Články / Recenze

Adrian Crowley, na hranici noci a dne

Adrian Crowley, na hranici noci a dne

Michal Pařízek | Články / Recenze | 16.04.2015

Koncert irského písničkáře Adriana Crowleyho byl určitě jedním z vrcholů festivalu Eurosonic Noorderslag v roce 2013, dojem z tichého působivého setu narušoval pouze sám autor podvratným humorem mezi skladbami. Jemné folkové písně z alba I See Three Birds Flying přednášel za doprovodu kytary a cella, s občasným použitím decentních elektronických podkladů. Koncert stejně jako minulá nahrávka působil ohromně lyricky a snad až surreálně, novinka Some Blue Morning je zase trochu o něčem jiném. Adrian Crowley změnil prostředky, ale dosahuje podobně temperamentního efektu.

Atmosféru Some Blue Morning výrazně ovlivnili členové londýnského smyčcového dua Geese, Crowleyho melancholické balady dostaly díky jejich dramatickým tónům a vzrušeným staccatům úplně jiný rozměr. Folk a smyčce si vždycky dobře rozuměli, Crowleyho nové album to jenom potvrzuje. Zahraniční recenzenti se ohánějí jmény jako Nick Cave nebo Richard Hawley, Crowley je ale jinde, postrádá ten komediantský rock’n’rollový rozměr, vlastně působí až starosvětsky. Pokud přirovnání ke klasikům, použijme snad jména jako Leonard Cohen (zkuste Follow if you Must) nebo Bert Jansch (The Hatchet Song), ale jde pouze o ukazatele na cestě, směr si vybírá Adrian Crowley sám. Album Some Blue Morning se pohybuje na hranici noci a dne, v době, kdy se svit pouličních lamp střetává s prvními nesmělými slunečními paprsky. Otevřené pláně anglického venkova vystřídala temná zákoutí velkoměsta, rána jsou podobně očistná, snad jen romantiky ubylo.

Ostrovní původ je málokdy tak zřejmý, Adrian Crowley navazuje na anglické písničkářství a folkovou tradici, nejenom melodiemi a stavbou písní, ale také zřetelnou účastí nadsázky a ironie. Hloubavé balady nezapírají jemné ozvěny podvratné dekadence, chytré aranže přidávají dramatický výraz a celek může připomenout viktoriánské romány se špetkou gotického vaudevillu. Crowley dokonale využívá svého vypravěčského talentu, hlubokým hlasem dokáže manévrovat s náladou skladeb a tempem příběhů, kolébat a šturmovat zároveň. Stejně jako u starých mistrů nejde jen o to, jaký příběh vypráví, ale jak ho posluchačům podává. Podobně mile tradičních a zároveň strhujících alb v současnosti moc nevzniká, a je to možná škoda. Čaj o páté s Mary Shelley a Emmou Thompson dokáže být stále vzrušující, věřte nebo ne.

Info

Adrian Crowley – Some Blue Morning (Chemical Underground, 2014)
www.adriancrowley.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj 07.04.2020

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo tohle album, nejlepším slaďákem ever.

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.