3 na 3: Nylon Jail for European Ukraine

Nylon Jail jsou na roztrhání, sotva v Praze pokřtili novou desku (dnes proběhne ještě brněnský křest v Kabinetu múz), objevují se ve výročních žebříčcích a anketách (nominace na Objev roku v rámci Vinyly) a na samém sklonku roku budou mít silvestrovský mejdan s Priessnitz v olomouckém Jazz Tibetu. Nedávno zrušili koncert v Ostravě a protože měl být free entry pro Romy, dalo se to vysvětlit všelijak. Ale všechno je jinak, Nylon Jail odjeli na barikády. Za kovboje odpovídal frontman Jiřin Jirák.

Před pár dny jste vyrazili odehrát koncert pro proevropské demonstranty v ukrajinském Kyjevě. Kdo vás s touhle nabídkou oslovil? A měli jste nějaké obavy?
V úterý ráno mi zavolal Michal Tardík, jestli nechceme jet podpořit demonstraci v Kyjevě. Nerozhodovali jsme se. Považoval jsem to za povinnost. Museli jsme „jen“ přeházet naplánovaný program celé kapely (zaměstnání, škola), zrušit koncert v Ostravě a zorganizovat přesun na letiště Václava Havla. Vyřídili jsme všechny potřebné doklady. Byl to dvoudenní vyčerpávající shon od rána do večera a přemlouvání mnoha lidí na úřadech, aby udělali výjimky při řešení rychlopasů atd. Obavy jsme neměli do doby, než jsme přijeli na místo. Teprve na Maidanu jsme pochopili, o co tady opravdu kráčí. Zažili jsme revoluci.

Jaká byla nálada mezi demonstranty? Liší se médii prezentované dění od skutečnosti na místě?
Nenazval bych to náladou ani atmosférou. Těžko se to popisuje. Každou minutou mohlo dojít k nejhoršímu. Poté, co za námi do backstage (stan s dekama, topením a čajem) přišel náš velvyslanec a mluvil o tom, že kdykoliv může nastat válečný stav, kterého jsme se všichni obávali, nebylo nám rozhodně do zpěvu. Atmosféra byla nepopsatelná. Cítil jsem ve vzduchu obavy a napětí, ale také obrovskou naději, semknutí a odhodlání. Všichni tam byli jednotní, bez výjimky. A to nejen přesvědčením, ale i v pomoci sobě navzájem. Když jsme četli tiskoviny nebo články na webu, měli jsme dojem, že situace je méně vážná než ve skutečnosti. Je pravda, že všechno zatím probíhá v podstatě sametově, což je samozřejmě v pořádku, ale všude to smrdí válkou a nejistotou, co bude za další minutu. Nevíš dne ani hodiny a všechno může být úplně jinak.

Podle posledních zpráv se situace zasekla na mrtvém bodě - země je rozdělena mezi tábory příznivců proevropské opozice a sympatizantů vlády kontrolované prezidentem Janukovyčem. Věříte, že demonstranti nakonec dosáhnou svého?
Věřím, že ano, a přeju jim to z celého srdce. Výsledek je stejně nejasný jako celá situace tam. Ale nemám pocit, že jako národ jsou nesoudržní. Naopak. Jde tam cítit opravdová síla jednoty a soudržnosti, nehledě na politické preference. Viděl jsem vedle sebe nacionalisty i svobodné, jak spolu zpívají národní písně. Zažili jsme tam něco, na co nezapomenu do konce života. Řekl bych, že to každého z nás posunulo o velký krok. Těším se, až se vrátím na Ukrajinu a pojedu jen s občankou.