Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Vorhees

10 + 1 = Vorhees

Libor Galia | Články / Seriály / / 10+1 | 11.06.2018

Dana Wachs se nejprve soustředila na práci se zvukem, pilovala cizí hudbu a svět obrážela se jmény jako St. Vincent, Perfume Genius či MGMT. Rok zpátky se definitivně odhodlala k vlastní tvorbě a po letech se představila jako Vorhees. Své épéčko Black Horse Pike považuje za mýtickou cestu měsíční krajinou, mladickou rebelii a soundtrack k nezodpověditelným otázkám. Mluví o něm jako o autobiografickém, přitom alegorickém albu, které pojednává o tom, jaké to je být teenagerem z nižší střední třídy před digitální dobou. O touze definovat sebe samu, být na cestě a snažit se něco udělat. Poprvé se v Česku představí jako předskokanka Deerhunter 14. června v pražské MeetFactory.

Alice Coltrane – Jai Rama Chandra
Tahle skladba, která stojí především na synťácích, smyčcovém souboru a zpěvu, ve mně vyvolává naprostý klid. Mírné se proplétá s těžkým, podivně to připomíná práci Angela Badalementiho na hudbě v Městečku Twin Peaks. Doporučuji k traumatickým dojezdům a turbuletním vzletům.

Aphex Twin - Windowlicker
V téhle je toho tolik, nad čím žasnu, tak kde začít? Aphex Twin je mistrem ve vytváření elektronických zvuků, které působí neuvěřitelně přirozeně. Působivý funk. Ruku v ruce s temně humorným pohledem Chrise Cunninghama na svět s těmihle kalifornskými dračicemi je Windowlicker tou nejlepší hudbou, při níž se chystám vyrazit na cestu.

London Symphony Orchestra, conducted by Valerij Gergijev - Ravel’s Bolero
Tohle bylo mé první střetnutí s klasikou, kterou jsem následně do hloubky studovala a která ovlivnila mou lásku k repetici. Krásný příklad toho, jak se během opakování vytváří napětí a energie. Zbožňuju, jak tohle video zvýrazňuje jednotlivé sekce, jak se to tematicky stále rozrůstá… a jak Valerij Gergijev využívá párátka jako taktovky.

Nina Simone - Aint Got No Life
Nina Simone se stala symbolem pro skládání hudby se sociálním a politickým přesahem. Tohle vystoupení z roku 1969 na počátku afroamerického hnutí za občanská práva pro mě představuje zásadní příspěvek k rovnosti, která spočívá v uznání jedinečnosti každého člověka. Navíc Nina Simone vede kapelu jako blázen. Není větší ranařky.

Robert Wyatt - Free Will and Testament
Další krásný příklad opakování v hudbě, navíc doprovozený jedním z mých oblíbených hlasů. „What kind of spider understands arachnophobia?” Rafinovanější existenciální hloubání snad neexistuje (nebo alespoň já o něm nevím).

PJ Harvey - Man Size
Tahle přišla ve správnou chvíli – v době, kdy už náhle nejste dětmi, kdy svět začíná obnažovat svou ošklivost. Jako mladou ženu mě Polly dostala (a nadále dostává, i jak stárnu) svým podrýváním stereotypů spojených s rolemi ve společnosti a vůbec tím řízným zacházením s kytarou.

Fever Ray - When I Grow Up
Stojím za čarodějkami.

Lady Leshurr - Queen’s Speech 4
„How can you talk my name when you ain’t even brushed your teeth?” Real talk z britského Birminghamu. Nadto opravdu vtipný.

Peter Gabriel & Kate Bush - Don’t Give Up
Když jsem vyrůstala, hudebně jsem si přála stát se oběma z nich. Jak se zde pracuje se synťáky, to je vrchol. Ty verše jsou bohužel stále relevantní… a refrény, no, těch je vždy zapotřebí. Působivé basové outro.

David Bowie - Right
Má oblíbená funky písnička tohoto mimozemšťana, kterou doplňuje Luther Vandross zadními vokály.

Brian Eno & Robert Fripp - Wind on Water
Vše, co potřebujete k tomu, abyste mě dostali, se nachází na Evening Star a (no) Pussyfooting… Dvě z mých pěti nejoblíbenějších desek (kdyby je po mně někdo vyžadoval).

Guilty pleasure? Necítím žádnou vinu, když jde o hudební potěšení. Snažila jsem se přijít s něčím, nad čím by se alespoň někdo pousmál, pořád se vracela k hitům, které jsem měla ráda jako dítě v osmdesátkách, ale prostě se necítím provinile, když jde o lásku k hudbě. Neomlouvám se.

Info

Vorhees
bandcamp interpretky

Živě:
Deerhunter (us) + Vorhees (us)
14. 6. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Adam Krofian (The Atavists)

redakce 20.05.2019

Frontman a zpěvák Adam Krofian servíruje jedenáctku svých zásadních songů, které ho provází od dětství. Pěkný vývoj.

10 + 1 = Kasko (Saténové ruky)

redakce 17.05.2019

Saténové ruky nedávno pokřtily nový vinyl a než zahrají Mezi ploty, poskládal Marek Kasko Babušiak své hudební lásky.

10 + 1 = Sun Glitters

redakce 24.04.2019

Lucemburský umělec Victor Ferreira strká prsty mnohem dál, než sahá mix žánrů jako chillwave, dream pop, shoegaze nebo glitch. Inspirace, vlivy?

10 + 1 = Trupa Trupa

redakce 15.04.2019

Trupa Trupa loni vystoupili na naší stagi v rámci ostravských Colours a těď odhalují i své (staro)nové hudební lásky.

10 + 1 = Avishai Cohen

redakce 27.03.2019

Je otázkou, zda je shodné jméno s jiným velikánem současného jazzu výhodou či nevýhodou. Trumpetista Avishai Cohen to jako problém nevidí.

10 + 1 = Martin „Iso‟ Krajčír (The Ills)

redakce 25.03.2019

Nová deska The Ills vyšla v půli února a než ji kapela představí v Praze, poskládal Martin „Iso‟ Krajčír deset hudebních radostí.

10 + 1 = Ozo Guttler (Korben Dallas)

redakce 22.03.2019

Kde můžete vidět Korben Dallas si přečtěte níže – čtyři české koncerty v dubnu –, nyní si můžete projít zásadní posluchačské zářezy Oza Guttlera.

10 + 1 = Ane Bjerkan

redakce 18.03.2019

Kde se vzala Ane Bjerkan? Nejdříve jsme si jí všimli, když jsme šli kolem nahrávacího studia Davida Zemana z Kalle.

10 + 1 = Faces on TV

redakce 17.03.2019

Než se Faces on TV, projekt Belgičana Jaspera Maekelberga, vrátí do Prahy, poslal nám svou jedenáctku hudebních radostí.

10 + 1 = Melanie Scholtz

redakce 16.03.2019

Klasiky, mladá krev, smyčky, experimenty, Afrika, Skandinávie. Melanie Scholtz poodkrývá favority, vlivy a inspirace.