Články / Reporty

A pak bylo ticho (Lvmen)

A pak bylo ticho (Lvmen)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 03.02.2018

Lvmen přijeli a zbořili pardubické Automatické mlýny. Tedy, monumentální Mlýny architekta Gočára tvořily spíše ve tmě utopenou kulisu při příchodu. Pro koncert sám byl vyhrazen prostor o poznání skromnější, ba přímo profánní: nevlídná bývalá dílna, oprýskaná, studená, ohřívaná jen plynovými zářiči. Rozhodně však, alespoň mám ten dojem, mnohem výhodnější místo než načančaný Palác Akropolis.

Večer nastartoval one-man projekt Obelisk of Light. Posloužil by jako báječné intro, kdyby nehrál dvacet minut. Jednolitá zvuková stěna, kterou jen občas narušil záchvěv melodie, postrádala vývoj i vnitřní napětí. Ale sám hudebník se dobře bavil. Soudě podle vzrůstající intenzity hovoru, byl jedním z mála. To Tomáš Palucha byli jiná káva. A domácí příprava zase k ničemu, protože živě se mi dostalo riffové nálože à la Earth nebo Yob. Silné, melodické, sebejisté.

Lvmen se loni probrali z hibernace a hned s novou skvělou deskou Mitgefangen Mitgehangen. Ta tvořila náplň koncertu. Nezazněl ani tón navíc, na svém místě zůstal i zlom na konci strany A, jediný to prostor k výdechu, ke chvilkovému pocitu, že jsem se vymanil z čelistí leviathanových. Kolegové byvší na předchozích zastávkách tour psali o koloběhu života a smrti, znovuzrození, zániku, začátku a konci. Ano, to všechno tam bylo, obaleno do temné, mazlavé hmoty, kterou prosvětlovaly jen obrazy mihotající se na plátně. Hluk znemožňující pohyb, zvukové vlny, které vibrují útrobami, zalehlé uši, intenzita na hranici snesitelnosti. A přesto jasně přítomný pocit povzneseného očištění. Slova jsou však jen balast, který nemůže vystihnout niternost onoho prožitku.

Info

Lvmen + Tomáš Palucha + Obelisk of Light
31. 1. 2018 Automatické mlýny, Pardubice

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.