Články / Recenze

Africký punk a ideální světy (King Ayisoba)

Africký punk a ideální světy (King Ayisoba)

Michal Pařízek | Články / Recenze | 27.06.2014

Amsterdam a Akra. Dvě různá města, dva různé světy, jeden postoj. Arne de Boer, zpěvák The Ex a pan Zea, objevil Kinga Ayisobu při svých cestách po Africe a kromě kouzla hiplife v něm našel spřízněnou duši. Málokdy se v dnešní africké hudbě najde tak jasná rebelská nota jako právě u Kinga Ayisoby. Chcete world punk? Nastavte ruku. Ale tenhle výraz je vlastně mírně řečeno nekorektní, King Ayisoba nepasuje do žádného ze šuplíků, které zavedl někdo půl světa daleko. První album nazval Modern Ghanaians a tak to je. Bavme se o populární hudbě, prosím.

King Ayisoba byl v Ghaně už léta za velkou hvězdu, když se potkal s Arnoldem, na dvoustrunné kologo hraje od té doby, co si něco pamatuje. Pohřbů a svateb viděl stovky, stejně jako barů, kulečníkových heren a náměstí. Ohromný dril je na albu Wicked Leaders znát; poprvé v západní produkci, poprvé ve studiu s kapelou, ale bez skrupulí a nervozity rovnou do plných. V propagačních materiálech se píše o fúzi rapu a africké taneční hudby, no jak myslíte, ale pokud se máme bavit o rapu, tak leda o Veřejném nepříteli. Tady jde totiž o PROTEST, a to tak silný, jako už léta nebyl.

Pro spoustu lidí je africká hudba jako zvadlá pouť - oprýskaný kolotoč, laciná střelnice a umělá cukrová vata. Dlužno dodat, že v mnoha případech je to pravda, vždycky když vidím ty nucené úsměvy, je mi smutno. King Ayisoba je výjimkou, při poslechu Wicked Leaders se ozývají mnohé nečekané ozvěny, myslete na The Ex (což je nabíledni), ale taky třeba na Minutemen, Black Flag nebo Sabot. Nejde jen o hutný pocit vzdoru a odporu vůči autoritám, ale také o melodické linky, sveřepou přímost a střídmost. Stačí naznačit, komu nestačí podaný prst, celá ruka nepomůže.

King Ayisoba vládne nejenom hudbou, ale i hlasem. Jeho vokál je doslova mocný, hutný vysoký ječák, který by v jiných životech a světech vévodil rituálním procedurám a vedl zástupy do boje, mnohdy až nepříjemně řezavý a dotěrný. S dvoustrunnou kytarou kologo jsou doslova srostlí, jednou hlídají melodii struny, jindy hlas. Rytmus je stále zásadní, ale u Kinga Ayisoby, na rozdíl od drtivé většiny dalších Afričanů, nejsou tak důležité perkuse. Bavme se o riffech, repetici a alternativě. Válečné malování v jeho případě znamená mnohem víc než čekání na střípek zrcátka nebo korálky z Jablonce. Tady je všechno vážně, na tradice si nehrajeme, žijeme teď.

V ideálním světě by King Ayisoba neobjížděl world music přehlídky a veletrhy, ale bydlel v Čůrakově mlejně, tagoval předměstí a hrál v punkových klubech. Tohle je něco pro čerchmanty z podzemí. Ideální svět neexistuje, vládnou pseudoprotesty a společenské hry. Kdybyste přece jen měli chuť a odvahu, tak zkuste - King Ayisoba hraje v neděli 29. května v Paláci Akropolis, večer otevře Arnold de Boer alias ZEA, také s novým albem Swimming City. Dva různé světy, jeden jasný postoj.

Info

King Ayisoba – Wicked Leaders (Makkum, 2014)
www.facebook.com/ayisoba.king

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.