Články / Reporty

Aerodrome 2016: Bring me the KoRn

Aerodrome 2016: Bring me the KoRn

Martin Řezníček | Články / Reporty | 17.06.2016

Festival Aerodrome k nám pravidelně přiváží hvězdy rockové a metalové scény. V minulých letech to byli System of a Down, Metallica nebo Avenged Sevenfold, letos se největším lákadlem stali KoRn a Bring Me the Horizon. Zbylé tři kapely zpestřily pětichodové menu třemi variacemi punku.

Otevírali Zebrahead, pod jejichž diktátem nesmělo být publikum chvíli v klidu a první circle pity, které provázely celý večer, se začaly roztáčet už chvíli po čtvrté. Druzí Bad Religion jsou sice legendy, ale na věku někdy záleží, tentokrát byli jen nostalgickou ozdobou festivalu a náhodného posluchače by koncert nezaujal. Billy Talent v holešovické aréně odehráli před 5 lety skvělý koncert. Téměř identický koncert odehráli i letos. Těch pár nových písní setlistu slušelo (Viking Death March se stalo novou hymnou) i Kowalewiczova emotivní a burcující řeč o teroru v Orlandu byla namístě, chtělo by to ale přestat recyklovat a začít stavět na méně známých skladbách.

Mladí vpřed, starší dozadu. Tolik k publiku Bring Me the Horizon (na KoRny se to otočilo). Ztráta fanoušků kvůli neodpustitelnému odklonu k mainstreamu kapelu nemusí mrzet, protože i tak dokázala zhypnotizovat celou arénu. Recept byl následující: snadno zapamatovatelná hesla hymnických refrénů („We’re going nowhere“), matematicky přesná hra, světelná show a každá emoce vyhrocená až do vesmíru. Je úplně jedno, že BMTH vyměkli a že za sebe chvílemi nechávají zpívat samply. Člověk jim to v zajetí dvojšlapky, boostu a řevu prostě sežere.

K vystoupení KoRnů téměř není co říct, zakladatel nu-metalu je pouze jeden. Kapela přijela skvěle připravená a podařilo se jí vytvořit dokonalý zvuk. Jonathan Davis si všechny hlasové polohy dával s přehledem, ale důležitá byla celá kapela – KoRn nejsou one man show. Nechybělo bubenické sólo, ani dudy. Veškerý vizuál představovala jen plachta s nápisem KoRn, ale minimalistické pojetí nevadilo. Zaznělo vše očekávané, jen songům z alba The Path of Totality se kapela vyhnula.

Srovnání obou hvězd je nemístné. Každá jde k posluchačům z jiného konce, KoRn ne tak napřímo – a je možné, že si díky tomu udrží příznivce déle než BMTH. Výsledky však mají obě kapely podobné. Zpocená těla, hukot v hlavě a orgastický pocit uspokojení. Lysohlávky si strčte někam, radši si poslechněte Freak on a Leash.

Info

Korn (us), Bring Me the Horizon (gb), Billy Talent (ca), Bad Religion (us), Zebrahead (us)
15. 6. 2016, Tisport arena, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace