Adam Tomáš | Články / Recenze | 17.08.2022
Dalším z dětí pandemického bezčasí je po dlouhých šesti letech aktuální LP folkového projektu kolem frontmana žánrově kultovních 16 Horsepower Davida Eugena Edwardse. Wovenhand však americké tradice vždy pojímali o poznání svérázněji než Edwardsův předchozí projekt a nová deska to jen stvrzuje. Kovbojů a indiánů se nedočkáme, zato s přízraky a temnotou Wovenhand nešetřili.
Tzv. americká nebo jižanská gotika je kulturně ukotveným pojmem, jeho původ je pak spojen s jedním konkrétním obrazem. Jedná se o plátno Granta DeWolsona Wooda z roku 1930. Slavný dvojportrét muže a ženy v tradičním strohém oděvu se zemědělskými insigniemi dodnes vyvolává jak rozporuplné pocity při pohledu na něj, tak v případě hlubší interpretace. Obraz se totiž stal symbolem protestantské morálky a tradicionalismu komunit v srdci a na jihu Spojených států, stejně jako vybízí k subversivnímu čtení. Jak dokládá například známá parodie s Homerem a Marge Simpsonovými nebo odpor iowského venkova záhy po zpopularizování obrazu, který byl už v době vzniku vnímán s jistou mírou nadsázky a často i posměchu namířenému proti venkovskému, rigidně věřícímu obyvatelstvu.
Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand od jejich počátků a aktuální LP to dokládá ve všech ohledech a v tom nejlepším slova smyslu, když „zemi zaslíbenou“ na druhém konci Atlantiku neidealizuje ani prvoplánově nekritizuje.
Syrové a ponuré country Wovenhand nezapře podobnost s projekty Nicka Cavea, ale i spřízněných industrialistů Einsturzende Neubauten, postpunkových průkopníků Joy Division nebo v rámci domovské tradice Leonarda Cohena. U nás se pak nabízí přirovnání k výjimečné prvotině české čtveřice Tábor, a to především díky evokování tajemné, člověkem poznamenané krajiny s její pohnutou historií. „Nesnesitelně“ pomalá sóla spolu s hrubým zvukem zase odkazují k westernovým soundtrackům.
Chmurné vyznění si díky propracovaně primitivistickému zvuku drží i dynamická rock’n’rollovka Dead Dead Beat. Právě u rychlejších písní, jako je například Omaha, se projevuje síla zvukových experimentů Wovenhand, které je činí relevantními i pro nastupující generace. Mohutný a epický zvuk připomíná rovněž noisové vody, skřípění kytarových vazeb nebo zvuk bicích podporuje svým katedrálním echem transcendentální působení některých písní. I zde se nabízí podobnost s Táborem (hned v pomalé úvodní Tempel Timber), noiserockovými veličinami Daughters nebo s postmetalovou vlnou ze začátku milénia, někdy dokonce se stoner rockem (Sicagnu).
Nejzřetelnějším posunem a zároveň důkazem eklektického nakládání s tradicí jak jižanské gotiky, tak evropskými tradicemi, je balada 8 of 9, a to do té míry, že jsou zde využita folklórní témata starého kontinentu melodicky odkazující k pozdně středověké a renesanční karnevalové kultuře; zaslechneme tichý odkaz Dead Can Dance.
Edwards v sobě sice na první poslech nezapře syna potulného kazatele, jeho „evangelium“ ale není náboženskou agitkou. Svým vyzněním ve spojení s bezútěšným zvukem a díky repetitivnímu opakování veršů se verbální složka alba nakonec mnohem spíše podobá šamanským rituálům než přísné protestantské rétorice. Wovenhand sice skládají původní a biblické motivy, celkový obraz je ale plastičtější a jeho tajuplnost jistě osloví i neznabohy.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.