Články / Rozhovory

Anketa: Co dnes, co zítra?

Anketa: Co dnes, co zítra?

redakce | Články / Rozhovory | 08.04.2020

Jak zrádný je současný režim, jak ho zvládají lidé kreativní? Zeptali jsme se několika hudebníků a všestranných umělců, jakých změn doznal jejich denní i noční režim, jestli se dá tvořit i v těchto podmínkách a kam se ubírá náš svět. Pestré osobnosti, pestré názory. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře, čili převážně na optimistickou strunku.

Co ti zabírá největší část dne v době omezeného pohybu? Je izolace dobrá k tvorbě nových věcí, nebo ti schází cvrkot kolem?

LEOŠ HORT (HRTL): Na výpadek příjmů z hudby jsem nečekal a rovnou nastoupil do fulltime zaměstnání, takže mi teď celé dny zabírá práce. Trochu si hraju po večerech, ale to mi na seriózní tvorbu nestačí. O víkendech se snažím nabrat síly na další týden, takže u mě teď hudba stagnuje. Těším se, že až se situace stabilizuje, tak se znovu zaměřím na hudbu a na nahrávání.

CYRIL KAPLAN (VLOŽTE KOČKU): Izolace a karanténa přišly v období, kdy jsem měl v plánu a v běhu práci na doma, ale i tak je to neobvykle klidný období. S tím, jak vládne nejistota kolem kulturních akcí, všechny konverzace po mailu utichly. Na tvorbu je zdánlivě víc času, ale dny běží i tak. Klid na hladině vyvažuje nevídaná šíře celý situace, která prostě přišla a řekla si o pozornost. A je tady. A s každým dnem je normálnější, v tý rovině životního rytmu.

Dva aspekty omezenýho pohybu, který pro někoho můžou být nový, jsou pro nás, muzikanty v domácnosti, přirozený. Hledání rovnováhy mezi prací, co musíš dodělat, prací, co bys chtěl začít dělat, cvičením a nějakou formou studia je disciplína, ve který si přijdu trénovanej v takových nepravidelně přicházejících blocích, kdy zrovna není žádná placená práce nebo úkol s deadlinem nebo je čas něco posunout. Stejně tak jsme zvyklý plavat v nejistotě, co s celym tim živobytím bude za měsíc, za rok. Netěkat moc často pohledem dál než za ten rok jsem taky zvyklej.

TOMÁŠ PROCHÁZKA (FEDERSEL, B4, GURUN GURUN, WABI EXPERIENCE, HANDA GOTE AD.): Vyřizování mailů a restů, kterých mám velké množství. Čtu, trochu píšu, dost času ale prosedím u počítače. Hudbu neskládám, tohle bezčasí mě k tomu neinspiruje, navíc jsem radši, když vzniká v dialogu. Myslím, že tohle období je lepší k dodělávání rozdělaných věcí než ke vzniku nových, takže se snažím dodělat, co se dá. Lepší příležitost už nebude. Izolaci mám za normálního stavu celkem rád a zatím mi nevadí ani tahle, ale preferuji uzavření se před světem v době, kdy všechno kolem běží a člověk je schopen ocenit rozdíl mezi světem venku a dobrovolnou klauzurou. Tahle izolace je vynucená, lidi, co jsou zavření doma, horečně hledají nějakou činnost. Co se tvorby týče, nemusí se taky chvíli dělat nic.

JAN STEJSKAL (HISSING FAUNA, TRUE FIR): Do práce chodím ve velmi omezeném režimu, takže trávím mnohem víc času s dětmi, a to je asi jediné pozitivum celé situace. I když na muzice dělám převážně po nocích, tedy stejně jako před karanténou, mám pocit, že to jde trochu líp. Cítím větší vnitřní motor a chuť, asi protože další svobody už nejsou a není se ani moc na co těšit. Sleduju to i v okolí – všichni si najednou posílají dema. Bugmen to dokonce dokopalo k vydání EP, bude venku v pátek 3. dubna.

