Články

Amadeova pomsta Rufusu Wainwrightovi

Amadeova pomsta Rufusu Wainwrightovi

Anna Mašátová | Články | 25.10.2013

Kolikrát už si člověk povzdechl, že kdyby nebylo festivalů, nezbývalo by nám než s hořkostí sledovat youtube a vzývat české promotéry, aby k nám daného hudebníka někdy dovezli. U některých je ale s velkým podivem, že se – a přehlédněte prosím pragocentrismus – v hlavním městě ještě neukázali, ačkoliv se jedná o hvězdy vyprodávající haly. Snad nedůvěra v českého diváka? Zapění kanadského medového tenora Rufuse Wainwrighta nad českými a moravskými luhy a háji vděčíme opravdu jen festivalům. Před dvěma lety obdivoval industriálních krásu ostravských Hradčan v rámci Colours of Ostrava, letos jeho recitál připravily Struny podzimu.

Unikátní mělo být nejen místo konání, ale i plánované spojení Wainwrighta a české mezzosopranistky Soni Červené. Ve Stavovském divadle sice nakonec vystoupil jen Kanaďan, zážitek to však neumenšilo. I když je mu okázalost vrozená, na scénu vběhl jen s krátkým pozdravem, ihned zasedaje ke křídlu. Reinkarnace Oscara Wildea od Colours viditelně zhubla, klasický dandy dresscode zůstal zachován - vestička, šátek, naleštěné boty, chyběla snad jen vycházková hůl. Pražskou premiéru zahájila píseň Grey Gardens a po ní už se gay ikona rozpovídala. Bylo vidět, že láska k opeře pro něj není jen pózou. This Love Affair je inspirovaná Giuseppem Verdim, jehož dvousté výročí narozenin – jak neopomenul připomenout – letos operní svět slaví. Jednou se k velikánům možná přidá i Wainwrightovo jméno, vždyť jednu operu už na kontě má (a i pro něj je tento rok ve znamení kulatin). Operně se pokračovalo bizetovskou Vibrate se závěrečným vibratem přes několik taktů, kdy jste ani nedutali.

Zahrát si v divadle, které z premiéry Dona Giovanniho s osobní účastí autora už přes dvě stě let žije, bral zpěvák jako čest. Arogance se však na amadeovských místech nevyplácí, když začal před lety ve vídeňském klubu namol opilý zpívat Little Sister s nabubřelým komentářem, že je lepší než cokoliv, co kdy Mozart složil, géniova pomsta byla sladká a dopřála mu takové výpadky paměti, že ani nedozpíval. V Praze mu to sice prošlo, ale ne na dlouho. Po čtyřech kouscích zazněly písně z prozatím posledního sólového alba Out of the Game jen s doprovodem kytary. Ke klavíru se brzy vrátil setem skladeb z velmi intimního alba All Days Are Nights: Songs for Lulu, které vzniklo před čtyřmi roky po smrti jeho matky, písničkářky Kate McGarrigle. Who Are You New York, velmi naléhavá Martha, píseň věnovaná sestře, taktéž slavné písničkářce Marthě Wainwright, Shakespearovy sonety č. 43 a 20. To už se vloudily větší chyby než jen překlepy a začínalo se znovu.

Možná si Rakušan škodolibě počkal na příležitost. Závěrečná árie Les Feux d'artifice t'appellent z Wainwrightovy autorské opery Prima Donna, kdy vysloužilá operní pěvkyně Régine pozoruje z balkónu ohňostroj, už byla jedno škobrtnutí za druhým, dohrání pak čirou úlevou. Wainwrightovy průpovídky, kořenící celý večer, stály samy o sobě za pozornost. S roztomilou sebekritikou i velikášstvím zdůrazňovaná homosexualita, vyprávění o těžkých začátcích v New Yorku, ignorování a žárlivost na Jeffa Buckleyho. Ostatně i s ním se nakonec spřátelil, aby až po jeho smrti zjistil, že Cohenovo Hallelujah, které Wainwrighta díky filmu Shrek dostalo do širšího povědomí, už před ním nahrál Buckley. Jemu poté věnoval píseň Memphis Skyline, ze které ten večer přešel právě do cohenovského trháku.

Snad mu v tu chvíli držel palce Dvořák, k jehož hrobu se prý brzy ráno vypravil, nebo ho duchové zemřelých skladatelů nechali v tu chvíli na pokoji, jisté je, že na tvrzení Eltona Johna, že Wainwright je největším písničkářem planety, něco bude. Rufus byl nezpochybnitelně jeden z nejlepších zpěváků, kterého zdejší stěny slyšely. Nástroje ho sice místy neposlouchaly, zato hlas vyvolával husí kůži a překvapoval každou chvílí. Nemohla chybět klasická píseň Rufusových koncertů Cigarettes and Chocolate Milk, Zebulon pak recitál oficiálně zakončil. To by tak snadno jistě neprošlo, přidávalo se nadvakrát, hned čtyřmi písněmi. Mezi nimi bylo jedno z nejdojemnějších vyznání lásky, věnované nejdůležitějším lidem Wainwrightova života – matce, dceři Katherine Vivě a svému manželovi Jörnu Weisbrodtovi, a vlastně i pocta místu, kde bydlí, Montauku u NY.

Poslední přídavek Foolish Love definitivně uzavřel dvouhodinový koncert. Kanadská superstar připravila nadmíru zábavný a příjemný večer, jiskřící a obluzující jako bublinky šampaňského, po kterém se vám dlouho nebude chtít střízlivět.

Info

Rufus Wainwright (ca)
21.10.2013, Stavovské divadlo, Praha

foto © Petra Hajská

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výtrysk nekompromisní vizionářské dychtivosti (Cabaret Voltaire)

Akana 23.09.2021

Red Mecca představuje završení období, v němž Cabaret Voltaire smělými experimenty osahávali čerstvě objevená teritoria industriální elektroniky... Richard H. Kirk RIP.

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý 21.09.2021

Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat.

10 + 1 = Denisa Václavová (4+4 dny v pohybu)

redakce 21.09.2021

Nejzajímavější místa činu, na které se Festival 4+4 dny v pohybu za svou pětadvacetiletou historii podíval?

Dušan Svíba (Earth Music/Colour Meeting): Tak to pusť…

redakce 20.09.2021

Do Prahy díky Dušanovi přijíždí senzace newyorské klubové scény, trio VickiKristinaBarcelona s projektem Songs of Tom Waits.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

Tak daleko, tak blízko: Pavel Štorek

redakce 19.09.2021

Pavel Štorek je uměleckým ředitelem festivalu mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. Kde se sám rád pohybuje?

Studená válka vře i v postapokalyptické budoucnosti (Soudce Dredd 4)

Martin Šinkovský 18.09.2021

Příběhy o Dreddovi, nejdrsnějším policistovi, soudci i vykonavateli rozsudku v jednom, patří k jedné z nejdéle zářících hvězd na komiksovém nebi.

Kdo se směje naposled (Batman: Tři Jokeři)

3DDI3 18.09.2021

Vizuální stránka ovšem bere dech: podobně jako ve zmíněných Hodinách posledního soudu se Johns mačká v úhledných obdélnících a vypráví vizuálně.

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace