Články / Reporty

Alice in Chains v hlukové kouli

Alice in Chains v hlukové kouli

Davo Krstič | Články / Reporty | 04.06.2019

Vysoko nastavená laťka, proklatě vysoko. Pět let staré vystoupení Alice in Chains na pražském Aerodromu považuji za jeden ze svých nejsilnějších koncertních zážitků. Přestože tehdy kapela hrála v podvečerním slunci a před polomrtvým publikem, překonala svým výkonem a nasazením headlinera – však taky na Metalliku pak pořádně sprchlo. Alice in Chains jsou společně s Pearl Jam posledními mohykány hudebního stylu grunge, který v první polovině 90. let pobláznil (nejen) Ameriku. Nostalgie je mocná, a přestože Alice in Chains oslaví příští rok třicetiny od vydání debutu Facelift, zájem tu pořád je – a pražský koncert byl vyprodaný dlouho dopředu. Před vstupem do budovy jste tak mohli potkat fanoušky s cedulemi Koupím lístky, v samotném Foru Karlín pak fanoušky s vtipnými tričky Alice in the Temple of Pearl Garden. Bylo zaděláno na parádní atmosféru, už před vystoupením Black Rebel Motorcycle Club byl solidně zaplněný nejen prostor pod pódiem, ale i obě galerie.

Trio ze San Francisca odehrálo solidní porci garážového rocku. Jako předkapela Alice in Chains jsou Black Rebel Motorcycle Club ideální, i u nich si mikrofon předávají dva zpěváci a v ideálním případě se jejich hlasy potkají a protnou. K tomu připočtěte neúnavnou rytmiku Leah Shapiro – víc sexy než holka s kytarou je už jen holka za bicí soupravou. Na to, že hrála teprve předkapela, potěšil slušný zvuk, v němž se neztrácely vokály ani osvěžující foukací harmonika.

Po půlhodinové pauze zahájili svůj set hlavní hvězdy, i když tohle spojení k Alice in Chains prostě nesedí – už před pěti lety jsem ocenil absenci rockerských manýr či rádobyvtipných proslovů. Jerry Cantrell je úžasný kytarista, ale rozhodně to nedává na odiv až na druhý balkon. A že v Karlíně vystřihl hned několik parádních sól, za Them Bones a Nutshell se dočkal zaslouženého aplausu. Na úvod zahráli Alice in Chains skladbu Bleed the Freak ze zmíněného debutu, načež hned skočili do novodobé historie skupiny – z alba Black Gives Way to Blue vytáhli koncertní jistotu Check My Brain. Setlist poctivě zmapoval celou diskografii, včetně dvou EP Sap a Jar of Flies. Nejvíce příspěvků pocházelo pochopitelně z průlomového a, troufnu si říct, klasického alba Dirt, což publikum nadšeně kvitovalo. Bylo přitom jedno, jestli zrovna hraje Down in a Hole, Dam That River nebo Junkhead, která měla na turné svou premiéru – z tak mohutného a nadšeného singalongu mrazilo v zádech. Přídavkovou Would pak nechala kapela z větší části odzpívat fanoušky.

fotogalerie z koncertu tady

Zážitek rušil jen nedobrý zvuk, který místy dával termínu „hluková koule“ nový rozměr. Schválně jsem se během koncertu zkoušel několikrát přemístit, nic naplat. Dvojnásob to mrzelo u utopených vokálů, protože když mohli a bylo je slyšet, předvedli se Cantrell i William DuVall ve velmi dobré formě – zpěvák a kytarista DuVall si mě získal nejpozději tím, jak zvládl náročnou Sludge Factory z eponymní desky z roku 1995. Nejvíce jsem si tak užil poloakustické kousky Your Decision, Nutshell a No Excuses. Koho vinit? Zvukaře, který točil volume do červeného, nebo akustiku Fora Karlín? Na svou druhou návštěvu u Alice in Chains budu vzpomínat hlavně díky fantastickému publiku.

Info

Alice in Chains (us) + Black Rebel Motorcycle Club (us)
3. 6. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.