Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Vorhees

10 + 1 = Vorhees

Libor Galia | Články / Seriály / / 10+1 | 11.06.2018

Dana Wachs se nejprve soustředila na práci se zvukem, pilovala cizí hudbu a svět obrážela se jmény jako St. Vincent, Perfume Genius či MGMT. Rok zpátky se definitivně odhodlala k vlastní tvorbě a po letech se představila jako Vorhees. Své épéčko Black Horse Pike považuje za mýtickou cestu měsíční krajinou, mladickou rebelii a soundtrack k nezodpověditelným otázkám. Mluví o něm jako o autobiografickém, přitom alegorickém albu, které pojednává o tom, jaké to je být teenagerem z nižší střední třídy před digitální dobou. O touze definovat sebe samu, být na cestě a snažit se něco udělat. Poprvé se v Česku představí jako předskokanka Deerhunter 14. června v pražské MeetFactory.

Alice Coltrane – Jai Rama Chandra
Tahle skladba, která stojí především na synťácích, smyčcovém souboru a zpěvu, ve mně vyvolává naprostý klid. Mírné se proplétá s těžkým, podivně to připomíná práci Angela Badalementiho na hudbě v Městečku Twin Peaks. Doporučuji k traumatickým dojezdům a turbuletním vzletům.

Aphex Twin - Windowlicker
V téhle je toho tolik, nad čím žasnu, tak kde začít? Aphex Twin je mistrem ve vytváření elektronických zvuků, které působí neuvěřitelně přirozeně. Působivý funk. Ruku v ruce s temně humorným pohledem Chrise Cunninghama na svět s těmihle kalifornskými dračicemi je Windowlicker tou nejlepší hudbou, při níž se chystám vyrazit na cestu.

London Symphony Orchestra, conducted by Valerij Gergijev - Ravel’s Bolero
Tohle bylo mé první střetnutí s klasikou, kterou jsem následně do hloubky studovala a která ovlivnila mou lásku k repetici. Krásný příklad toho, jak se během opakování vytváří napětí a energie. Zbožňuju, jak tohle video zvýrazňuje jednotlivé sekce, jak se to tematicky stále rozrůstá… a jak Valerij Gergijev využívá párátka jako taktovky.

Nina Simone - Aint Got No Life
Nina Simone se stala symbolem pro skládání hudby se sociálním a politickým přesahem. Tohle vystoupení z roku 1969 na počátku afroamerického hnutí za občanská práva pro mě představuje zásadní příspěvek k rovnosti, která spočívá v uznání jedinečnosti každého člověka. Navíc Nina Simone vede kapelu jako blázen. Není větší ranařky.

Robert Wyatt - Free Will and Testament
Další krásný příklad opakování v hudbě, navíc doprovozený jedním z mých oblíbených hlasů. „What kind of spider understands arachnophobia?” Rafinovanější existenciální hloubání snad neexistuje (nebo alespoň já o něm nevím).

PJ Harvey - Man Size
Tahle přišla ve správnou chvíli – v době, kdy už náhle nejste dětmi, kdy svět začíná obnažovat svou ošklivost. Jako mladou ženu mě Polly dostala (a nadále dostává, i jak stárnu) svým podrýváním stereotypů spojených s rolemi ve společnosti a vůbec tím řízným zacházením s kytarou.

Fever Ray - When I Grow Up
Stojím za čarodějkami.

Lady Leshurr - Queen’s Speech 4
„How can you talk my name when you ain’t even brushed your teeth?” Real talk z britského Birminghamu. Nadto opravdu vtipný.

Peter Gabriel & Kate Bush - Don’t Give Up
Když jsem vyrůstala, hudebně jsem si přála stát se oběma z nich. Jak se zde pracuje se synťáky, to je vrchol. Ty verše jsou bohužel stále relevantní… a refrény, no, těch je vždy zapotřebí. Působivé basové outro.

David Bowie - Right
Má oblíbená funky písnička tohoto mimozemšťana, kterou doplňuje Luther Vandross zadními vokály.

Brian Eno & Robert Fripp - Wind on Water
Vše, co potřebujete k tomu, abyste mě dostali, se nachází na Evening Star a (no) Pussyfooting… Dvě z mých pěti nejoblíbenějších desek (kdyby je po mně někdo vyžadoval).

Guilty pleasure? Necítím žádnou vinu, když jde o hudební potěšení. Snažila jsem se přijít s něčím, nad čím by se alespoň někdo pousmál, pořád se vracela k hitům, které jsem měla ráda jako dítě v osmdesátkách, ale prostě se necítím provinile, když jde o lásku k hudbě. Neomlouvám se.

Info

Vorhees
bandcamp interpretky

Živě:
Deerhunter (us) + Vorhees (us)
14. 6. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Beata Hlavenková

redakce 25.03.2020

Sestavila jsem jedenáctku skladeb ne úplně z toho, co mám nejradši, ale z toho, co mě napadalo v dané chvíli, z věcí, které lezly na povrch bez ladu a skladu...

10+1 = Camille Bertault

redakce 12.03.2020

Okouzlující a občas také velmi rozpustilá mladá pařížská dáma miluje jazz, ale cizí jí není ani moderní taneční pop. Camille Bertault se chystá do Brna i Prahy.

10 + 1 = Lucas Warford (Three for Silver)

redakce 09.03.2020

Srdcervoucí srdce kapely, „supící dieselový motor“, jak sám říká, se s námi podělil o svých deset zásadních songů, jednu pecku přidal navíc.

10 + 1 = Františka Tranová (Žižkovská noc)

redakce 07.03.2020

Františka, která pomáhá s divadelně-literární sekcí na Žižkovské noci, a jejích deset oblíbených knih.

10 + 1 = Zdeněk Vymlátil (Zabloudil-a)

redakce 05.03.2020

Originální improvizační sdružení si zakládá na tom, že přesahuje hudbu i nehudbu, pro milovníky škatulek nabízíme avantgardní elektro noise. Co na to Kobylka?

10 + 1 = Jessy Lanza

redakce 03.03.2020

Inspirace Jessy Lanza? Fascinace ženským vokálem a Rhodes pianem. Pompézní hity, křehká elektronika i Mariah Carey.

10 + 1 = June Cocó

redakce 02.03.2020

Některé skladby často proslaví a přivlastní si až jejich interpret. A i ty se objevují v následujícím výběru formativních skladeb June Cocó.

10+1 = Marcin Cichy (Skalpel)

redakce 28.02.2020

Co mají společného polský nu-jazz, prestižní londýnský label Ninja Tune a ostrý chirurgický nástroj? Hledejte v inspiracích Marcina Cichy.

10 + 1 = Seafret

redakce 25.02.2020

Britské duo Seafret tvoří zpěvák Jack Sedman a kytarista Harry Draper. Na kontě mají debutové album Tell Me It's Real z roku 2016, které přivezou do pražské Lucerny.

10+1 = Ivan Eder (Náv)

redakce 18.02.2020

Tvrdé kytary, mystika, ale také tipy, co se hodí k vínu a olivám. Co si poslechnout ve vaně a co na cestě z rande?