Články / Recenze

Aktio ergo sum (Lunacybot)

Aktio ergo sum (Lunacybot)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 28.01.2015

Dualita je v historii lidstva mystický prvek, k němuž se obraceli filozofové snad všech věků. Irský hudební experimentátor Ian Fleming aka Lunacybot dualitu pozoruje ve zvucích. Nehledá ale jednotu složek, jak by se mohlo zdát, jeho hudba ukazuje na zdánlivou (ne)důležitost každé z nich.

Hned u několika skladeb je patrná stejná inspirace jako u desky AM z pera The Agromaniac. Jelikož obě desky vyšly krátce po sobě pod hlavičkou labelu Ressonus, je to věc přinejmenším podezřelá, notabene když stejně jako Agromaniac pracuje s kontrasty akustických a elektronických prvků.

AM neznamená jen převzetí názvu nestvůrného počítače z Ellisonovy povídky, je to jazyková hříčka. Anglický překlad jedné z nejslavnějších vět: „Cogito ergo sum“ totiž končí úplně stejně. Flemingova koncepce je mistrovská hra - význam Descarta působí jako prázdná fráze do doby, než objevíte souvislost s povídkou I Have No Mouth and I Must Scream. Dvě odlišné a zároveň koexistující entity jsou Flemingovou variací na Descartův dualismus res extensa a res cogitans.

Res Extensa
Cogito ergo sum je rozlehlé a „hmotné“ album. Zvukové návaly jsou neústupné, jsou v každém koutku, nedá se jim uniknout, vnutí vám váhu vlastních pocitů. Pod ní se budete hrbit, kroutit a snažit se ji setřást, ale nebude to nic platné, uši naplněné po okraj, a až ucítíte zvuk stékající po tvářích, bude to jako uvědomění si existence uprostřed odrážejícího se pískání, hučení a vrnění.

Res Cogitans
Proces myšlení, duše, idea – to je hluboká znalost glitche. Základem myšlenky je nestálost a nestálost je odchylka. Odchylkou je chyba. Chyba je estetická hodnota. Vše do sebe zapadá, ze všech noise/ambientních ploch vylézá zrnění a ťukot. Prostrkuje tenké prsty i skrz roztěkaný a excentrický rytmus, který neudává pouze tempo, ale přináší i emoce. Objevuje se a mizí, chvíli mašíruje v nekonečnu, v němž se ztrácí jeho dupot, pak utichne a mění se ve splašené klopýtání podpořené zrychleným dechem. Jako postava ztracená ve světě, kde může očekávat cokoli.

Podstatou celé práce není konfrontace a sjednocení dvou světů, jak je tomu u jiné desky ze stejné stáje – AM. Je to dilema. Stejně jako Descartes hledal souvztažnost mezi tělem a duší, Lunacybot přemítá, jak se jeho zvukové světy ovlivňují. To, co se zdá ze začátku jako podpůrné, vylézá na povrch a získává dominanci. Z ambientu je noise, z glitche hlas, z dunění groove, jako by vždy to okolní dokázalo získat převahu. Spektralismus ad absurdum.

Info

Lunacybot - Cogito Ergo Sum (Ressonus, 2014)
www.ressonus.bandcamp.com/album/cogito-ergo-sum

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Lana Del Rey a divoká, hladová srdce

Tomáš Kouřil 20.04.2021

Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky.

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace