Články / Rozhovory

Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit (Permon Balet Superstar)

Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit (Permon Balet Superstar)

Tereza Tůmová | Články / Rozhovory | 19.05.2014

V pražském Rock Café se představily tři české kapely, tři žánry na rockových základech a shodou okolností také tři zástupci projektu Fair Price Music. Zatímco za dveřmi duněly kytary SuperEgo Kid, popovídali jsme si s Vlastou z post-hardcorové kapely Permon Balet Superstar a mimo jiné se dostali i k tomu, jak šlo sehnat muziku před rokem 89.

Nebylo lehký o vás něco zjistit, řekl bys mi pár slov o kapele?
My jsme akorát tři, takže hrajem kytara, basa, bicí. Dohromady jsme se dali děsivě dávno, za chvilku to bude dvacet let. My jsme takový zpomalení, zkoušíme málo, hrajeme málo, nahráváme málo. Skládáme dohromady, jamujeme už míň než dříve, spíš někdo přinese nápad nebo kostru a pak se to doladí.

To je pěkně dlouhá doba, jak se vyvíjel zvuk kapely za tu dobu?
Já jsem začínal na páskáč, píchnul jsem do toho kytaru a nahrával. Ale jasně, časem jsme si pořídili lepší věci, takže nějakej vývoj tam je, postupně.

A posun ve skládání?
Jako mladý kluci jsme byli určitě přímočařejší. My jsme měli různý období, třeba jednu dobu jsme měli flétnistku, to bylo zajímavý, ale jak jsme zvyklý být jenom tři, tak jsme cítili, že to už je element navíc. Pak jsme taky hráli úplně bez zpěvu, toho je tam teď víc, myslím, že pro posluchače je to stravitelnější.

Dohledat o vás sebemenší zmínku bylo dost těžký, neplánujete rozšířit promo aktivity?
V těhle věcech jsme strašně špatný. Třeba heslo na bandzone.cz jsem si musel znova vyžádat. Trošku se teď začínáme snažit, díky tomu, že jsme nedávno vydali cédéčko. Děláme i stránky, takže budem dohledatelní.

U koho jste desku vydali?
Vydáváme to sami, na vlastní náklady. Přebal nám dělal kamarád.

A co vás po těch dvaceti letech žene hrát dál?
Nás to jenom baví. Ale jasně, že nás potěší, když se to líbí někomu jinýmu.

Vím, že jste z Třebíče, a popravdě si moc neumím představit, jak na menším městě vypadá scéna?
U nás v Třebíči je malinká scéna. Děláme koncerty, jezděj k nám kapely. Naposledy jsme hráli minulý týden, byli tam s náma dvě belgický kapely – naši kamarádi. Hned dva dny potom přijeli další kamarádi, kapely z Německa a Belgie. Každý rok se u nás staví, když jedou turné. Domlouvali jsme se, že bychom konečně mohli přijet naopak my k nim. My ale fakt moc nehrajeme, tak čtyři, pět koncertů do roka, takže je to s náma těžký.

Jsi spokojený s tím, co můžeš vidět u vás doma? Nebo jezdíš i do Prahy?
U nás hrajou taky dobrý kapely. Nejlepší koncert, co jsem kdy viděl, byl loni v takovým malinkým baru ve vesničce kousek od Třebíče, hráli jsme s Lis Er Stille z Dánska. V Praze jsem byl naposled asi na Neurosis, to už je taky dávno. Blíž to máme do Brna, ale my zas nikam moc nejezdíme. Ani desky si nekupuju. Já poslouchám jenom starý francouzský šansony, jinak nic, nejsem typickej hudební fanoušek. Z českých kapel mě oslovili jenom WWW. I když Gerda Blank se mi taky líbí, jsem na ně dneska zvědavej.

Jak velký bývá doma publikum, mají třebíčští zájem?
Chodí tak třicet až dvě stě lidí. Právě v tý vesničce se hraje ze země, ne z pódia, a takových šedesát lidí je akorát, je to příjemnější a i kapelám, co k nám přijedou, se to líbí.

Pět koncertů ročně mi přijde dost málo, netoužíte si zahrát víc? Nebo máte radši klid?
My bysme chtěli hrát i víc, ale zase ne moc. Jezdit každej víkend po republice nás neláká. Nás naštěstí nikdo moc nezná, ani neoslovuje, takže máme kliku, že nemusíme odmítat koncerty. (smích)

Dneska večer hrajete s dalšíma dvěma kapelama, všechno součást Fair Price Music - jak jste se k tomu projektu dostali?
Viděl nás Rhys z Gerdy Blank, když jsme hráli s klukama ze SuperEgo Kid, a pak nás oslovili, my netušili, že něco takovýho existuje. Všechno se děje díky náhodě. Já ani nevím, jak se sháněj koncerty, jestli máš někam posílat nabídky nebo tak.

