Články / Reporty

Amen, nůžky, papír (Kontroll a další v Rožnově)

Amen, nůžky, papír (Kontroll a další v Rožnově)

Shaqualyck | Články / Reporty | 27.12.2013

Trefit do chrámu anarchie není jen tak. Rozcestníky tam nevedou, GPSka je pro sraby a každá mapa ukazuje něco jiného. Pro přespolní přijíždějící od ValMezu proto uvádím následující: třetí odbočka vpravo přes most, na vidličce doprava, pak dlouho rovně, dokonce tak dlouho, že i když si budete myslet, že už jste přejeli, musíte jet dál a pak opatrně zahnout doleva a doufat. Hororovými kulisami a zarostlým industriálem se nenechte rozhodit. Nemyslete na tmu, užívejte si adrenalin. Tolik cesta. Věřím, že cca dvacátá návštěva už se obejde bez kufrování. Virtuální plakát na webu předpovídal start 20:30, takže se začínalo lehce po deváté přesně v souladu s instrukcemi, které u vchodu spolu s oldschoolovým razítkem rozdával proti symbolickému vstupnému sympatický konferenciér.

Rozmístění instrumentů na pódiu nasvědčovalo tomu, že jako první se s kosou půjdou prát Tomáš (a) Palucha. Tou dobou bylo uvnitř asi o dva stupně víc než venku, kluci na sobě ale nedali nic znát. Ztuhlé prsty zahřáli o hrnky s horkým kafem, popřáli nám veselé Vánoce a ukázali, proč je Silver Rocket značkou vítězů. Magický dialog dvou kytar cudně zdobený klávesami a nohou poháněnou tamburínou. Pár efektů, nějaké ty smyčky, bezchybná atmosféra oněmělé krajiny. Obecenstvo ani nedutalo. Zazněly hlavně věci ze splitka s Unkilled Worker Machine, došlo i na jeden přídavek. Celkový dojem o chlup lepší než před půlrokem v Olomouci. Přestat v nejlepším, to dnes umí málokdo.

I přes obstojnou návštěvu a set, který zahřál na těle i na duši, oceňujeme čpící teplo propanbutanové bomby a doufáme, že tenhle koncert nebude náš poslední. Na věc jdou Kontroll. Drsní (anti)romantici z Kolína přivezli basu, dva virbly bez kotle a kopák vystlaný hadrama kdovíodkud. „Když vstupujete do Vrahu, jako byste vstupovali do katedrály,“ snaží se přihřát si hned zkraje polívčičku. Mají pravdu, podobně luxusních DIY špeluněk u nás mnoho nestojí. Z vinylu mě ten zvukový bordel nijak zvlášť nebral, ale naživo jsem inkasoval brutální energetickou nálož a jen stěží lapal po dechu. Hulákavý vokál přesvědčuje, že „to všechno dělá pro nás“, Marshallovy bedýnky se otřásají, bubeník v bermudách servíruje sonická jatka. Po zasněných Paluchovcích obrat o sto osmdesát stupňů.

Ctib, šedá eminence zdejšího podniku, chvíli nato bere do ruky španělku a demonstruje, proč sám sebe tituluje jako propagátora noise folku. V odlehčeném duchu navazuje na řeči o „katedrále“ s tím, že „ve Vrahu je asi tak stejná kosa“. Lidi spontánně reagují, potlesk, potlach, kolující láhve. Atmosféra ryze vánoční. Jen místo koled rezonují prostorem vymrzlého klubu řízné sociální balady o miskách a klecích. Trochu jako od Jirky Schmitzera, jenom větší hardcore. Prototyp undergroundového písničkáře. Večer ale nekončí, další pánem je Inau, mimózní alter ego Jožina z Kontroll. Technické problémy jej sesadily z pódia dolů, což mistr kvituje s upřímným povděkem a celý výstup okamžitě nabírá na bezprostřednosti. Inau si vystačí s noťasem a na férovku nám sděluje, co všechno „má v piče“, motá se sem a tam, div že se nepřerazí o kabely od mikráku, jde až na dřeň. Beaty i frázováním připomíná Sifona a WWW, jenom je víc od rány. Že mu občas vypadne text? Koho to sere?! „Máme čas, počkáme…“ A tak jsme čekali a z prdele máchali rukama jako Jay-Z na tripu. Hip hop a Valachy. Vánoční večírek z kategorie über-weird.

Info

Tomáš Palucha + Kontrol + Inau
20. 12. 2013, Vrah, Rožnov pod Radhoštěm

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.