Články / Reporty

Alice in Chains v hlukové kouli

Alice in Chains v hlukové kouli

Davo Krstič | Články / Reporty | 04.06.2019

Vysoko nastavená laťka, proklatě vysoko. Pět let staré vystoupení Alice in Chains na pražském Aerodromu považuji za jeden ze svých nejsilnějších koncertních zážitků. Přestože tehdy kapela hrála v podvečerním slunci a před polomrtvým publikem, překonala svým výkonem a nasazením headlinera – však taky na Metalliku pak pořádně sprchlo. Alice in Chains jsou společně s Pearl Jam posledními mohykány hudebního stylu grunge, který v první polovině 90. let pobláznil (nejen) Ameriku. Nostalgie je mocná, a přestože Alice in Chains oslaví příští rok třicetiny od vydání debutu Facelift, zájem tu pořád je – a pražský koncert byl vyprodaný dlouho dopředu. Před vstupem do budovy jste tak mohli potkat fanoušky s cedulemi Koupím lístky, v samotném Foru Karlín pak fanoušky s vtipnými tričky Alice in the Temple of Pearl Garden. Bylo zaděláno na parádní atmosféru, už před vystoupením Black Rebel Motorcycle Club byl solidně zaplněný nejen prostor pod pódiem, ale i obě galerie.

Trio ze San Francisca odehrálo solidní porci garážového rocku. Jako předkapela Alice in Chains jsou Black Rebel Motorcycle Club ideální, i u nich si mikrofon předávají dva zpěváci a v ideálním případě se jejich hlasy potkají a protnou. K tomu připočtěte neúnavnou rytmiku Leah Shapiro – víc sexy než holka s kytarou je už jen holka za bicí soupravou. Na to, že hrála teprve předkapela, potěšil slušný zvuk, v němž se neztrácely vokály ani osvěžující foukací harmonika.

Po půlhodinové pauze zahájili svůj set hlavní hvězdy, i když tohle spojení k Alice in Chains prostě nesedí – už před pěti lety jsem ocenil absenci rockerských manýr či rádobyvtipných proslovů. Jerry Cantrell je úžasný kytarista, ale rozhodně to nedává na odiv až na druhý balkon. A že v Karlíně vystřihl hned několik parádních sól, za Them Bones a Nutshell se dočkal zaslouženého aplausu. Na úvod zahráli Alice in Chains skladbu Bleed the Freak ze zmíněného debutu, načež hned skočili do novodobé historie skupiny – z alba Black Gives Way to Blue vytáhli koncertní jistotu Check My Brain. Setlist poctivě zmapoval celou diskografii, včetně dvou EP Sap a Jar of Flies. Nejvíce příspěvků pocházelo pochopitelně z průlomového a, troufnu si říct, klasického alba Dirt, což publikum nadšeně kvitovalo. Bylo přitom jedno, jestli zrovna hraje Down in a Hole, Dam That River nebo Junkhead, která měla na turné svou premiéru – z tak mohutného a nadšeného singalongu mrazilo v zádech. Přídavkovou Would pak nechala kapela z větší části odzpívat fanoušky.

fotogalerie z koncertu tady

Zážitek rušil jen nedobrý zvuk, který místy dával termínu „hluková koule“ nový rozměr. Schválně jsem se během koncertu zkoušel několikrát přemístit, nic naplat. Dvojnásob to mrzelo u utopených vokálů, protože když mohli a bylo je slyšet, předvedli se Cantrell i William DuVall ve velmi dobré formě – zpěvák a kytarista DuVall si mě získal nejpozději tím, jak zvládl náročnou Sludge Factory z eponymní desky z roku 1995. Nejvíce jsem si tak užil poloakustické kousky Your Decision, Nutshell a No Excuses. Koho vinit? Zvukaře, který točil volume do červeného, nebo akustiku Fora Karlín? Na svou druhou návštěvu u Alice in Chains budu vzpomínat hlavně díky fantastickému publiku.

Info

Alice in Chains (us) + Black Rebel Motorcycle Club (us)
3. 6. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.