Články / Profily/retro

Africký hrdina Sinkane

Africký hrdina Sinkane

Anna Pleslová | Články / Profily/retro | 28.11.2014

Dřív se mu říkalo ten „black boy“ z Caribou, of Montreal nebo Yeasayer. Začínal na punkrockové DIY scéně, když ve školní kapele Tuhá kreveta bubnoval jako o život, pak se zdokonalil i v kytaře a na basu. Takový multiinstrumentální klučina se hodí vždycky.

Sinkane, vlastním jménem Ahmed Gallab, postupně odkoukal postupy z profesionálního hudebního světa a rozhodl se založit svůj vlastní projekt. Slovo „sinkane“ ale ve slovníku nenajdete, mladý Ahmed tenkrát jen špatně slyšel italské slovíčko „cinque“ v písni od Kanye Westa. Domyslel si, že to bude asi nějaký africký hrdina, a skvělé jméno bylo na světě.

Aby člověk pochopil celou jeho tvorbu, je nutné vrátit se ke Gallabovým kořenům. Jeho rodina pochází ze Súdánu, kde taky strávil dětství. Později se všichni přestěhovali do Columbusu, Ohia a nakonec do New Yorku. Díky rodičům naposlouchal v mládí dost spirituálního jazzu, což v jeho tvorbě později vyplavalo napovrch. Naproti tomu si ujížděl i na Pearl Jam, Nirvaně nebo Radiohead. Velmi barevný mix, a přesto v jeho hudbě přítomný. Možná proto je tak sytá a nenudí.

Sinkane od roku 2007 vydal pět nahrávek a s každou zkoušel něco nového, jiného. Debutové album vás vrhne do jiného světa: psychedelický rock, šedesátky, něco elektroniky, rozvleklé mlhavé vokály v androgynní úpravě. Díky bohu, že Ahmedův nejoblíbenější nástroj jsou stále bubny, protože to zatraceně šlape, žádné unylé zpívánky v duze. Jim Jarmusch by se vůbec nemusel stydět použít celou desku jako soundtrack do jednoho ze svých filmů.

Na další desce Mars se vrací ke svým kořenům, tedy súdánské hudbě, nejvýrazněji asi ve skladbě Warm Spell. „Africká dechovka“ s nečekaně asijskými prvky, taková je jeho hudba. Zkuste zadat sudan music na YouTube a uvidíte sami. Ale v tradičních rytmech se nejvíce nese hlavně poslední album Mean Love - Sinkane se vzdaluje předchozí tvorby a zcela se vrací do rodné Afriky, ubývá elektroniky, přibývá zpěvu. Osm ani ne čtyřminutových tracků jsou spíš jen takové písničky, než složitě vystavěné skladby. A přestože jsem zastáncem čisté hudby s živými nástroji, na Mean Love chybí zajímavá nadstavba, Sinkane sklouzává do naivity a všednosti. Jediné dva diamanty představují singly Hold Tight a How We Be, jež se vám pod nánosem těžké basy pomalu zavrtávají pod kůži.


Ze Sinkaneho je ještě cítit mladické nadšení z toho, co dělá, snaží se zkoušet nové postupy a objevovat nové žánry. Milujete nadšené lidi se zápalem pro věc? S jejich hudbou je to potom jako s pizzou - i když je někdy o něco horší, pořád je dost dobrá.

Info

Sinkane (uk)
www.sinkane.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.