Články / Reporty

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Davo Krstič | Články / Reporty | 10.07.2014

Metallica patří už spoustu let k velkým fandům grungeové kapely Alice in Chains. Partu ze Seattlu vzala s sebou na šňůru k Černému albu a v devadesátém třetím jsme Alici málem viděli v Brně. Jenže frontman Layne Staley měl tehdy lapálie s drogami (kdyby jen tehdy, že), a předskokany tak na poslední chvíli dělali Sucidal Tendencies. Když Metallica koncertovala v Praze v devadesátém šestém, dobře si pamatuju, že během přestavby pódia hrála jako kulisa celou dobu eponymní deska Alice in Chains (ta s třínohým psem na obalu). Když ve stejném roce natáčela kapela akustický živák pro MTV, nechyběli v sále ani členové Metalliky – proto taky na začátku skladby Sludge Factory zní krátký úryvek z Enter Sandman. Zkrátka a dobře, to, že se Alice in Chains objevili na seznamu vystupujících kapel na pražském Aerodrome festivalu spolu s Metallikou, není žádná náhoda.

Nám, fanouškům kapely, může být jen líto, že jsme si ji nemohli užít s původním frontmanem. Náhradník William DuVall se však ukazuje jako zdatný imitátor. Když v šest večer spustili Alice in Chains na výstavišti Them Bones, začal jsem na chvíli věřit na převtělování duší či co. K nerozeznání od originálu. Frázování i pro Staleyho charakteristický „kozí mečák“, to všechno zvládl DuVall věrně zrekonstruovat. Otázkou zůstává, zda má opravdu tak podobný hlas nebo se prostě jen rozhodl potlačit v kapele vlastní osobnost a osobitost. Kapela jako celek odvedla naprosto suverénní práci navzdory vyloženě zdechlému publiku, které dávalo najevo, že si přišlo vystát důlek na jiný kvartet. Pořádně se probralo snad jen dvakrát, při Man in the Box a Would. Byl jsem zvědavý, jak DuVall spolu s kytaristou a druhým zpěvákem Jerrym Cantrellem zvládají naživo pro kapelu tak charakteristické dvojhlasy. Jednoduše to byla paráda, ze které až běhal mráz po zádech. Pokud si dobře pamatuju, rozjeli se pánové hlasově, a to opravdu jen mírně, pouze v Last of My Kind.

Alice in Chains probrali v hodinovém setu ukázky ze všech pěti alb a stihli se zastavit i u ípíčka Jar of Flies. Smekám, že tváří v tvář metalovým hrozičům zahráli křehkou Nutshell. Když se loučili intimní protiválečnou zpovědí Rooster, bylo mi to líto, klidně bych ještě dvacet minut snesl. Nejsympatičtější ve srovnání s tím, co mělo přijít, byla pokora a absence manýr. I tomu nahoře, co ovládal počasí, se znovuvzkříšení Alice in Chains líbili, takže vypnul déšť a nechal vykouknout sluníčko – symbolicky v okamžiku, kdy Cantrell zpíval fantastickou Grind – „Let the sun never blind your eyes.“ (Provazy deště přišly až potom.)

Info

Aerodrome 2014
Metallica (us) + Kvelertak (nor) + Alice in Chains (us) + Children of Bodom (fin)
8. 7. 2014, Incheba arena, Praha

foto © Radek Šich pro magazín Spark

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.