Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Vorhees

10 + 1 = Vorhees

Libor Galia | Články / Seriály / / 10+1 | 11.06.2018

Dana Wachs se nejprve soustředila na práci se zvukem, pilovala cizí hudbu a svět obrážela se jmény jako St. Vincent, Perfume Genius či MGMT. Rok zpátky se definitivně odhodlala k vlastní tvorbě a po letech se představila jako Vorhees. Své épéčko Black Horse Pike považuje za mýtickou cestu měsíční krajinou, mladickou rebelii a soundtrack k nezodpověditelným otázkám. Mluví o něm jako o autobiografickém, přitom alegorickém albu, které pojednává o tom, jaké to je být teenagerem z nižší střední třídy před digitální dobou. O touze definovat sebe samu, být na cestě a snažit se něco udělat. Poprvé se v Česku představí jako předskokanka Deerhunter 14. června v pražské MeetFactory.

Alice Coltrane – Jai Rama Chandra
Tahle skladba, která stojí především na synťácích, smyčcovém souboru a zpěvu, ve mně vyvolává naprostý klid. Mírné se proplétá s těžkým, podivně to připomíná práci Angela Badalementiho na hudbě v Městečku Twin Peaks. Doporučuji k traumatickým dojezdům a turbuletním vzletům.

Aphex Twin - Windowlicker
V téhle je toho tolik, nad čím žasnu, tak kde začít? Aphex Twin je mistrem ve vytváření elektronických zvuků, které působí neuvěřitelně přirozeně. Působivý funk. Ruku v ruce s temně humorným pohledem Chrise Cunninghama na svět s těmihle kalifornskými dračicemi je Windowlicker tou nejlepší hudbou, při níž se chystám vyrazit na cestu.

London Symphony Orchestra, conducted by Valerij Gergijev - Ravel’s Bolero
Tohle bylo mé první střetnutí s klasikou, kterou jsem následně do hloubky studovala a která ovlivnila mou lásku k repetici. Krásný příklad toho, jak se během opakování vytváří napětí a energie. Zbožňuju, jak tohle video zvýrazňuje jednotlivé sekce, jak se to tematicky stále rozrůstá… a jak Valerij Gergijev využívá párátka jako taktovky.

Nina Simone - Aint Got No Life
Nina Simone se stala symbolem pro skládání hudby se sociálním a politickým přesahem. Tohle vystoupení z roku 1969 na počátku afroamerického hnutí za občanská práva pro mě představuje zásadní příspěvek k rovnosti, která spočívá v uznání jedinečnosti každého člověka. Navíc Nina Simone vede kapelu jako blázen. Není větší ranařky.

Robert Wyatt - Free Will and Testament
Další krásný příklad opakování v hudbě, navíc doprovozený jedním z mých oblíbených hlasů. „What kind of spider understands arachnophobia?” Rafinovanější existenciální hloubání snad neexistuje (nebo alespoň já o něm nevím).

PJ Harvey - Man Size
Tahle přišla ve správnou chvíli – v době, kdy už náhle nejste dětmi, kdy svět začíná obnažovat svou ošklivost. Jako mladou ženu mě Polly dostala (a nadále dostává, i jak stárnu) svým podrýváním stereotypů spojených s rolemi ve společnosti a vůbec tím řízným zacházením s kytarou.

Fever Ray - When I Grow Up
Stojím za čarodějkami.

Lady Leshurr - Queen’s Speech 4
„How can you talk my name when you ain’t even brushed your teeth?” Real talk z britského Birminghamu. Nadto opravdu vtipný.

Peter Gabriel & Kate Bush - Don’t Give Up
Když jsem vyrůstala, hudebně jsem si přála stát se oběma z nich. Jak se zde pracuje se synťáky, to je vrchol. Ty verše jsou bohužel stále relevantní… a refrény, no, těch je vždy zapotřebí. Působivé basové outro.

David Bowie - Right
Má oblíbená funky písnička tohoto mimozemšťana, kterou doplňuje Luther Vandross zadními vokály.

Brian Eno & Robert Fripp - Wind on Water
Vše, co potřebujete k tomu, abyste mě dostali, se nachází na Evening Star a (no) Pussyfooting… Dvě z mých pěti nejoblíbenějších desek (kdyby je po mně někdo vyžadoval).

Guilty pleasure? Necítím žádnou vinu, když jde o hudební potěšení. Snažila jsem se přijít s něčím, nad čím by se alespoň někdo pousmál, pořád se vracela k hitům, které jsem měla ráda jako dítě v osmdesátkách, ale prostě se necítím provinile, když jde o lásku k hudbě. Neomlouvám se.

Info

Vorhees
bandcamp interpretky

Živě:
Deerhunter (us) + Vorhees (us)
14. 6. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Tomasz Szpaderski (Kamp!)

redakce 18.06.2019

V taneční hudbě prý neexistuje nic neobjeveného? Polští Kamp! si to nemyslí a jeden z nich nám dal vodítka, kde hledat zdroje. Jejich.

10 + 1 = Inéz Schaefer (Ätna)

redakce 15.06.2019

Inéz Schaefer ve svém projektu Ätna stíhá basový synťák, klavír a zpěv. Miluje minimalismus, zatímco sekundující bubeník Demian vstupuje do hry, aby všechnu tu úspornost rozvířil a proštěrkal.

10 + 1 = Myškin (Panenské plameny)

redakce 11.06.2019

Panenské plameny si s deskou Poníčky získali nejedno hudební srdce. Svoje hudební srdcovky vybral zpěvák a kytarista Myškin.

10 + 1 = Amelie Siba

redakce 04.06.2019

Mladá pražská písničkářka Amelie Siba patří mezi tzv. pokojíčkové tvůrce. Své zasněné písně skládá po nocích, ve dne nám vybrala deset inspirativních skladeb, které slyší kolem sebe.

10 + 1 = Greg Cohen

redakce 02.06.2019

„Kdysi jsem objevil tyhle skladby a ty mě hudebně nasměrovaly jinam,“ říká činný americký jazzový kontrabasista Greg Cohen před náletem na Prahu s kvartetem Masada pod vedením Johna Zorna.

10 + 1 = Miro Luky (The Ills)

redakce 29.05.2019

Miro Luky, kytarista slovenských postrockerů The Ills, pro nás poskládal desítku svých zásadních hudebních okamžiků.

10 + 1 = Adam Krofian (The Atavists)

redakce 20.05.2019

Frontman a zpěvák Adam Krofian servíruje jedenáctku svých zásadních songů, které ho provází od dětství. Pěkný vývoj.

10 + 1 = Kasko (Saténové ruky)

redakce 17.05.2019

Saténové ruky nedávno pokřtily nový vinyl a než zahrají Mezi ploty, poskládal Marek Kasko Babušiak své hudební lásky.

10 + 1 = Sun Glitters

redakce 24.04.2019

Lucemburský umělec Victor Ferreira strká prsty mnohem dál, než sahá mix žánrů jako chillwave, dream pop, shoegaze nebo glitch. Inspirace, vlivy?

10 + 1 = Trupa Trupa

redakce 15.04.2019

Trupa Trupa loni vystoupili na naší stagi v rámci ostravských Colours a těď odhalují i své (staro)nové hudební lásky.