Články / Reporty

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Aerodrome Festival: Alice in Chains jako fantazie

Davo Krstič | Články / Reporty | 10.07.2014

Metallica patří už spoustu let k velkým fandům grungeové kapely Alice in Chains. Partu ze Seattlu vzala s sebou na šňůru k Černému albu a v devadesátém třetím jsme Alici málem viděli v Brně. Jenže frontman Layne Staley měl tehdy lapálie s drogami (kdyby jen tehdy, že), a předskokany tak na poslední chvíli dělali Sucidal Tendencies. Když Metallica koncertovala v Praze v devadesátém šestém, dobře si pamatuju, že během přestavby pódia hrála jako kulisa celou dobu eponymní deska Alice in Chains (ta s třínohým psem na obalu). Když ve stejném roce natáčela kapela akustický živák pro MTV, nechyběli v sále ani členové Metalliky – proto taky na začátku skladby Sludge Factory zní krátký úryvek z Enter Sandman. Zkrátka a dobře, to, že se Alice in Chains objevili na seznamu vystupujících kapel na pražském Aerodrome festivalu spolu s Metallikou, není žádná náhoda.

Nám, fanouškům kapely, může být jen líto, že jsme si ji nemohli užít s původním frontmanem. Náhradník William DuVall se však ukazuje jako zdatný imitátor. Když v šest večer spustili Alice in Chains na výstavišti Them Bones, začal jsem na chvíli věřit na převtělování duší či co. K nerozeznání od originálu. Frázování i pro Staleyho charakteristický „kozí mečák“, to všechno zvládl DuVall věrně zrekonstruovat. Otázkou zůstává, zda má opravdu tak podobný hlas nebo se prostě jen rozhodl potlačit v kapele vlastní osobnost a osobitost. Kapela jako celek odvedla naprosto suverénní práci navzdory vyloženě zdechlému publiku, které dávalo najevo, že si přišlo vystát důlek na jiný kvartet. Pořádně se probralo snad jen dvakrát, při Man in the Box a Would. Byl jsem zvědavý, jak DuVall spolu s kytaristou a druhým zpěvákem Jerrym Cantrellem zvládají naživo pro kapelu tak charakteristické dvojhlasy. Jednoduše to byla paráda, ze které až běhal mráz po zádech. Pokud si dobře pamatuju, rozjeli se pánové hlasově, a to opravdu jen mírně, pouze v Last of My Kind.

Alice in Chains probrali v hodinovém setu ukázky ze všech pěti alb a stihli se zastavit i u ípíčka Jar of Flies. Smekám, že tváří v tvář metalovým hrozičům zahráli křehkou Nutshell. Když se loučili intimní protiválečnou zpovědí Rooster, bylo mi to líto, klidně bych ještě dvacet minut snesl. Nejsympatičtější ve srovnání s tím, co mělo přijít, byla pokora a absence manýr. I tomu nahoře, co ovládal počasí, se znovuvzkříšení Alice in Chains líbili, takže vypnul déšť a nechal vykouknout sluníčko – symbolicky v okamžiku, kdy Cantrell zpíval fantastickou Grind – „Let the sun never blind your eyes.“ (Provazy deště přišly až potom.)

Info

Aerodrome 2014
Metallica (us) + Kvelertak (nor) + Alice in Chains (us) + Children of Bodom (fin)
8. 7. 2014, Incheba arena, Praha

foto © Radek Šich pro magazín Spark

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.