínám si, jak jsem v autě poprvé poslouchala Here Comes the Warm Jets a jak přišla na řadu právě Cindy Tells Me. Následuje hned po Baby's on Fire a pamatuju si, že jsem ji už znala z televizní reklamy, jelikož jde o jednu z těch sladších a popovějších Enových písní. Ale po minutě přichází kousavá, škrábavá a zfuzzovaná Frippova zkreslená kytara a urve si celý track pro sebe. (Na nové, zremasterované verzi už nezní tak úchylně, jaké překvapení). Přišlo mi parádní, že nechal takhle výrazný a agresivní zvuk vplout do jinak velmi jemné a umírněné popové skladby. Lidi se dneska bojí používat riskantní nebo „scestné“ zvuky, obzvláště u písní, co jsou více méně harmonické.

Stevie Wonder - Sir Duke
Celé tohle album je ta nejlepší věc, co kdy vznikla. Na základní škole jsme zpívali Sir Duke ve sboru, takže jsem tuhle písničku poznala tím nejlepším a zároveň nejhorším možným způsobem. Stevie představuje čistou, nefalšovanou radost, je to nejtalentovanější žijící hudebník. Tahle skladba má dechy a popěvky, co se vám zaseknou v hlavě na několik dní - co víc si přát?

Angel Olsen - Lonely Universe
Na hlas Angel jsem se napojila okamžitě, podobně jako mě do hloubky přitahoval Stevie, byla jsem na jejím poslechu závislá. Aranže na téhle desce jsou rozptýlené a vokální melodie komplexní a intimní. Jednoduché akordy s upřímnými, skoro až deníčkovými texty. Láska.

Wire - French Film Blurred
Studovala jsem klasiku, takže ihned po zkouškách začala má posedlost postpunkem a přímočarou kytarovou hudbou. Wire byli temní, divní a používali akordy, co jsou v teoretickém vnímání hudby nahlíženy jako nesprávné, zato způsobem, který mi přišel vzrušující. Zkombinovali různé způsoby hry a stupnice tónů v každé pasáži a zpívali o tón a půl výše, než hráli.

System of a Down - Sugar
Můj výběr je plný smutných a zasněných kousků, ale mám i ujetou a divokou stránku. Tenhle song byl šílený (jistým způsobem násilný a problematický, ale kdoví, jestli není autobiografický) a kulturně kritický text a střídání tempa i dynamiky po celou stopáž skladby mi učarovaly. Tohle mám na SOAD nejraději - jsou to maniaci.

Carole King - So Far Away
Carol je královna duchaplnosti. Tečka. Její písně jsou intimní, civilní, je snadné se s nimi ztotožnit a mají groove. A Carol taky ví, jak to rozjet na piano.

Gustav Mahler - Symphony No. 5
Epické dechy, nádherné melodie, rozmarné aranže a kontra-melodie. Zmínila jsem ty epické dechy? Mahlerovy symfonie jsou temné, zadumané, hysterické, magické, sarkastické a všechno mezi tím!

Info

Sasami (us)
16. 9. 2019 19:30
Café V lese, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Alžběta Trusinová (něco něco)

redakce 30.09.2021

Mohli jste ji registrovat jako součást česko-slovenské skupiny Neřvi mi do ucha, nemohla vám uniknout jako polovina dvojice něco něco.

10 + 1 = Karolína Vacková (Film a architektura)

redakce 28.09.2021

Ve spolupráci s organizací Kruh se Karolína Vacková podílí na festivalu Film a architektura. A dala nám tipy na žánrové snímky, které bychom měli určitě vidět.

10 + 1 = Milan Buršík (Old Folks House, Vellocet Roll)

redakce 26.09.2021

Že jste se s Mejlou aka Milanem Buršíkem nikdy nebavili o Dead Moon? Není možná. Vellocet Roll budou křtít v Praze i v Brně, dobrá příležitost.

10 + 1 = Denisa Václavová (4+4 dny v pohybu)

redakce 21.09.2021

Nejzajímavější místa činu, na které se Festival 4+4 dny v pohybu za svou pětadvacetiletou historii podíval?

Dušan Svíba (Earth Music/Colour Meeting): Tak to pusť…

redakce 20.09.2021

Do Prahy díky Dušanovi přijíždí senzace newyorské klubové scény, trio VickiKristinaBarcelona s projektem Songs of Tom Waits.

10 + 1 = Hrádek (Slut)

redakce 14.09.2021

Třicet let od svého založení slaví jedna nejzásadnější devadesátkových kapel - Slut. A chystají se věci.

10 + 1 = Łukasz „Twix” Jędrzejczak (Javva)

redakce 30.08.2021

Pořád jsem velkým fanouškem jednoduchých a nenáročných riffů Wese Borlanda a natlakovaného zvuku producentů Brendana O'Briena a Terryho Datea, říká Łukasz „Twix” Jędrzejczak.

10 + 1 = Lukáš Klavrza (Death by Ren)

redakce 21.08.2021

Kdopak by neslyšel o pražské synthpopové skupině Death by Ren. Formativní písničky z kytaristova notýsku.

10 + 1 = Lada

redakce 14.08.2021

Všech jedenáct členek dívčího sboru vybralo svou oblíbenou píseň a nadto přidaly jedno guilty pleasure.

10 + 1 = Jakub Muhlfeit (Kolektivní halucinace)

redakce 10.08.2021

Kolektivní halucinace vydali v březnu metafyzickou desku Reality, za pár dní vystoupí na Maratonu hudby v Brně. Kapelní kořeny rostou kudy?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace