Články / Reporty

Albin Lee Meldau uhranul Kodaň

Albin Lee Meldau uhranul Kodaň

Jiří Mališ | Články / Reporty | 27.10.2017

Albin Lee Meldau poprvé okouzlil kodaňské publikum před rokem a půl, když před půlnocí bravurně zakončil showcase VEGA’s New Crush. Podmanivý hlas tehdy udivil obecenstvo, které napůl usínalo po akustických setech méně známých jmen. I když měl k dispozici pouze třicet minut, zapsal se mi do paměti jako jeden z nejlepších koncertů loňského roku a ten samostatný jsem vyhlížel s velkým očekáváním.

V menším sále kodaňského domu DR Koncerthuset mu předskakoval nadějný písničkář Daniel Joy. Pro zpěváka ze severu Jutska to byl první koncert s kapelou, ovšem nervozita znát nebyla. Pozitivně laděné skladby o lásce připomněly Eda Sheerana, Shawna Mendese nebo Johna Mayera. V pěti skladbách předvedl skladatelský talent i příjemný hlas a po dvaceti minutách pódium přenechal čtveřici Švédů.

Albin Lee Meldau opět přivezl věrnou skupinu spoluhráčů a publikum pozdravil jako staré kamarády z hospody. Vzal do ruky kytaru a ledabyle pronesl: „First song, Bloodshot, ye?” jako bychom všichni byli obeznámeni s průběhem večera. Už v první sloce charakteristicky mumlal jako námořník po dvou rumech, ale v refrénu se do zpěvu opřel a diváci byli ohromeni. V následující Let Me Go se k němu přidal zbytek kapely a sálem se šířily úsměvy, ačkoliv se zpívalo o tragických láskách. Charisma frontmana se odráželo od stěn a uhranutí diváci hltali každé slovo. Rozmanité tempo nenechalo pozornost uvadnout, rychlou Persistance vystřídala srdceryvná Lovers, následovalo několik písní z chystaného alba. Singoalla vyprávěla příběh nakupování hašiše ve Španělsku a nádech subtropické pozitivity publikum roztančil. Meldau nás ale rychle vrátil zpátky do reality ponurou One Man Band: „Depresivní songy mě dneska živí, takže vám zahraju to, za co platíte.“ Po nejnovější skladbě Same Boat se dvakrát uklonil a utekl do zákulisí, všichni ale věděli, že nejznámější Lou Lou z rukávu ještě nevytáhl. Po krátké pauze se za burácivého potlesku vrátil a kromě skladby, která ho proslavila, zahrál i novinku Kattegat, pojmenovanou podle zálivu oddělující jeho rodný Göteborg od Dánska.

V jedné z promluv se Meldau přiznal, že v Kodani byl už několikrát, ale tentokrát by si to prý rád pamatoval. Vzhledem k tomu, že hned po koncertu zamířil do nedalekého baru, se jeho proroctví dost možná nenaplnilo. Publikum si ale jeho letošní návštěvu Kodaně rozhodně pamatovat bude a jako věrní milenci vyčkáme jeho návratu.

Info

Albin Lee Meldau (se) + Daniel Joy (dk)
25. 10. 2017, DR Koncerthuset - Studie 3, Kodaň

foto: Johan Groth

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace