Články / Reporty

A kdy chceš začít žít, když ne teď, vole?

A kdy chceš začít žít, když ne teď, vole?

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 21.07.2016

Američan Ethan Law a Švýcar Florian Zumkehr jednoho krásného dne seděli kdesi ve Švýcarsku a dostali nápad. Z nápadu vznikl plán a z odvážného plánu výborná show, která přiměla osm dobrých přátel být ve stejnou chvíli na stejném místě. První Analog proběhl na Jatkách v listopadu 2014, v červenci 2015 Analog vrátil úder (Analog Strikes Back) a letos vše dospělo do Finale. Z původní sestavy vyskočila Kanaďanka Marie Pier-Campeau, která byla původní cirkusovou partnerkou Ethana a po které do Analogu naskočila hadí žena ze Švédska Manda Rydman.

Než to celé vypuklo, ozvalo se za mnou „no, prej jsou něco jako Loseři (Losers Cirque Company – pozn. redakce), ale nadupanější a je jich osm“. Osm nadupaných statečných, kteří se postupně objevovali na scéně a občas přicházeli z neočekávaných koutů. Florian z žebříku v hledišti, Ethan se schoval pod diváky, bubeník Merlin zůstal chvíli skrytý za hromadou krabic. Všudypřítomné kartonové krabice jako symbol stěhovavého života kočovných umělců, kteří jsou tu tu, tu tam. Do takových krabic se dají vyřezat stromy, dá se z nich poskládat lev, do něhož se v úvodu ukryla Manda, dá se do nich skákat (Ethanův volný pád v druhé polovině show), dá se na ně leccos napsat a je-li krabice nasazena na hlavu tou správnou stranou, může z vás rázem být David Hasselhoff.

Komické výstupy se střídaly s akrobatickými čísly, během kterých se občas tajil dech. Pozemní akrobacie v podání Floriana a Ethana, sólo ruské tanečnice Leny Kilchitskaya, kombinující prvky contemporary dance s baletem a jejím vlastním tanečním jazykem, hand stand v podání Floriana na židli, vypodložené mnoha knížkami, ze kterých si občas někdo nějakou půjčí, a poetický vzdušný hadí tanec Mandy s kruhem, který byl pro mne jedním z nejsilnějších momentů celé show. Jedinečnost místa, času a kruhu.

Tu komickou, odlehčenější část odstartoval šoumen Rémi Martin, který se vyznal ze své lásky k Francii velmi svérázným způsobem. Nahý specialista na hru na tělo doprovodil píseň od Edith Piaf Non, Je ne regrette rien, ke které se nepostavil čelem, ale svým vlastním instrumentem, který byl o něco níž, skrytý za francouzskou vlajkou. Skvělá berlínská zpěvačka, skladatelka a zakladatelka kapely Ena Wild Ena Soukou se převlékala tak rychle, jak ostatní metali salta, a působila dojmem, že celé její tělo je nekonečným rezonančním prostorem pro velký hlas nezaměnitelné barvy, který dobře ladil jak s Florianem, hrajícím na kytaru v intimnějších číslech, tak s kanadským mistrem bubeníkem Merlinem Ettore, který podtrhl gradaci čísel velkolepějších (například čínskou disciplínu Hoop diving). Merlin Ettore potřebuje bubnovat. To je jedno do čeho, prostě bubnovat. Rytmus jako droga, která mu koluje v krvi, ale které už dávno vysvětlil, kdo je tady šéf. V žonglérském extra čísle žongléra a tanečníka Bertana Canbeldeka se utkal v rytmické lekci i s míčky, kterých pod Bertanovýma rukama stále přibývalo a které měly zase svůj rytmus.

Show Analog vznikla za 5 dní a pod její konečnou podobou jsou podepsáni právě zakladatelé projektu Ethan a Florian spolu s principálem Cirku La Putyka Rostislavem Novákem. (Ethan Law je také součástí inscenace Risk a představení Roots ve vyhlášeném kabaretu Chamaläon v Berlíně, které Cirk La Putyka hraje v rámci šestiměsíčního angažmá již od konce února).

Analog není představením, ve kterém by kdokoliv přebíral nějakou roli, ale našlapanou exhibicí mistrů světové cirkusové scény, kteří se rozhodli, že si udělají party v hodně velkém obýváku a každý přispěje tím, co umí. Když někdo zjistí, že je potřeba přeskočit čtyři diváky nebo využít zdejší mini pianino a sehnat si k němu klavíristu, je v zaplněném sále vždycky z čeho vybírat. Když se něco nepovede, tak se to prostě udělá ještě jednou. A vždycky je čas na panáka. Po skvělém závěrečném výstupu Ethana se cyr wheelem na nejvyšší obrátky si udýchaný akrobat vzal mikrofon a všem poděkoval za účast, Leně a fyzioterapeutce Kačce popřál k narozeninám a tak publikum, aplaudující ve stoje ještě spolu s ostatními zapělo Happy birthday. A to je to – celá show měla velmi uvolněnou přátelskou atmosféru. Čistý novocirkusový kumšt pro radost všech zúčastněných.

Na tuto velkou party navazovala další, která začala na jevišti, postupně se přesunula do předsálí, kde vyhrával Dj Rémi, a skončila bůhví kdy a bůhví kde. Třikrát a dost. Nezbývá než se těšit na další sezónu na Jatkách78. Family Roots in Black Black Woods.

Info

Analog / Finale
19.-21.7.2016, Jatka78, Praha
www.jatka78.cz
www.facebook.com/analogtheshow
www.laputyka.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.