Články / Recenze

A konečně Vložte kočku na Hedvice

A konečně Vložte kočku na Hedvice

Lukáš Grygar | Články / Recenze | 06.04.2016

„Sloboda je to, čo ťa najviac ohrozuje,“ zpívají Živé kvety, svého času moje nejmilejší československá kapela. Dnes už mám dávno jinou, jmenuje se Vložte kočku, a když se vloni shodou nešťastných okolností prodrala v rámci Colours na daleko větší stage, než by jejímu tzv. komerčnímu potenciálu příslušelo, bral jsem to jako vítězství svobody, svobody hudební nad rozpočtovou nutností krýt i ucházející festival jmény, ze kterých člověka jímá hrůza. Kočka roste a na Hedvice dorůstá rozměrů, které dokážou hrozit taky. Čím? Že je té svébytnosti víc, než se do jedné kapely vejde. Že Kočka přetéká do Kaplan Bros. je jedna, při pohledu do „soundstation“ Kryštofa Kaplana vcelku samozřejmá, věc. Hedvika má hodinu, i to se dá. Ale co všechno stihne?

Chvíli Kočka, jak ji známe. Bicí vepředu, v čele, brácha Cyril na bráchu Kryštofa, poetika slov spontánních a rytmizovaných do pravdy, recitované Kryštofovým barytonem. Už je z toho skoro klišé, ale po většinu času nepřestává fungovat nejen na první dobrou. A když už hrozí banalita, naskočí ta přiznaná diskotékovým vokodérem.

Chvíli Kočka, jak ji předvídáme. Jako jediný použitelný příměr se nabízejí Battles, kdyby měli v profilovce jako hometown Zakšín/Radešín. Proti i spolu s bicími synťáky, energie elektrická s energií lidskou a všechno do publika, které kdyby se nechytalo, může se chytnout klavíru: jeho party jsou zase jakoby nejobyčejnější, jakoby stranou experimentování. Silné akordy, háčky s vějičkou melodií, kterou si, narozdíl od samplů, můžete pískat.

A konečně Kočka na Hedvice. Nová deska neotevírá nové cesty, ale zahušťuje provoz na těch stávajících. Když to funguje, je to fenomenální. Osmiminutový Život s vysamplovanou Lenkou Filipovou je daleko víc než jen vděčný nadpis pro články na hudebních serverech a v půlce ho zlomí už zmíněný vokodér.

Paradoxně nejvíc ale Hedvika zabírá, když se oprostí jistě upřímné, jen občas nadbytečné potřeby úhybných manévrů. Singlové Kroky II jsou na poměry Kočky až překvapivě (a s přihlédnutím k rozkopanému rytmu vlastně jen zdánlivě) triviální, ale takové písničce se nedá bránit: chytlavý klávesový nápad ve správnou chvíli poskočí o pár tónů tam a o pár dalších zpátky a je to hit strhující náladou mimo zamračené roviny, ve kterých se Kočka obvykle pohybuje.

Bránit se nedá ani útokům na čelist – Z nácků dostanete do držky od Cyrila, Lemur lemur lemur sova vám tu čelist sundá způsobem, jakým za sebe vyskládá best of z provařené MIDI banky. Zároveň už je ale příkladem skladby, která nikam nevede a z pozice mimo tvůrčí proces je snadné ji odpálkovat jako zbytečnou. Stříhat do kapely, ze které tvůrčí síla tryská a prská a praží a září, je nevděčný úkol, ale někdo – producent – tu špinavou práci dělat musí. Kočka se produkuje sama.


I proto jsem rád, že se ve finále Hedviky najde tam, kde je nejsilnější. Závěrečný buchar Smíření bych snesl ještě dlouhé minuty poté, co dozní. Jasně, ten klavír, přes který se k závěru stoupá, jsem už od nich slyšel tolikrát. Jasně, obraty v textu by šlo prohodit s leckterou písničkou z dosavadní diskografie. Jasně, tahle poloha hlasu je Kryštofův oposlouchaný default. Ale! Všichni společně se drží za ruce a obklíčí tě kruhem, který se v poslední minutě zavře a je po všem.

Hedvika prý uzavírá trilogii – do autobiografické roviny materiálu nemá nezasvěcený posluchač šanci slyšet – a bude tedy napínavé hlídat, čím načnou novou etapu. Čtu po sobě předchozí řádky a krčím rameny nad svou schizofrenií: na jednu stranu nedám dopustit na synergickou údernost, která je kapele vlastní, na druhou jsou Kaplanové & spol. ti poslední, kdo by se měli držet zpátky, respektive svého naživo nejvděčnějšího kopyta. Prostor, který na třetí desce s různou mírou úspěšnosti mapují, se rozbíhá donekonečna. Že sloboda je to, čo nikam nesedí a nepasuje? I to sedí – ještě pořád jako největší kompliment.

Info

Vložte kočku - Hedvika (Polí5, 2015)
www.vlozte.bandcamp.com

Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

Text vyšel v magazínu Full Moon #47.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace