deemonickaa | Články / Reporty | 25.11.2013
„Dnes z důvodu zvukové zkoušky od 17 do 19 hodin zavřeno,“ stálo na vývěsce velkých dveří. Nezbývalo, než s dalšími nedočkavci postát ještě několik minut v nečase a kapelu Alvik, která ve čtvrtek 21. listopadu hrála v Jazz Tibet Clubu, sledovat přes sklo jako mlsní psi klobásu.
Alvik může v některých ohledech připomínat skupinu N.O.H.A. V obou případech jde o početné mezinárodní sestavy, pro které je pojítkem Praha, s velkým záběrem stylů namíchaných v energický koktejl s tím, že hudební kroky N.O.H.A. směřují více k world music, zatímco Alvik se cítí skvěle ve variacích na jazz. Nyní se v jejich „kapelním sívíčku“ objeví také stejná odrážka - odchod zpěvačky (samozřejmě ne jedné a téže). Členové N.O.H.A. se s touto skutečností vypořádávali nejedenkrát a zatím to nikdy neznamenalo konec. Jakým směrem se budou Alvik ubírat bez americké zpěvačky Anyi Stuart, ukáže budoucnost, pravdou ale je, že olomoucký koncert v rámci Late Leaves Tour byl výborný.
Každý z umělců na pódiu byl výjimečný a pro celek nepostradatelný. Na první pohled zaujaly videoprojekce francouzského VJe Gyomha, u kterých ale nakonec člověk pozornost dlouho neudržel. Anya totiž každý tón, akord i slovo procítila nejen svým hlasem, ale také tělem. Pohyblivé obrázky z plátna jako by se zhmotnily. Krásná sóla na saxofon a další dechy předvedl Bharata Rajnošek, v očích diváků bylo vidět nadšení a ruce k potlesku nemusel přemlouvat nikdo z přítomných (možná i kolemjdoucích). Zajímavé a nepředvídatelné momenty byly v mnohých případech ze světa elektra a z pod rukou Auduna Nedrelida.
V playlistu zaujaly dvě navzájem konstrastující písně. Singl Impression z posledního alba Your Name Here, vydaného v loňském roce, překvapil jednoduchou chytlavou popovou melodií (v dobrém slova smyslu), odlišnou polohu nabídla Anya s kontrabasistou Petrem Tichým v jednom z přídavků, při němž se roztančený parket snadno přeladil na intimní prožitek obou hudebníků.
Alvik hráli v Olomouci naposledy v roce 2009. I kdyby to měly být zase čtyři roky, bylo by fajn vidět v Jazzu ještě jednou původní sestavu a slyšet Anyinou milou češtinou „Děkujeme vám moc!“. Vyčkávání na dešti před prosklenými vraty, jako ti hladoví psi před řeznictvím, není překážkou.
Alvik (cz/nor/usa)
21. 11. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.
Ema Klubisová 03.12.2022
Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.