Články / Recenze

Ambiciózní projekt, který (ne)vyšel... Sonic Highways

Ambiciózní projekt, který (ne)vyšel... Sonic Highways

Peter Forgáč | Články / Recenze | 17.11.2014

Parta kolem Davea Grohla Foo Fighters hraje už dvacet let poctivý rock. Zatímco Grohl se s legendární Nirvanou jakožto bubeník alespoň trochu snažil bourat hranice rockové hudby, dnes produkce Foo Fighters nevybočuje z toho, co by se dalo nazvat moderní mainstreamovou rockovou hudbou. V první dekádě svého působení přešli Foos z garáže až na velké stadiony, a to i hudebně. Sázet jednu podobnou desku za druhou však není sranda. Dřív nebo později musí přijít změna. Grohl má nápadů dost a po Wasting Light nahraném analogově, na pásku, je tu osmé album Sonic Highways. Koncept je jasný - osm skladeb, osm amerických měst a osm ikonických studií, ve kterých se nahrávalo.

Od začátku se na nic nečeká. Something from Nothing sice začne pomalu, ale vygraduje do klasické kytarové vypalovačky, textově připomene The Pretender anebo Best of You. The Feast and the Femine pokračuje hudebně tam, kde první singl skončí, a zásluhu na tom mají i legendární punkoví Bad Brains, kteří se na skladbě podíleli. Myšlenkou desky je vnést do jednotlivých skladeb něco lokálního, bohužel takových momentů je spíš méně. První přijde na Congregation. Zpočátku středně rychlá klasika vás v druhé polovině překvapí soul/bluesovým sólem Zacha Browna a stejný prvek je slyšet i v Outside, jedné z nejlepších skladeb, rychlejší, molová věc, velmi dynamická. S dobrým bluesrockovým sólem přispěl Joe Walsh. Bohužel naopak Preservation Hall Jazz Band se svými dechovými nástroji se poněkud ztrácí v pompézní a zapomenutelné skladbě In the Clear.

Tak jak je What Did I Do?/ God As My Witness rozdělená melodicky na dvě části, jako by zároveň dělila Sonic Highways na silnější a slabší polovinu. Závěr patří Subterrenean, kde se poprvé dostane ke slovu i akustická kytara. A jak všichni víme, že Grohl to s akustikou umí, tady toho moc nepředvede. Je to předzvěst konce. Tím je I Am the River, sedmiminutová power balada s posledním hostem, Joan Jett. Melancholický konec, jehož klišé podtrhne závěr se smyčcovou sekcí.

Na začátku byl odvážný nápad/koncept, ale Foo Fighters ho na Sonic Highways nedotáhli. Města, jejich lidi a hudba se ztrácí v jednolitém celku. Jsou to klasičtí Foos, s hlasitými kytarami a riffy, které i když jsou solidní, poněkud zaostávají za potenciálem kapely.

Info

Foo Fighters - Sonic Highways (RCA Records, 2014)
www.foofighters.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.