Články / Sloupky/Blogy

Al Burian: Záležitosti pro dospělé, díl druhý

Al Burian: Záležitosti pro dospělé, díl druhý

Al Burian | Články / Sloupky/Blogy | 21.10.2012

Moje druhá návštěva u zubaře nebyla tak úspěšná jako ta první. Zatímco mě minule bolest zubů doháněla k šílenství, tentokrát jsem byl ve víceméně normálním rozpoložení, takže mi neunikly některé detaily kanceláře zubařky Violy F. Ty, které jsem napoprvé úspěšně vyfiltroval. Například její fotky, zdánlivě šťastné, na svatební cestě s manželem. Ty malé děti pravděpodobně taky nebyly vypůjčené rekvizity. Nová informace znehodnotila mojí finanční strategii, kterou jsem posledně narychlo vyfabuloval, potáceje se v agónii k její ordinaci. Plán byl jasný jak facka. Zaplatit jí za práci, ano, nabídkou sňatku! Zdálo se to neprůstřelné. Za úkony by zaplatila její zdravotní pojišťovna a co se manželství týče, to bychom vzali pěkně zvolna a nechali tomu volný průběh. Pro mě by to bylo OK, kdybychom se k sobě hned nestěhovali.

Ale teď, když rozbřesk příčetnosti osvítil můj mozek, jsem si uvědomil, že některé detaily jsem úplně nedomyslel. Nepočítal jsem například s možností, že mě s tímhle plánem už někdo předběhl. Ulice Berlína jsou plné Zahnärtztin, zubařek neboli Dentistas, jak je pikantně nazývají Španělé. Vypadá to, jakoby na každém bloku byl tak tucet ordinací, každá ozdobená oficiální plaketou, ze které přímo prýští osamělost. Spočítal jsem si, že s tímhle množstvím mladých odbornic soupeřících o pozornost a přízeň musí být trh už zcela zahlcen. „Jsem úspěšná, finančně zajištěná ortodontistka,“ tak podle mých výpočtů musela znít ta nejnudnější a nejprovařenější seznamovací fráze, kterou může berlínská scéna nezadaných roku 2010 nabídnout. Já jsem mladý, urostlý švihák, s perfektní znalostí základních prací v domácnosti a spoustou volného času. Kolik takových nás může v celém městě být? Tohle prostě muselo klapnout. Jak jsem mohl předvídat, že se jí už přede mnou vetřel do přízně jiný Romeo? Kdo ví, jaké lichotky, fígle a výhrůžky na ni zkoušel, aby jí k tomu přiměl? Opakované vrtání zubních krčků, kompletní sada zubních protéz - jaké dluhy si ten chlápek stihl vyrobit, než se jí přiznal, že jí to může splatit jen skrze sňatek?

Během pár okamžiků, než Viola F. vešla do ordinace, jsem si všiml těch fotografií a došly mi souvislosti. Když přišla, sedla si přede mne se založenýma rukama. Zaregistroval jsem snubní prsten na jejím prstě. Při posledním setkání měla latexové rukavice.

Připadal jsem si jako pitomec. Bylo to jako tenkrát, když jsem měl v letadle návaly úzkosti a letuška mě opila. Celý zbytek letu jsem si na nějakou paniku už ani nevzpomněl. Přesvědčoval jsem sám sebe, že ta extra dávka pozornosti, které se mi dostávalo, má původ v jakémsi hlubokém citovém poutu, které se mezi námi vyvinulo. Koncem transatlantického letu jsem si začal navážno představovat společný život s letuškou a byl pevně odhodlán udělat cokoli, aby náš vztah na dálku fungoval. Potom, co letadlo přistálo, jsem šel za ní. Byl jsem si jistý, že náklonnost je oboustranná, ale nevěděl jsem, co říct. „Uhhh…,“ zamumlal jsem tehdy opile. Pohled, který mi věnovala, spolehlivě vyjasnil veškeré pochybnosti o tom, jaký vztah mezi námi je.

Viola F. se teď dívala stejně. Ten pohled se tolik lišil od toho, který jsem viděl před týdnem. Se zubem soucítila, měla o něj starost. Teď jsem to ale byl JÁ, ve své celistvosti, kdo před NÍ seděl. Byli jsme tváří v tvář. Ta její byla bez výrazu. Přiznávám, že jsem se cítil stejně prázdně jako ona. Na jiný výsledek téhle návštěvy než opětování milostného návrhu, jsem nebyl připravený.