MATYÁŠ ŠVEJDÍK (±0): Omezení pohybu mě neomezuje v práci, kterou dělám i v době neomezeného pohybu, takže dost času trávím prací. Kromě toho víc vařím nebo zevluju. Bohužel jsem ještě nepřišel na to, co je obecně dobré pro tvorbu, ale mám dojem, že virová epidemie to úplně není. Tvorba je taková malá záhada.

JAN VYTISKA (JOHNNY THE HORSE): Nic moc se nezměnilo, sedím sám v ateliéru, natírám obrazy a poslouchám audioknihy za neustálého zvuku houkání sanitek, ale to bylo hlavně v prvních dnech karantény. Na samotu jsem zvyklý, mám ji rád. Když jdu pak domů, je ticho a vylidněno jak na maloměstě, že kterého jsem utíkal a které mě tak dusilo.

DAVID ZEMAN (KALLE): Jsme teď převážně doma a děláme, co jsme strašně dlouho odkládali, a teď už k tomu není žádná výmluva, proč to nedělat. Takže třídíme, uklízíme, dokonce se trochu snažíme zkultivovat zahradu. Snažíme se pomoct okolí, takže někdy jezdíme nakupovat starším lidem v rámci dobrovolnickejch aktivit. Člověk si víc než dřív uvědomí, jak důležitá je veškerá pestrost života pro různý tvůrčí aktivity. Skládání novejch songů máme impulsivní a nahodilý. A ty impulsy teď chybí. Takže se spíš věnujeme dotahování rozdělanejch songů. Možná podvědomě nechceme vytvářet nový písničky v takovým šedivým období. Pro různý písničkáře, kteří rádi něco sdělují, to může být zajímavý, protože je tady najednou téma, který všechny spojuje. Pro nás je ale impulsem spíš právě ten cvrkot.

Co uděláš nejdříve, až budou zrušena zásadní omezení?

LEOŠ HORT (HRTL): Až bude bezpečné se zase shromažďovat, tak si dám sprint po všech svých oblíbených podnicích, které znovu otevřou. Nemůžu se dočkat kolektivu přátel, dát si venku kafe, drink, jít na koncert nebo do klubu. Upřímně mi to všechno hodně chybí.

CYRIL KAPLAN (VLOŽTE KOČKU): Projedu se na koni.

TOMÁŠ PROCHÁZKA (FEDERSEL, B4, GURUN GURUN, WABI EXPERIENCE, HANDA GOTE AD.): Zásadní omezení je pro mě, že se nesmí koncertovat a hrát divadlo. Až tohle skončí, bojím se, že začne v divadle strašlivý shon, kdy bude potřeba dohnat zameškané akce, pravý opak toho, co prožíváme teď. Snad se to pak časem dostane do rovnováhy. Jinak se dost těším, že potkám přátele a kolegy a nebude to jen přes nějakou chatovací platformu.

JAN STEJSKAL (HISSING FAUNA, TRUE FIR): Zásadní omezení pro mě není zavřený kadeřnictví ani supermarket. Půjdu co nejdřív na koncert a do zkušebny. Chystá se „na scéně“ taky jedna velká svatba, tak doufám, že spoustu lidí potkám i tam.

MATYÁŠ ŠVEJDÍK (±0): Asi půjdu do hospody. Ideálně někam s Michalem Pařízkem na Diplomatico.

JAN VYTISKA (JOHNNY THE HORSE): Půjdu na první koncert a narvu hlavu do levého repráku a budu čekat, že mně blahem exploduje. Snad ta kapela bude stát za to. Lidi budou zase konečně tancovat. Ale to už budu mít plný žaludek lahodné kořalky, pak půjdu na nějakou taneční párty, kde to bude tucat, a třeba mě to nebude nudit jako vždycky a pohnu se od baru někam dál a lidi se tam z tý euforie totálně přefetujou, budou chtít nahnat zpátky všechny ty démony, co jim podávají pohodlné berličky zábavy, takže další apokalypsa, sanitky budou zase houkat. Původně jsem chtěl napsat něco jiného, ale poloměsíc je rokenrolovej časák, ne?! (Místo vykřičníku srdíčko.)

