Články / Reporty

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka | Články / Reporty | 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí po lužáneckém parku, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise Presleyho. Dala bych si pivo, chvíli postála a možná šla dál. Jenže já byla hodinu předtím ve Fait Gallery na komentované výstavě obrazů Františka Skály, která ve mně zanechala zvláštně klidný dojem spokojeného diváka, kterého bavily Skálovy třaskavé gejzíry barvené železitou hmotou, podivná božstva, létající hedvábí nebo neuvěřitelná zeď lámající světelný paprsek do namodralých barev. Jediným zklamáním bylo zjištění, že se ten materiál jmenuje zcela nepoeticky laminát. Skála nemá komentované prohlídky rád a nerad řeší proč, co a jak udělal a nejspíš i z toho důvodu je rozpačitý z komplimentů. Má pocit, že má něco vysvětlovat. A tak nezbývá než na sebe jeho tvůrčí osobnost nechat působit.

A možná i proto se mi daří zůstat na hudebním happeningu, který se podobá setkání přátel vzývajících jména jako Bob Dylan, Elvis Presley, Tom Waits i The Rolling Stones. Skála vyměnil elegantní košili z galerie za zmačkané oranžové triko, seděl uprostřed stage a užíval si své procítěné hraní. Vedle něj o něco zapáleněji řezal Petr Nikl do maličkatého ukulele, na kontrabas zahrál Šimon Jakubíček, který působil, že si právě odběhl z absolváku konzervatoře, sídlící hned za Ponavou, a Miroslav Černý doprovodil ansámbl na housle.

Skála sází na zastřený, nízko posazený hlas, o který se při prohlídce v galerii tak bál, že se neostýchal komandovat svou choť Evu, aby mu pravidelně nosila mattonku. S výslovností si hlavu nelámal. Jak sám zmínil, hraje převážně písně „závažné“ a když táhle brouká „až bude tvé hnízdo prázdné a tvá tabatěrka prázdná“, vzpomenu si na jeden jediný portrét na výstavě, kterým byl muž, který by mohl být stejně tak Presley jako Skála. A ze života malíře se v textech také dozvídáme, že „galerista prachy chystá“ anebo „nechám tě stát v obrazárně“. Třaskavou směsí v ansámblu Skály je však Nikl. Na stole vedle něj je sbírka podivných nástrojů a udělátek, které dominuje velké nafukovací prase. Nikl svou hravostí a vynalézavostí rozbíjí místy monotónní country/blues a dodává celému koncertu dynamiku. A jestliže je Skála experimentátorem na plátně, ve své hudbě je spíše konzervativní a zádumčivý, zatímco Nikl se nechává unášet náladou písní dál, chrastí vším možným, hladí bonga metličkami a nemilosrdně dře struny ukulele takřka k prasknutí.

A pokud koncert začal ironickým zpěvem à la Oldřich Nový, tak končí písní o chlápkovi, kterému „když bylo šedesát, začal mít kluky rád“. Skladba je nekonečná, ale na to jsme byli dopředu upozornění. Odcházím plná baladických nálad, dojmů z docela zdařile pojatých coververzí a smutku nad tím, že prasátko nakonec nezapískalo.

Info

Třaskavá směs Františka Skály
25. 6. 2020 Ponava, Brno

foto © Radim Dibdiak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.