Články / Reporty

Aerodrome 2016: Bring me the KoRn

Aerodrome 2016: Bring me the KoRn

Martin Řezníček | Články / Reporty | 17.06.2016

Festival Aerodrome k nám pravidelně přiváží hvězdy rockové a metalové scény. V minulých letech to byli System of a Down, Metallica nebo Avenged Sevenfold, letos se největším lákadlem stali KoRn a Bring Me the Horizon. Zbylé tři kapely zpestřily pětichodové menu třemi variacemi punku.

Otevírali Zebrahead, pod jejichž diktátem nesmělo být publikum chvíli v klidu a první circle pity, které provázely celý večer, se začaly roztáčet už chvíli po čtvrté. Druzí Bad Religion jsou sice legendy, ale na věku někdy záleží, tentokrát byli jen nostalgickou ozdobou festivalu a náhodného posluchače by koncert nezaujal. Billy Talent v holešovické aréně odehráli před 5 lety skvělý koncert. Téměř identický koncert odehráli i letos. Těch pár nových písní setlistu slušelo (Viking Death March se stalo novou hymnou) i Kowalewiczova emotivní a burcující řeč o teroru v Orlandu byla namístě, chtělo by to ale přestat recyklovat a začít stavět na méně známých skladbách.

Mladí vpřed, starší dozadu. Tolik k publiku Bring Me the Horizon (na KoRny se to otočilo). Ztráta fanoušků kvůli neodpustitelnému odklonu k mainstreamu kapelu nemusí mrzet, protože i tak dokázala zhypnotizovat celou arénu. Recept byl následující: snadno zapamatovatelná hesla hymnických refrénů („We’re going nowhere“), matematicky přesná hra, světelná show a každá emoce vyhrocená až do vesmíru. Je úplně jedno, že BMTH vyměkli a že za sebe chvílemi nechávají zpívat samply. Člověk jim to v zajetí dvojšlapky, boostu a řevu prostě sežere.

K vystoupení KoRnů téměř není co říct, zakladatel nu-metalu je pouze jeden. Kapela přijela skvěle připravená a podařilo se jí vytvořit dokonalý zvuk. Jonathan Davis si všechny hlasové polohy dával s přehledem, ale důležitá byla celá kapela – KoRn nejsou one man show. Nechybělo bubenické sólo, ani dudy. Veškerý vizuál představovala jen plachta s nápisem KoRn, ale minimalistické pojetí nevadilo. Zaznělo vše očekávané, jen songům z alba The Path of Totality se kapela vyhnula.

Srovnání obou hvězd je nemístné. Každá jde k posluchačům z jiného konce, KoRn ne tak napřímo – a je možné, že si díky tomu udrží příznivce déle než BMTH. Výsledky však mají obě kapely podobné. Zpocená těla, hukot v hlavě a orgastický pocit uspokojení. Lysohlávky si strčte někam, radši si poslechněte Freak on a Leash.

Info

Korn (us), Bring Me the Horizon (gb), Billy Talent (ca), Bad Religion (us), Zebrahead (us)
15. 6. 2016, Tisport arena, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.