Články / Reporty

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Davo Krstič | Články / Reporty | 10.07.2014

Metallica patří už spoustu let k velkým fandům grungeové kapely Alice in Chains. Partu ze Seattlu vzala s sebou na šňůru k Černému albu a v devadesátém třetím jsme Alici málem viděli v Brně. Jenže frontman Layne Staley měl tehdy lapálie s drogami (kdyby jen tehdy, že), a předskokany tak na poslední chvíli dělali Sucidal Tendencies. Když Metallica koncertovala v Praze v devadesátém šestém, dobře si pamatuju, že během přestavby pódia hrála jako kulisa celou dobu eponymní deska Alice in Chains (ta s třínohým psem na obalu). Když ve stejném roce natáčela kapela akustický živák pro MTV, nechyběli v sále ani členové Metalliky – proto taky na začátku skladby Sludge Factory zní krátký úryvek z Enter Sandman. Zkrátka a dobře, to, že se Alice in Chains objevili na seznamu vystupujících kapel na pražském Aerodrome festivalu spolu s Metallikou, není žádná náhoda.

Nám, fanouškům kapely, může být jen líto, že jsme si ji nemohli užít s původním frontmanem. Náhradník William DuVall se však ukazuje jako zdatný imitátor. Když v šest večer spustili Alice in Chains na výstavišti Them Bones, začal jsem na chvíli věřit na převtělování duší či co. K nerozeznání od originálu. Frázování i pro Staleyho charakteristický „kozí mečák“, to všechno zvládl DuVall věrně zrekonstruovat. Otázkou zůstává, zda má opravdu tak podobný hlas nebo se prostě jen rozhodl potlačit v kapele vlastní osobnost a osobitost. Kapela jako celek odvedla naprosto suverénní práci navzdory vyloženě zdechlému publiku, které dávalo najevo, že si přišlo vystát důlek na jiný kvartet. Pořádně se probralo snad jen dvakrát, při Man in the Box a Would. Byl jsem zvědavý, jak DuVall spolu s kytaristou a druhým zpěvákem Jerrym Cantrellem zvládají naživo pro kapelu tak charakteristické dvojhlasy. Jednoduše to byla paráda, ze které až běhal mráz po zádech. Pokud si dobře pamatuju, rozjeli se pánové hlasově, a to opravdu jen mírně, pouze v Last of My Kind.

Alice in Chains probrali v hodinovém setu ukázky ze všech pěti alb a stihli se zastavit i u ípíčka Jar of Flies. Smekám, že tváří v tvář metalovým hrozičům zahráli křehkou Nutshell. Když se loučili intimní protiválečnou zpovědí Rooster, bylo mi to líto, klidně bych ještě dvacet minut snesl. Nejsympatičtější ve srovnání s tím, co mělo přijít, byla pokora a absence manýr. I tomu nahoře, co ovládal počasí, se znovuvzkříšení Alice in Chains líbili, takže vypnul déšť a nechal vykouknout sluníčko – symbolicky v okamžiku, kdy Cantrell zpíval fantastickou Grind – „Let the sun never blind your eyes.“ (Provazy deště přišly až potom.)

Info

Aerodrome 2014
Metallica (us) + Kvelertak (nor) + Alice in Chains (us) + Children of Bodom (fin)
8. 7. 2014, Incheba arena, Praha

foto © Radek Šich pro magazín Spark

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.