Články / Reporty

Amenra. Žádné světlo na konci tunelu

Amenra. Žádné světlo na konci tunelu

David Čajčík | Články / Reporty | 29.04.2014

Ať to máme z krku: Hessian je kapela basáka Amenra, ve které hraje taky bicák The Black Heart Rebellion. V Oathbreaker hraje „jenom“ kytarista Amenra, zatímco Treha Sektori je projekt Dehn Sora, který hraje se zpěvákem a zbývajícím kytaristou Amenra v Sembler Deah. Říkají si Church of Ra. Hotová rodina, každý s každým. Belgičani holt. A občas společně vyjedou na tour, akorát ne do Čech. Takže Lipsko. Do rozpadlého kina UT Connewitz, kde hrál už asi každý z téhle hudební post-branže, přijde pět set lidí a nikdo nemrkne. Mrk.

Konvenčními měřítky (bpm, gore-level, black-saturation atd.) jsou Hessian nejtvrdší kapelou večera. Poměrně nemilosrdný (místy až) death-thrash připomíná ranou Sepulturu, když ještě neobcovali s nástroji z Amazonie. Špinavé riffy se spoustou aparátového odpadu, žádný Vanish. Přímočaré začátky písní, ťuk ťuk, bordel. Rozhodně velmi invenční crust s prima kvákajícím ridem.

Oathbreaker. Silueta dlouhých kadeřavých vlasů vlajících v blikotu stroboskopu. Caro Tanghe odezpívá celý koncert ve stylu Samary. Bez tváře a identity, děsivá a stylová, její scream má koule. Zato bubeník je na tenhle job příliš sterilní a nedynamický, zatímco basová linka se někdy vzdálí od zdelayovaného kvílení kytary a jde si sama svou cestou, bloudí a hledá cestu k Tartaru. Něco tomu chybí. Co, nevím.

We are born with the knowledge or death. Byla by škoda považovat Treha Sektori za ambientní intro ke koncertu Amenra. Horor, při kterém vám budou horory připadat málo dark, kde doslova cítíte tu krev, utrpení a mučení při dráždivě primitivních vyhrávkách na kytaru. Vidíme napůl svlečeného muže zahrabaného v písku bez možnosti dostat se ven. Katarze, osvícení, zapomnění – přesně v tomhle pořadí. Povstanete a prožijete... podobenství o Ježíšovi, kde zmrtvýchvstání je jen zastávka na znamení na cestě do zatracení.

Je svět černobílý? Pokud ano, kde je bílá? Jako nekonečná chodba se sloupořadím, kdy za každým sloupem následuje další a další a ty jí procházíš a konec nepřichází. Až nakonec projdeš gotickým portálem s antickou bránou. Absurdní? Šílené? Mass I, II, II, IV, V... Nowena | 9.10! Am Kreuz, inkoustový kříž na holých zádech, myslí to skutečně tak vážně? Nepochybně. Nepochybně vrcholné vystoupení, nejde se soustředit na dílčí prvky, nejde nemluvit v metaforách. Vše je podřízeno audiovizuálnímu teroru, světla, zvuk i vizualizace v perfektní synchronii. Věčný breakdown, hustý les pocitů směřujících do neurčitého kouře na stagi. A hlava je prázdná jak opuštěný vodojem uprostřed zdevastované krajiny, kde v posledních litrech kalné vody na dně hnijí zbytky emocí. Vodojem hoří a po něm zůstane nic. Bohapusté, všehopusté nic. Shoříš s ním. Žádné světlo na konci tunelu. Amen Ra.

Info

Amenra (be) + Treha Sektori (fr) + Oathbreaker (be) + Hessian (be)
25. 4. 2014, UT Connewitz, Lipsko, Německo

foto © Alexander Klich

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.