Články / Recenze

Alice in Chains: beznaděj není tak beznadějná a zmar všudypřítomný

Alice in Chains: beznaděj není tak beznadějná a zmar všudypřítomný

Akana | Články / Recenze | 07.11.2013

Že nejsou jen povadlým reliktem zašlé seattleské slávy, dokázali Alice in Chains důrazně už comebackovou deskou Black Gives Way to Blue z roku 2009 a její letošní následovník stabilní pozici kapely potvrzuje. William DuVall se jako hlavní zpěvák na postu jen zdánlivě nenahraditelného Laynea Staleyho už bezpečně zabydlel a s Jerrym Cantrellem tvoří rovněž uhrančivý pěvecký tandem. Ukazuje se, že Staley sice byl nepřehlédnutelnou osobností s jedinečným hlasem a tragickou aurou, ale tím zásadním architektem rukopisu kapely byl a zůstává Jerry Cantrell.

Hutný zvuk, táhlé vokální linky, viskózní kytarové proudy, dusivá atmosféra, to všechno na nás okamžitě vybafne už s prvními takty skvělého otvíráku Hollow. Stylové posuny jsou pramalé a ani je nikdo nečeká. Jestli se obrození Alice in Chains v něčem liší od těch staleyovských, pak jedině v tom, že beznaděj už není tak beznadějná a zmar tak všudypřítomný. V DuVallově hlasu přece jen není tolik bezvýchodnosti, texty mají tematicky širší rozpětí a nejsou už jen feťáckým mene tekel jako v dobách jeho nešťastného předchůdce.

Řečiště, kterým se hudba skupiny valí, je pořád mohutné a hrozivé, jen už ne tak kalné. Občas se za pomoci výrazných metalových riffů vzedme do rušnějších peřejí (Stone, Phantom Limb) nebo naopak zprůzrační v akustických zátočinách upomínajících na někdejší Jaf of Flies EP (Voices, Scalpel) a v závěrečné Choke se rozlije do široké katarzní delty. Vzhledem k délce nahrávky mohla být dynamická rozmanitost o chlup větší, takhle pozornost ke konci trochu opadá, ale kompozice jsou to vesměs silné a melodie často velmi zpěvné, takže vážnější únava nehrozí. Žádná překvapení nečekejme, Alice in Chains se na tomto albu sveřepě drží svého kopyta, ale i tentokrát ho mají důkladně podkované.

Info

Alice in Chains – The Devil Put Dinosaurs Here (Capitol, 2013)

http://www.aliceinchains.com/home

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.