Články / Reporty

Agnes Obel čarovala s tichem

Agnes Obel čarovala s tichem

Fomas | Články / Reporty | 11.01.2014

Po poslední loňské Femme fatale Ane Brun, která nám ukázala, jak se dělá tichá muzika s velkou kapelou, přichází letos Agnes Obel, aby předvedla, že ve třech to není o nic horší. A přivezla si i parádní předkapelu.

Kanaďanka Erin Lang, vystupující pod značkou Feral & Stray, dokázala jen s kytarou, autoharfou a hlasem zmrazit celý sál. Tenký led sekaly jen závěrky fotoaparátů, které byly jako údery sekerou. (A to fotografové stáli až úplně vzadu za sedícími posluchači.) Z ovací bylo jasné, že jsem nebyl nadšen sám. Tak dobře zvolenou předkapelu jsem snad ještě nezažil. Zasloužila by víc prostoru než jen půl hodiny.

Agnes Obel nastoupila na spoře nasvícenou scénu za doprovodu violoncelistky Anne Müller a houslistky Miky Posen. Bez velkých proslovů zahájily koncert instrumentální písní Louretta z první desky a pokračovaly titulní Philharmonics. Tóny klavíru padaly do ticha sálu jako kapky z tajících rampouchů. Akustika byla parádní a nikdo v sále ani nedutal, aby posvátné ticho nenarušil. To protrhla až dánská krasavice, když uvedla další píseň Beast, a s úsměvem dodala, že je o jejím příteli. Pak už přišla na řadu nová deska a skladba Fuel to Fire: "Piano je moc pěkné, ale už zažilo lepší časy," okomentovala stav místního nástroje, prý trochu jako spinet, ovšem všechno znělo dokonale jako na desce. Jako na desce ale nebyla následující On Powdered Ground, která parádně vygradovala a byl to nářez, tedy "komorní nářez". Zklidnění přišlo s instrumentální Chord Left, která otevírá novou desku, a s titulní skladbou Aventine. Před ní si Agnes musela vypůjčit z publika šály, aby jimi vycpala piano.

Před instrumentálkou Wallflower podotkla, že je to jedna z jejích nejstarších a vznikla na střední škole na grafitti pokresleném pianu v jídelně. Z ní přešla plynule na svůj největší hit Riverside a potlesk nebral konce. Následovala série nových písní, které byly nahrané ve stejně střídmých aranžmá, jako jsou prezentovány naživo. Staré písně mezi novinky zapadaly bez problémů, i když první deska byla nástrojově bohatší a často byla slyšet i kytara. Koncert zakončila vyšponovaná hitovka The Curse, u níž naskakovala husí kůže, na přídavek Brother Sparrow se s kytarou připojila i Erin Lang a Anne Müller vyměnila violoncello za akustiku. Následovala ještě milá Just So a loučení.

Do desáté ale zbývalo pět minut a nadšení fanoušci si vyprosili ještě poslední přídavek. Agnes pouze sama za pianem spustila Smoke & Mirrors tak, že kdyby hrála ještě déle, nikdo by si nemohl stěžovat na překročení povolených decibelů. Vše bylo tišeji než tiše, a přitom tolik energie… Agnes Obel umí čarovat.

Info

Agnes Obel + Feral & Stray
9. 1. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.