„Jsem švorc,“ vyhrkl jsem. „Nemám žádné peníze.“ Tohle sice byl jeden z bodů mého pečlivě nacvičeného scénáře, ale neměl jsem v plánu se k němu dostat tak brzo. Violu F. ta informace očividně zklamala, což mě také sklíčilo. Počítal jsem s tím, že to ona by živila rodinu, vzhledem k tomu, že mé umělecké ambice by asi těžko uživily všechny děti, které si již zvládla pořídit i beze mě.

Navrhla, abychom sestavili splátkový kalendář, při kterém by se mi z bankovního účtu každý měsíc strhávala část dluhu. Bankovní účet? Vysvětloval jsem, že žádný nemám. „Bankám se nedá věřit,“ řekl jsem. „Nikdy nevíte, kdy nějaká zkrachuje. Chovám se rozumně a schovávám si všechny peníze pod matraci.“ To jí dočista položilo. Rychle jsem ji začal utěšovat, že mám v Chicagu kamarády, co mi dluží peníze, a že se tam brzo chystám. A až se vrátím, budu v balíku. Budu jí moct zaplatit hotově, žádný problém. Musel jsem se kousnout do jazyka, abych tu nabídku neukončil slovy: „A pak bychom mohli na večeři“. Místo toho jsem se jí podíval zpříma do očí, vykřesal upřímný výraz a řekl: „Slibuji.“ A pak důrazně, už úplně improvizovaně: „Slibuji, že vám ty peníze dám, až příště přijedu.“

Vybavila se mi jedna vzpomínka. Stál jsem vedle Violy při minulé návštěvě a zkoumal obrovskou zvětšeninu svého zubu. Zeptala se mě: „Jak jste to mohl nechat zajít tak daleko?“ A v jejím hlase bylo cítit skutečné a upřímné roztrpčení. A také bolest, existenciální, kterou jí působil pohled na mou fatální slabost, mou Achillovu patu, můj skon, vše před ní jako ve výloze. Rád si poslechnu argumenty těch, kdo nevěří, že tarotové karty něco předpoví, ale odmítám pochybnosti o věšteckých schopnostech zubařů. Jsou to školení experti v umění vyhledávat eroze, oddaní celoživotní bitvě proti nevyhnutelnému a odhodlaní zastavovat budoucnost, která byla vepsána do skloviny už při první návštěvě. Proč myslíte, že jsou zubaři tak zahořklí a zoufalí?

Tak jsem tam stál a zas a znovu jsem to nechával zajít příliš daleko. Věděla to, rozpoznala tuhle mojí vlastnost okamžitě. Seděl jsem v její ordinaci, předváděl své šílenství, impulzivní nedostatek sebekontroly a pudu sebezáchovy, rozpadal jsem se před ní jako fata morgana. A ona tam seděla s výrazem zděšeného zklamání, které už jí mělo zůstat nadobro, přesto pokračovala v podivném vztahu a stala se mojí zubařkou.

Panovalo mezi námi podivné ticho. Viděl jsem, jak je Dr. Viola zkroušená, moje sliby pro ni nic neznamenaly. Taky neměly. Svatba byla zrušená, tak jsem změnil přístup. Nebyla ochotná přijmout mé pojetí evropského řešení problému, musel jsem sáhnout po americkém modu operandi, jak mě ho naučil chicagský systém zdravotního pojištění. Americké zdravotní instituce ve výsledku poskytují chudým v Americe celkem dost služeb. Ovšem ne na základě socialismu, ale anarchie. A já jsem dlouholetý expert v proplouvání životem bez zdravotního pojištění. V přítomnosti autoritativních osob je pro mě lhaní naprostá přirozenost. Uvědomil jsem si, že jsem na půl cesty ze židle, instinktivně jednou rukou na batohu, připravený vzít roha. Teď byla řada na Viole F., buď se odevzdat nevyhnutelnému, nebo přivolat ochranku. Odhaduju, že v Chicagu je šance, že bude mít zubařka pár najatých týpků tak padesát na padesát. V Berlíně se ovšem zdály moje šance na útěk daleko větší.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #3> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace