Africký hrdina Sinkane

Dřív se mu říkalo ten „black boy“ z Caribou, of Montreal nebo Yeasayer. Začínal na punkrockové DIY scéně, když ve školní kapele Tuhá kreveta bubnoval jako o život, pak se zdokonalil i v kytaře a na basu. Takový multiinstrumentální klučina se hodí vždycky.

Sinkane, vlastním jménem Ahmed Gallab, postupně odkoukal postupy z profesionálního hudebního světa a rozhodl se založit svůj vlastní projekt. Slovo „sinkane“ ale ve slovníku nenajdete, mladý Ahmed tenkrát jen špatně slyšel italské slovíčko „cinque“ v písni od Kanye Westa. Domyslel si, že to bude asi nějaký africký hrdina, a skvělé jméno bylo na světě.

Aby člověk pochopil celou jeho tvorbu, je nutné vrátit se ke Gallabovým kořenům. Jeho rodina pochází ze Súdánu, kde taky strávil dětství. Později se všichni přestěhovali do Columbusu, Ohia a nakonec do New Yorku. Díky rodičům naposlouchal v mládí dost spirituálního jazzu, což v jeho tvorbě později vyplavalo napovrch. Naproti tomu si ujížděl i na Pearl Jam, Nirvaně nebo Radiohead. Velmi barevný mix, a přesto v jeho hudbě přítomný. Možná proto je tak sytá a nenudí.

Sinkane od roku 2007 vydal pět nahrávek a s každou zkoušel něco nového, jiného. Debutové album vás vrhne do jiného světa: psychedelický rock, šedesátky, něco elektroniky, rozvleklé mlhavé vokály v androgynní úpravě. Díky bohu, že Ahmedův nejoblíbenější nástroj jsou stále bubny, protože to zatraceně šlape, žádné unylé zpívánky v duze. Jim Jarmusch by se vůbec nemusel stydět použít celou desku jako soundtrack do jednoho ze svých filmů.

Na další desce Mars se vrací ke svým kořenům, tedy súdánské hudbě, nejvýrazněji asi ve skladbě Warm Spell. „Africká dechovka“ s nečekaně asijskými prvky, taková je jeho hudba. Zkuste zadat sudan music na YouTube a uvidíte sami. Ale v tradičních rytmech se nejvíce nese hlavně poslední album Mean Love - Sinkane se vzdaluje předchozí tvorby a zcela se vrací do rodné Afriky, ubývá elektroniky, přibývá zpěvu. Osm ani ne čtyřminutových tracků jsou spíš jen takové písničky, než složitě vystavěné skladby. A přestože jsem zastáncem čisté hudby s živými nástroji, na Mean Love chybí zajímavá nadstavba, Sinkane sklouzává do naivity a všednosti. Jediné dva diamanty představují singly Hold Tight a How We Be, jež se vám pod nánosem těžké basy pomalu zavrtávají pod kůži.

Ze Sinkaneho je ještě cítit mladické nadšení z toho, co dělá, snaží se zkoušet nové postupy a objevovat nové žánry. Milujete nadšené lidi se zápalem pro věc? S jejich hudbou je to potom jako s pizzou - i když je někdy o něco horší, pořád je dost dobrá.