Články / Reporty

Anna Aaron: Nesnesitelná lehkost kyberpunkového bytí

Anna Aaron: Nesnesitelná lehkost kyberpunkového bytí

Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2014

Před třemi lety stálo na pódiu Akropole docela jiné stvoření. Mladá, trochu ztracená pianistka, vyprávějící o životních zklamáních i očekáváních s notnou dávkou bolestínství, melancholie i skrytého vzteku. Studentka filosofie a literatury, zaplétající do svých písní biblické postavy, strávila dětství ledaskde, od Anglie po Asii a Nový Zéland, aby nakonec zakotvila v basilejské umělecké komunitě. První EP s poněkud depresivním názvem I Will Dry Your Tears Little Murderer vydala v roce 2009, o dvě léta později natočila za peníze z výhry v soutěži Basel Pop-preis první desku Dogs in Spirit.

Do Prahy se vrátila znovu, už ne coby předskokanka, ale sólo bytost pomalovaná téměř válečnými barvami. Před rokem obluzovala v Arše jako múza Erika Truffaze, letos dovezla dlouho očekávané druhé studiové album Neuro a skvělou předkapelu, kolegy z labelu Two Gentlemen, ženevskou čtveřici The Animen. Chlapci v košilích, roztomile ráčkující při snaze o naučení se rraaazz, dva, trrrri a s drajvem, jaký se jen tak nevidí. Šedesátkový rock'n'roll jednadvacátého století na kytary, bicí a ukulele, sexy chraplák - The Animen se doufejme brzy vrátí s řádným koncertem.

Dnes, v Aaroniných devětadvaceti, už o dětskosti nemůže být ani řeč, Anna vyzrála v sebevědomou mladou ženu. Ostatně většinu času tráví na turné s Truffazem, lze tedy předpokládat, že na jejím otrkání se má lví podíl právě švýcarský trumpetista. Obrovský skok zaznamenala také její tvorba. Nová deska, vydaná v únoru tohoto roku, je ovlivněna kyberpunkovým spisovatelem Williamem Gibsonem, o tvrdší zvuk se postaral David Kosten z Bat for Lashes.

Do minulosti se Aaron neohlížela. Starší kousky v podstatě nezazněly, noc patřila albu Neuro. Aaron často užívala loopu, přecházela z chrapláku až do fistule, bouřila v industriálu i noiseu s doprovodem spoluhráčů - kytaristky Emilie Zoé Péleraux, bubeníka Freda Burkiho a Christopha Fariny na klávesy a basu. Promyšlená světelná show dojem podtrhovala a jak se zdá, Young Gods mají více než dobré následovníky. Potetovaná Kunderova fanynka v kožených kalhotách dospěla a nesnesitelnou těžkost bytí dokázala hudebně velmi chytře zužitkovat.

Info

Anna Aaron + The Animen (ch)
4. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.