Články / Reporty

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka | Články / Reporty | 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí po lužáneckém parku, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise Presleyho. Dala bych si pivo, chvíli postála a možná šla dál. Jenže já byla hodinu předtím ve Fait Gallery na komentované výstavě obrazů Františka Skály, která ve mně zanechala zvláštně klidný dojem spokojeného diváka, kterého bavily Skálovy třaskavé gejzíry barvené železitou hmotou, podivná božstva, létající hedvábí nebo neuvěřitelná zeď lámající světelný paprsek do namodralých barev. Jediným zklamáním bylo zjištění, že se ten materiál jmenuje zcela nepoeticky laminát. Skála nemá komentované prohlídky rád a nerad řeší proč, co a jak udělal a nejspíš i z toho důvodu je rozpačitý z komplimentů. Má pocit, že má něco vysvětlovat. A tak nezbývá než na sebe jeho tvůrčí osobnost nechat působit.

A možná i proto se mi daří zůstat na hudebním happeningu, který se podobá setkání přátel vzývajících jména jako Bob Dylan, Elvis Presley, Tom Waits i The Rolling Stones. Skála vyměnil elegantní košili z galerie za zmačkané oranžové triko, seděl uprostřed stage a užíval si své procítěné hraní. Vedle něj o něco zapáleněji řezal Petr Nikl do maličkatého ukulele, na kontrabas zahrál Šimon Jakubíček, který působil, že si právě odběhl z absolváku konzervatoře, sídlící hned za Ponavou, a Miroslav Černý doprovodil ansámbl na housle.

Skála sází na zastřený, nízko posazený hlas, o který se při prohlídce v galerii tak bál, že se neostýchal komandovat svou choť Evu, aby mu pravidelně nosila mattonku. S výslovností si hlavu nelámal. Jak sám zmínil, hraje převážně písně „závažné“ a když táhle brouká „až bude tvé hnízdo prázdné a tvá tabatěrka prázdná“, vzpomenu si na jeden jediný portrét na výstavě, kterým byl muž, který by mohl být stejně tak Presley jako Skála. A ze života malíře se v textech také dozvídáme, že „galerista prachy chystá“ anebo „nechám tě stát v obrazárně“. Třaskavou směsí v ansámblu Skály je však Nikl. Na stole vedle něj je sbírka podivných nástrojů a udělátek, které dominuje velké nafukovací prase. Nikl svou hravostí a vynalézavostí rozbíjí místy monotónní country/blues a dodává celému koncertu dynamiku. A jestliže je Skála experimentátorem na plátně, ve své hudbě je spíše konzervativní a zádumčivý, zatímco Nikl se nechává unášet náladou písní dál, chrastí vším možným, hladí bonga metličkami a nemilosrdně dře struny ukulele takřka k prasknutí.

A pokud koncert začal ironickým zpěvem à la Oldřich Nový, tak končí písní o chlápkovi, kterému „když bylo šedesát, začal mít kluky rád“. Skladba je nekonečná, ale na to jsme byli dopředu upozornění. Odcházím plná baladických nálad, dojmů z docela zdařile pojatých coververzí a smutku nad tím, že prasátko nakonec nezapískalo.

Info

Třaskavá směs Františka Skály
25. 6. 2020 Ponava, Brno

foto © Radim Dibdiak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace