Články / Rozhovory

Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit (Permon Balet Superstar)

Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit (Permon Balet Superstar)

Tereza Tůmová | Články / Rozhovory | 19.05.2014

V pražském Rock Café se představily tři české kapely, tři žánry na rockových základech a shodou okolností také tři zástupci projektu Fair Price Music. Zatímco za dveřmi duněly kytary SuperEgo Kid, popovídali jsme si s Vlastou z post-hardcorové kapely Permon Balet Superstar a mimo jiné se dostali i k tomu, jak šlo sehnat muziku před rokem 89.

Nebylo lehký o vás něco zjistit, řekl bys mi pár slov o kapele?
My jsme akorát tři, takže hrajem kytara, basa, bicí. Dohromady jsme se dali děsivě dávno, za chvilku to bude dvacet let. My jsme takový zpomalení, zkoušíme málo, hrajeme málo, nahráváme málo. Skládáme dohromady, jamujeme už míň než dříve, spíš někdo přinese nápad nebo kostru a pak se to doladí.

To je pěkně dlouhá doba, jak se vyvíjel zvuk kapely za tu dobu?
Já jsem začínal na páskáč, píchnul jsem do toho kytaru a nahrával. Ale jasně, časem jsme si pořídili lepší věci, takže nějakej vývoj tam je, postupně.

A posun ve skládání?
Jako mladý kluci jsme byli určitě přímočařejší. My jsme měli různý období, třeba jednu dobu jsme měli flétnistku, to bylo zajímavý, ale jak jsme zvyklý být jenom tři, tak jsme cítili, že to už je element navíc. Pak jsme taky hráli úplně bez zpěvu, toho je tam teď víc, myslím, že pro posluchače je to stravitelnější.

Dohledat o vás sebemenší zmínku bylo dost těžký, neplánujete rozšířit promo aktivity?
V těhle věcech jsme strašně špatný. Třeba heslo na bandzone.cz jsem si musel znova vyžádat. Trošku se teď začínáme snažit, díky tomu, že jsme nedávno vydali cédéčko. Děláme i stránky, takže budem dohledatelní.

U koho jste desku vydali?
Vydáváme to sami, na vlastní náklady. Přebal nám dělal kamarád.

A co vás po těch dvaceti letech žene hrát dál?
Nás to jenom baví. Ale jasně, že nás potěší, když se to líbí někomu jinýmu.

Vím, že jste z Třebíče, a popravdě si moc neumím představit, jak na menším městě vypadá scéna?
U nás v Třebíči je malinká scéna. Děláme koncerty, jezděj k nám kapely. Naposledy jsme hráli minulý týden, byli tam s náma dvě belgický kapely – naši kamarádi. Hned dva dny potom přijeli další kamarádi, kapely z Německa a Belgie. Každý rok se u nás staví, když jedou turné. Domlouvali jsme se, že bychom konečně mohli přijet naopak my k nim. My ale fakt moc nehrajeme, tak čtyři, pět koncertů do roka, takže je to s náma těžký.

Jsi spokojený s tím, co můžeš vidět u vás doma? Nebo jezdíš i do Prahy?
U nás hrajou taky dobrý kapely. Nejlepší koncert, co jsem kdy viděl, byl loni v takovým malinkým baru ve vesničce kousek od Třebíče, hráli jsme s Lis Er Stille z Dánska. V Praze jsem byl naposled asi na Neurosis, to už je taky dávno. Blíž to máme do Brna, ale my zas nikam moc nejezdíme. Ani desky si nekupuju. Já poslouchám jenom starý francouzský šansony, jinak nic, nejsem typickej hudební fanoušek. Z českých kapel mě oslovili jenom WWW. I když Gerda Blank se mi taky líbí, jsem na ně dneska zvědavej.

Jak velký bývá doma publikum, mají třebíčští zájem?
Chodí tak třicet až dvě stě lidí. Právě v tý vesničce se hraje ze země, ne z pódia, a takových šedesát lidí je akorát, je to příjemnější a i kapelám, co k nám přijedou, se to líbí.

Pět koncertů ročně mi přijde dost málo, netoužíte si zahrát víc? Nebo máte radši klid?
My bysme chtěli hrát i víc, ale zase ne moc. Jezdit každej víkend po republice nás neláká. Nás naštěstí nikdo moc nezná, ani neoslovuje, takže máme kliku, že nemusíme odmítat koncerty. (smích)

Dneska večer hrajete s dalšíma dvěma kapelama, všechno součást Fair Price Music - jak jste se k tomu projektu dostali?
Viděl nás Rhys z Gerdy Blank, když jsme hráli s klukama ze SuperEgo Kid, a pak nás oslovili, my netušili, že něco takovýho existuje. Všechno se děje díky náhodě. Já ani nevím, jak se sháněj koncerty, jestli máš někam posílat nabídky nebo tak.

Napadlo tě někdy, jestli být muzikant, rocker je jenom o hraní nebo jde o životní postoj a styl?
Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit. Já to tak v životě nemám. Když řekneš rocker, to mě napadne Janda z Olympicu, ten to o sobě pořád tvrdí.

Někteří taky tvrdí, že rock skončil s Cobainem. Možná už je to přežitek.
Mě Nirvana nikdy moc nebavila. Já v mládí poslouchal metal, Sepulturu třeba. Ono když jsem byl v pubertě, ještě za bolševika, tak tady ani nic jinýho poslouchat nešlo.

To mě zajímá, jak to tady chodilo za komunistů, zahraniční kapely šly sehnat?
Jo, my měli ve škole učitele, co nahrával kazety za peníze. Tady byli buď metaláci nebo depešáci. A pankáči samozřejmě.

Takže díky metalu ses rozhodl taky hrát?
Že jsem začal hrát, byla spíš náhoda. Kamarád si šel koupit rybářskej prut do bazaru, já šel s ním a oni tam měli elektrickou kytaru. Mě se hrozně líbilo, jak vypadala, tak jsem si jí koupil. Já nevěděl, co s tim, neuměl jsem ji naladit, ale časem jsem se to naučil.

Taky se snažim naučit na kytaru, ale moc nevim, co s efektama, jak to máš ty?
Krabičky mám dvě, já se v tom nevyznám, vždycky beru, co mi kamarád poradí. Třeba kluci ze SuperEgo Kid maj spoustu krabiček, asi vědí. Ale zas na druhou stranu, můžeš v tom zabloudit, to jsou pak takový kytarový mlhy.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš

Jakub Peřina 06.01.2021

"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…

Lukáš Heczko (Lodičky Dokořán): Válčíme s předsudky vůči Karviné

Golden Schwarz 18.12.2020

Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?

Miloš Hroch, Karel Veselý: Nechceme ghetto, kde se bavíme pořád ve stejné sestavě

Libor Staněk 15.12.2020

Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.

Bare Escape: Měli bychom chodit do ulic nadávat

Nela Bártová 14.12.2020

Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.

Full Moon 10: Šéfredaktorské tipy Michala Pařízka

redakce 10.12.2020

Poslední výběr nejlepších textů za deset let Full Moonu připravil šéfredaktor Michal Pařízek.