Napadlo tě někdy, jestli být muzikant, rocker je jenom o hraní nebo jde o životní postoj a styl?
Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit. Já to tak v životě nemám. Když řekneš rocker, to mě napadne Janda z Olympicu, ten to o sobě pořád tvrdí.

Někteří taky tvrdí, že rock skončil s Cobainem. Možná už je to přežitek.
Mě Nirvana nikdy moc nebavila. Já v mládí poslouchal metal, Sepulturu třeba. Ono když jsem byl v pubertě, ještě za bolševika, tak tady ani nic jinýho poslouchat nešlo.

To mě zajímá, jak to tady chodilo za komunistů, zahraniční kapely šly sehnat?
Jo, my měli ve škole učitele, co nahrával kazety za peníze. Tady byli buď metaláci nebo depešáci. A pankáči samozřejmě.

Takže díky metalu ses rozhodl taky hrát?
Že jsem začal hrát, byla spíš náhoda. Kamarád si šel koupit rybářskej prut do bazaru, já šel s ním a oni tam měli elektrickou kytaru. Mě se hrozně líbilo, jak vypadala, tak jsem si jí koupil. Já nevěděl, co s tim, neuměl jsem ji naladit, ale časem jsem se to naučil.

Taky se snažim naučit na kytaru, ale moc nevim, co s efektama, jak to máš ty?
Krabičky mám dvě, já se v tom nevyznám, vždycky beru, co mi kamarád poradí. Třeba kluci ze SuperEgo Kid maj spoustu krabiček, asi vědí. Ale zas na druhou stranu, můžeš v tom zabloudit, to jsou pak takový kytarový mlhy.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pořadatelská: Ivo Kraml, Květa Čulejová (Dobršská brána)

redakce 29.07.2020

Festival Dobršská brána je zasazen do malebného pošumavského prostředí vesničky Dobrš, pořádaný kolegy z architektonického ateliéru Arsfabrika. Čím se dále baví?

Markéta Monsportová, Tomáš Prinz (Švihák): Mariánské Lázně jsou nejlepší open air

su, Jarmo Diehl 28.07.2020

O fungování mariánskolázeňského spolku a bydlení v lázeňském městě vypráví Markéta Montsportová, která u zrodu spolku stála a vedla ho téměř po celou dobu a Tomáš Prinz, který od ní…

Vstupní prohlídka: Ondřej Zámečník Quintet

redakce 22.07.2020

Autorské kompozice energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické? Současná improvizovaná hudba je barevná jako léto. V Dobrši!

Petr Wagner, Vasil Jurásek: Meziprostor nás baví jako celek

su, Jarmo Diehl 21.07.2020

Odmítají komerční sponzory, ale zdůrazňují, že akce není zdarma a na všechny náklady se pokouší vybrat formou dobrovolných příspěvků. Rozhovor, tip na výlet.

Saša Pastorková, Maroš Pavúk (Slovenské alternatívne leto): Treba zapracovať na klubovom divákovi

Aneta Martínková, Jarmo Diehl 16.07.2020

Po desetileté odmlce se odehrál ročník jako „nostalgická spomienka ľudí s iným názorom“. Letos se uskuteční poprvé v kempingovém areálu u jezera Počúvadlo a má to být edice přelomová. Rozhovor.

Jindřich Krippner (Divadlo Archa): Experiment: léto ve městě

Aneta Martínková, Jarmo Diehl 15.07.2020

Jak se daří Arše, co připravuje a co se mění v důsledku koronavirové pandemie? O dnech všedních i nevšedních.

Jan Richter (Front Porch Music Fest): V posledních letech pozoruji cosi svěžího

Jarmo Diehl 14.07.2020

Amerika ho inspirovala i při pořádání letošního Front Porch Music Festu, který vychází z tamních „verandových“ sessions. Interview.

Hello Marcel: S kapelou nikdy nevíš, co tě potká hezkýho

su 13.07.2020

Hello Marcel neboli duo Michael Macek a Adam Sodomka hýří vtipem i krutými beaty. Čím hýřili v rozhovoru na Hlaváku?

Vstupní prohlídka: A Dull Set

redakce 11.07.2020

Jak se žije expatům v hlavním městě, jestli se tu cítí a sami a co by si přáli najít v každé backstagi?

Dalibor Hála (VlčkoviceFest): Objevit pár nových věcí i pro sebe

Jarmo Diehl 07.07.2020

VlčkoviceFest je každoroční víkendová multižánrová akce, jejíž první ročník proběhl už před patnácti lety, to ještě pořádalo občanské sdružení Podblanicko.