Jiří Mališ | Články / Recenze | 07.11.2017
Synthpopový projekt Norky Anny Lotterudové, nazvaný Anna of the North, se poprvé představil před třemi lety se singlem Sway, kterému se nejvíce popularity dostalo remixem od The Chainsmokers. A ačkoliv debutové desce Lovers předcházelo vydání pěti singlů, o největší promo se kapele postaral Tyler, the Creator, který s vokály Lotterudové pracoval ve dvou skladbách letošní desky Flower Boy.
Úvodní skladba Moving On začíná osmdesátkovým rytmem a melancholický hlas zpěvačky připomene brigádu podobných singlů. Zasněné melodie tu doprovází něžný hlas zpívající o nešťastných láskách, zlomených srdcích a naivních nadějích. V následující Someone poprvé vystoupí do popředí Novozélanďan Brady Daniell-Smith, který se celému albu stará o produkci. Jeho energické samply bicích lehce probouzejí z polospánku, což sedí tématu nezávazného opilého laškování. Nečekejte ale napodobeninu konceptu bujarého víkendu, jaký na albu Melodrama předvedla Lorde. Anna of the North chodí na party ze zásady zachmuřilá, ve snaze zapomenout na nepovedený vztah. O tom, jak se jí to v drtivé většině případů nedaří, je pak zbytek alba.
Synthpopové melodie vzbuzují představu dívky se zlomeným srdcem, která si vylévá srdce brekem za poslechu gramofonových desek rodičů. Emoční nevyrovnanost desky pak věrohodně reflektuje deník náctileté – Feels a Friends jsou vystřízlivěním a vzpomínkami na všechno zlé, zatímco závěrečná All I Want končí naivním: „Can you stay the night?“ Překvapením je předposlední Fire, jejíž výbušnost si nezadá s dánskou popovou královnou Mø.
Lovers jen sotva představují revoluci, loni s podobným debutem přišla třeba britská Shura a stejně jako její Nothing's Real, i Lovers je na druhý poslech jen o příjemných, ale neohromujících déjà vu. Romantická nostalgie se do kabátu z osmdesátek halí elegantně, desce však chybí buď více nadšení, anebo naopak kompletní ponor do zoufalství.
Anna of the North - Lovers (Honeymoon, 2017)
www.annaofthenorth.bandcamp.com/album/lovers
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...