DAVID ZEMAN (KALLE): Asi budu doma a budu si užívat, že tam být můžu, ale nemusím. Z toho vážnějšího pohledu se budeme především snažit vymyslet náhrady za všechny koncerty v rámci turné s právě vydaným vinylem Songs with the Acoustic Band. Padlo jich celkem hodně, včetně pražskýho křtu. 

Co myslíš, že světu přinese současná pandemie do budoucna?

LEOŠ HORT (HRTL): Je naivní hrát si s představami o tom, co bude nebo nebude. Situace se mění ze dne na den a nevidíme ani na pár týdnů dopředu. Proto se nad tím snažím nepřemýšlet a soustředím se jen na přítomnost. Nehibernuju ve starých kolejích s očekáváním, že to všechno pomine a můj život se vrátí tam, kde byl před krizí. Doufám, že to je jenom dočasná fáze, ale radši se připravuju na to, že to tak nebude.

CYRIL KAPLAN (VLOŽTE KOČKU): Těžko mít teď nějaký jasnější názor. Chvílemi si maluju budoucnost zahrnující koncept propojenýho světa, který pospolitě řeší ty nejpalčivější problémy, empatičtějšího světa, kde se nenosí donekonečna vytěsňovat problémy, co ti neklepou na dveře, problémy druhých. Kde se problém neodstraňuje tím, že řekneš, že neexistuje, že si ho někdo vymyslel, způsobil sám, nebo že se tě nijak osobně netýká. A pak zase chvílema vidim na obzoru opak, hranice, výjezdní doložky, namátkový kontroly, sledovačky, práskání a strašení lidí a stupňující se konzum a čím dál víc rozevřený nůžky. Ale je ještě brzo chtít vidět. Je potřeba soustředit se na tenhle moment, na tenhle den a dát ho. Zkušenost napovídá, že většina věcí časem vyšumí. Jen přibude pár nových rituálů a trochu se změní scenérie.

Ale pak je tu ještě refrén, který každým dnem střídavě nabývá na intenzitě, střídavě ho skoro neslyšíš: Ještě to není zdaleka za náma. Jednu zkušenost už, myslím, ale máme zformovanou. Na co jsme si teď všichni sáhli, je, že velký změny prostě přijdou, že se nemusej hlásit s předstihem. Nejenom ty osobní, ale i ty, co se najednou dotknou všeho. A rozhodně nejenom ty špatný.

TOMÁŠ PROCHÁZKA (FEDERSEL, B4, GURUN GURUN, WABI EXPERIENCE, HANDA GOTE AD.): Chtěl bych napsat, že to přinese posílení solidarity a občanské společnosti, pokroky v digitalizaci státní správy nebo obecně vstřícnější přístup k práci z domova. Ale skeptik ve mě říká, že to možná přinese spíš další snahy o omezování demokracie, tak jako to momentálně vidíme třeba v Maďarsku.

JAN STEJSKAL (HISSING FAUNA, TRUE FIR): Upřímně to zatím nedokážu odhadnout. Můžu říct, co bych si sám přál, aby přinesla. Doufám, že si lidi začnou víc vážit lesů a lesníků – z lesů se stalo naše poslední útočiště, tak by bylo fajn jim to vrátit zpátky. Kompenzace tradičně potečou spíš zemědělcům a nemusím asi komentovat, proč se to děje. Kultura to má a bude mít těžké, ale i tady věřím v to, že lidi přehodnotí priority a budou ochotní v budoucnu víc investovat do kulturních zážitků a podpořit např. svoje oblíbené kluby. Nakonec chci věřit, že nenastane další utahování šroubů. Cítím, že nás teď tak trochu testují, co ještě vydržíme. Snad se mi to jenom zdá.

MATYÁŠ ŠVEJDÍK (±0): Co přinese, to nevím. Mám ale dojem, že se ukazuje, v jak hostinném prostředí jsme doteď žili a že to nemusí být samozřejmost. Ten pocit, že vzduch kolem nás je jedovatý, může být v jiných paralelních vesmírech normou a třeba je dobře se naučit tomu čelit. Kolem nás možná bobtnají horší krize než virová epidemie, tak snad tahle průprava k něčemu bude. Nemám ale rád katastrofický scénáře a věřím, že člověk je schopný adaptovat se a překonat ledacos. Každopádně je potřeba zůstat ve střehu z hlediska případných změn společnosti, k čemuž je alternativní kultura dost důležitá, ale tu to myslím nezahubí, ta si našla skulinky i v horších časech.

