Články / Reporty

65daysofstatic a hranice majestátních setů

65daysofstatic a hranice majestátních setů

Broněx | Články / Reporty | 10.10.2013

Na Flédě, v největším brněnském klubovém prostoru, proběhla před sezonou drobná rekonstrukce. A první podzimní koncert cyklu Enfilade byl vlastně také ve znamení stavění. Přesněji konstrukcí bohatých zvukových stěn a vršení velkolepých instrumentálních gradací. Uznávaná postrocková kapela 65daysofstatic a před nimi jen o trochu méně majestátní Sleepmakeswaves. Pro obě kapely to byl první koncert v českých klubech.

Australská čtveřice Sleepmakeswaves se vytasila s klasickým postrockovým uspořádáním. Dvě kytary, dunící basa, osudově znějící bicí a mikrofon zapojený jenom kvůli „thank you“ mezi písněmi. Stejně tak jednotlivé skladby se nesly víceméně v tradičním postrockovém duchu. Pozvolný začátek ve znamení vzájemně se proplétajících kytar, pozvolné rozvíjení melodií, repetitivní narůstání zvuku a nakonec velká sonická katarze. Člověk měl sice pocit, že tenhle postup slyšel už stomilionkrát, ale stejně jsem se přistihl, že v nejvypjatějších pasážích házím hlavou ve stejně zběsilém rytmu jako kapela i publikum.

Hlavní hvězda večera65daysofstatic ze začátku vynechala pozvolné kytarové úvody a koncert začala plnou palbou. Kytarista a basák odbíhali od svých nástrojů ke klávesám nebo dokonce k bubnům, Joe Shrewsbury se vpředu kytary nepouštěl a vzadu písně táhly přímé bicí. A úplně v pozadí všechno jistily samply. Ty byly znát hlavně u písní z aktuální desky Wild Light, kde elektronické podklady působily dokonce jako nejvýraznější prvek některých skladeb, nade všemi kytarovými stěnami. Přes střídání nástrojů ale nebyla barevnost zvuku tak bohatá, jak by mohla být, což působilo možná dojmem kompaktnosti, na druhou stranu také stereotypně a unyle během vcelku dlouhého setu.

Celkový výraz byl zvláštně chladný a mrazivý, písně 65daysofstatic evokovaly představu krajiny pod ledovou krustou, dovedu si představit instrumentální plochy jako soundtrack ke postkastrofickému filmu z nové doby ledové (65days na svém kontě jeden soundtrack mají – sci-fi Silent Running z roku 2011). Zdálo se, že zcizující výraz je záměrný, energie jako by se přenášela někde pod povrchem, a publikum ji chytalo ve vrchovatých dávkách. Bylo pro mě tak trochu překvapením, že 65days mají u nás poměrně početnou základnu a při úvodních, jemně klavírních tónech Radio Protector, poslední písně před přídavkem, bylo vidět, že naprostá většina diváků dostala přesně to, co chtěla.

Závěr majestátního setu byl strhující, ale zároveň mi probleskovala hlavou otázka, kde vlastně leží hranice vyčerpanosti postrockových možností. 65days se snaží na novějších deskách problém překlenout větším obratem k elektronice, ale zdá se, že starší písně ve znamení klasických gradací mají naživo větší sílu. I když je člověk vtažený do velkolepého vršení zvukových zdí, nemůže se po nějaké době stát, že tyhle postupy začnou působit ohraně?

Info

65daysofstatic (uk) + Sleepmakeswaves (aus)
7. 10. 2013, Fléda, Brno

foto © Tomas Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.