Články / Reporty

65daysofstatic a hranice majestátních setů

65daysofstatic a hranice majestátních setů

Broněx | Články / Reporty | 10.10.2013

Na Flédě, v největším brněnském klubovém prostoru, proběhla před sezonou drobná rekonstrukce. A první podzimní koncert cyklu Enfilade byl vlastně také ve znamení stavění. Přesněji konstrukcí bohatých zvukových stěn a vršení velkolepých instrumentálních gradací. Uznávaná postrocková kapela 65daysofstatic a před nimi jen o trochu méně majestátní Sleepmakeswaves. Pro obě kapely to byl první koncert v českých klubech.

Australská čtveřice Sleepmakeswaves se vytasila s klasickým postrockovým uspořádáním. Dvě kytary, dunící basa, osudově znějící bicí a mikrofon zapojený jenom kvůli „thank you“ mezi písněmi. Stejně tak jednotlivé skladby se nesly víceméně v tradičním postrockovém duchu. Pozvolný začátek ve znamení vzájemně se proplétajících kytar, pozvolné rozvíjení melodií, repetitivní narůstání zvuku a nakonec velká sonická katarze. Člověk měl sice pocit, že tenhle postup slyšel už stomilionkrát, ale stejně jsem se přistihl, že v nejvypjatějších pasážích házím hlavou ve stejně zběsilém rytmu jako kapela i publikum.

Hlavní hvězda večera65daysofstatic ze začátku vynechala pozvolné kytarové úvody a koncert začala plnou palbou. Kytarista a basák odbíhali od svých nástrojů ke klávesám nebo dokonce k bubnům, Joe Shrewsbury se vpředu kytary nepouštěl a vzadu písně táhly přímé bicí. A úplně v pozadí všechno jistily samply. Ty byly znát hlavně u písní z aktuální desky Wild Light, kde elektronické podklady působily dokonce jako nejvýraznější prvek některých skladeb, nade všemi kytarovými stěnami. Přes střídání nástrojů ale nebyla barevnost zvuku tak bohatá, jak by mohla být, což působilo možná dojmem kompaktnosti, na druhou stranu také stereotypně a unyle během vcelku dlouhého setu.

Celkový výraz byl zvláštně chladný a mrazivý, písně 65daysofstatic evokovaly představu krajiny pod ledovou krustou, dovedu si představit instrumentální plochy jako soundtrack ke postkastrofickému filmu z nové doby ledové (65days na svém kontě jeden soundtrack mají – sci-fi Silent Running z roku 2011). Zdálo se, že zcizující výraz je záměrný, energie jako by se přenášela někde pod povrchem, a publikum ji chytalo ve vrchovatých dávkách. Bylo pro mě tak trochu překvapením, že 65days mají u nás poměrně početnou základnu a při úvodních, jemně klavírních tónech Radio Protector, poslední písně před přídavkem, bylo vidět, že naprostá většina diváků dostala přesně to, co chtěla.

Závěr majestátního setu byl strhující, ale zároveň mi probleskovala hlavou otázka, kde vlastně leží hranice vyčerpanosti postrockových možností. 65days se snaží na novějších deskách problém překlenout větším obratem k elektronice, ale zdá se, že starší písně ve znamení klasických gradací mají naživo větší sílu. I když je člověk vtažený do velkolepého vršení zvukových zdí, nemůže se po nějaké době stát, že tyhle postupy začnou působit ohraně?

Info

65daysofstatic (uk) + Sleepmakeswaves (aus)
7. 10. 2013, Fléda, Brno

foto © Tomas Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Good vibrations (Deafheaven & co.)

redakce 23.09.2019

Svůj vztah k Deafheaven bych definoval jako uznale vlažný: uznávám, o co se v různých permutacích snaží, ale když jsem je viděl naposledy, nijak mne to nerozpálilo.

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.