JAN VYTISKA (JOHNNY THE HORSE): Vystřízlivění. Všechno se pak vrátí do normálu a u piva budeme se sentimentálním patosem vzpomínat, možná i slzu v oku zamáčkneme. Samozřejmě věřím v lepší svět, ale to je asi jen moje naivní představa, stejně jako moje mazaničky.

DAVID ZEMAN (KALLE): Myslím, že toho bude poměrně hodně. Z toho globálního pohledu se nabízí uvědomění si toho, jak radikální změny lze nakonec celkem jednoduše implementovat do celý společnosti. Vyhrocený diskuse o tom, že třeba 5 % našeho blahobytu by bylo dobrý „obětovat“ pro větší péči o přírodu a budoucnost, teď vyznívá až legračně. Nejsem přílišnej optimista, nakonec to může dopadnout přesně naopak, ale alespoň pro mladší generaci to může bejt poučení, že krize je příležitost, jak věci změnit k lepšímu. A z osobního pohledu by bylo hezký si uvědomit, jak důležitá je pro člověka rozmanitost a přímej kontakt s lidma, který tě obklopujou, ale zároveň že tohle všechno nemusíš hledat daleko za hranicema, ale ve svým nejbližším okolí. Víc než předtím bude mít váhu slogan z nášivky, kterou jsem nosil v pubertě na batohu - mysli globálně, jednej lokálně.

Info

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jan Richter (Front Porch Music Fest): V posledních letech pozoruji cosi svěžího

Jarmo Diehl 14.07.2020

Amerika ho inspirovala i při pořádání letošního Front Porch Music Festu, který vychází z tamních „verandových“ sessions. Interview.

Hello Marcel: S kapelou nikdy nevíš, co tě potká hezkýho

su 13.07.2020

Hello Marcel neboli duo Michael Macek a Adam Sodomka hýří vtipem i krutými beaty. Čím hýřili v rozhovoru na Hlaváku?

Vstupní prohlídka: A Dull Set

redakce 11.07.2020

Jak se žije expatům v hlavním městě, jestli se tu cítí a sami a co by si přáli najít v každé backstagi?

Dalibor Hála (VlčkoviceFest): Objevit pár nových věcí i pro sebe

Jarmo Diehl 07.07.2020

VlčkoviceFest je každoroční víkendová multižánrová akce, jejíž první ročník proběhl už před patnácti lety, to ještě pořádalo občanské sdružení Podblanicko.

Edúv syn: Tak to pusť…

redakce 06.07.2020

V nové rubrice Tak to pusť… Full Moon vybírá hudebníkům desítku hudebních ukázek a povídá si o nich s nimi. V premiérovém díle hovořil objev slovenského rapu Edúv syn.

Martin Kalenský (Světadílna): Tak trochu divnej country club

Libor Staněk 01.07.2020

Nezávislý prostor Světadílna se za dobu své krátké existence stal stěžejním místem pro pořádání hudebních akcí na jihu Čech. Skejty a country?

Vstupní prohlídka: Melis

redakce 30.06.2020

Písničkářka a producentka Melis je dlouhodobě usazená v Berlíně. Před vystoupením v Mariánských Lázních ji necháváme projít vstupní prohlídkou.

Marianna Cimburová (Festival Deziluze): Máme rádi kontrasty

Jarmo Diehl 23.06.2020

Začátek léta se už slibně rozjíždí, tedy co se týče menších festivalů, čehož důkazem je i multižánrová Deziluze, letos se odehrávající v pivovaru Herold.

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce 16.06.2020

LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny během Vstupní.

Douška vydavatelská: Deadred Records

redakce 14.06.2020

Label Deadred se věnuje především vydávání „slovenského over-electronického terénu“. Co chystají, co mají venku?