Články / Rozhovory

3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: Iniciativa Ne Rasismu

3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: Iniciativa Ne Rasismu

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 01.03.2013

„Iniciativu Ne Rasismu jsme na podzim roku 2009 zakládali bez návaznosti na politické strany či jiné organizace. Protože jsme nechtěli být jen další antirastickou nevládkou, rozhodli jsme se nespoléhat se na granty od státu či jiných struktur a organizací, ale pouze na zdroje vlastní. Nejsme ‚profesionální‛ aktivisté a veškerou naši činnost připravujeme ve svém volném čase.“ Jakou to má souvislost s hudebním magazínem? A jakou ne? V rámci společenských témat budeme přinášet i naše oblíbená, Iniciativa Ne Rasismu oslavuje zítra tři roky svého trvání a přizvala si k tomu Arana Epochala, Kittchena, Gagarin a Potmě. V Café V lese.

„Naše iniciativa sdružuje antirasisticky, antifašisticky a antiautoritářsky smýšlející pracující a studenty středních a vysokých škol, kterým není lhostejná xenofobie v současné české společnosti a zejména pak aktivity neonacistických a rasistických organizací a hnutí.“ Kolik je takových „smýšlejících“, tedy ne že by okamžitá kvantita hrála rozhodující roli, spíš mě zajímá, jak dobře si vede ignorace, rezignace a lhostejnost mezi smýšlejícími. Co se vám za ty čtyři roky existence povedlo (ano, je to taková „televizní“ otázka).

Těch, kteří „nemají rádi nácky“, je asi pořád dost. Ale těch, kteří „nemají rádi nácky, ani cikány“, bohužel taky. To je takový oloupaný antifašismus, který je samozřejmě úplně mimo. Výstižné je myslím porovnání účasti na námi dvou pořádaných demonstracích. Na té s názvem „17. listopad patří studentům, ne neonacistům“, kterou můžeme považovat asi za něco, co se nám povedlo, přišlo přes šest set lidí, na „Nebýt nácek nestačí“, která se vymezovala vůči stoupajícímu anticiganismu, stovka. Protiromský rasismus se za dobu, co fungujeme, stal mainstreamovějším a podporovaným lidmi jako Jarek Nohavica s písničkou Gadžo a svým „proč jsem se nenarodil radši černý“. My jsme v reakci na tyhle tendence uspořádali např. diskusi na téma vyvracení protiromských mýtů, jako jednotlivci jsme se zúčastnili nedávné zásadní akce iniciativy Bydlení pro všechny, která se spojila s několika romskými rodinami v Ústí nad Labem a našla jim bydlení v situaci, kdy hrozilo, že za nezájmu představitelů města skončí na ulici. Pořádali jsme také demonstrace, které měly za cíl ukázat souvislosti rasismu, chudoby a sociálního vyloučení, dělali dětský den pro děti v Janově, v době nepokojů a protiromských pochodů ve Varnsdorfu a dalších měst jsme napsali Otevřený dopis obyvatelům Šluknovska, ve kterém jsme je vyzývali, aby svoje problémy neřešili pochodováním s nácky... Až na akci kolem ústecké ubytovny nejde o nějaké „úspěchy“, ale spíš o věci, které jsme cítili a cítíme jako potřebné dělat. Konflikty teď přiživují (mimo jiné) všichni ti Jarkové, kteří si říkají „proč jsem se nenarodil radši černý“. Přáli bychom jim to.

Pro většinová média jste myslím ti, kteří jsou souhrnně označováni jako „levicoví extrémisti“. Jste levicoví? A jste extrémisti? Jaké to je, stát proti takové přesile?
Nedávno jsme se shodli na tom, že „snad všichni jsme levičáci“, což pro hledání naší ideové identity znamenalo chvíli klidu a ustálení, protože jinak to u nás názorově bují, nejsme jednotně vázaní k nějaké doktríně. Na rozdíl od spousty jiných mladých lidí v nás „levicové“ nevyvolává morální paniku z asociací na minulý režim. Někomu přesto vadí, že jsme málo ideologicky vyhranění a kocourkov, někomu zase přijde, že do jednoduchý problematiky rasismu zbytečně vnášíme sociální a politický otázky, my se ale jen za pochodu snažíme řešit a ovlivňovat věci tak, jak nám naše vědomosti a schopnosti stačí, snažíme se vzdělávat a hledat cesty, jak situaci reálně pomoct. Nálepky jako „extremizmus“ nás naštěstí v zemi, kde být slušným člověkem znamená nadávat na cikány, nemusí trápit. Jinak, stavět se na stranu Romů, jakožto lidí a priori vnímaných negativně a do kterých se rád opře kdekdo, znamená očekávat jednu potenciálně konfliktní mezilidskou situaci za druhou, stojíme ale samozřejmě v takové pozici cíleně a rádi a nehodláme v Romech vidět příčinu našich podělaných životů.

Kapely jste vybírali podle čeho? Osobní preference, komunitní povědomí nebo namátkou? Aran Epochal nebo Gagarin jsou známí svými postoji, ale ti další?
Až na Potmě, kteří se hrdě hlásí k nepřizpůsobivému hip hopu, asi nemůžeme úplně mluvit o nějakých aktivistických kapelách, ale jde o lidi, který mají v určitých otázkách jasno. A navíc hrají skvělou originální hudbu. V neposlední řadě máme takovou tradici žánrově rozmanitých koncertů, už dřív na našich koncertech hrál třeba noise rock vedle klezmeru a byla to zábava.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vysílač (Žižkovská noc): Dostat se mimo bubliny

su 22.02.2021

Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.

Simona Blahutová: Od Igráčka k Hitlerovi a zase zpět

prof. Neutrino 15.02.2021

Rozhovor s výtvarnicí a absolventkou AVU, zabývající se historickými událostmi v dobách Třetí říše či za studené války, je o smyslu hrdinství i opravdovosti umění.

Olaf Olafsonn: Experimenty jsou mi blízký

Anna Mašátová 03.02.2021

Olaf Olafsonn z kapel Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, The A-Bomb a dalších, rozezněl novým projektem rotundu sv. Petra a Pavla na Budči. Popovídali jsme si s ním.

Rudi Rus: Metal tu bude navždy

Ondra Helar 29.01.2021

Rudi Rus, dvoumetrový obr se sametovým, hlubokým hlasem, napsali s Pištou Vandalem z Čad knihu, která se otáčí kolem patnácti let metalu ve Slovenském rozhlase. Rozhovor.

David Pešek, Amrit Sen (SANANIM): Pečovat o sebe hudbou

Jarmo Diehl 26.01.2021

Organizace na pomoc závislým vydala benefiční kompilaci. Přispělo přes sto kapel, přispějete i vy? Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace