Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.07.2016
Člověk se nikdy nezmění. Alespoň tomu nasvědčuje jeho chování v průběhu dějin. Snad proto, že lidstvo je ze své biologické podstaty pořád stejné. Uvědomuje si to i Antony Hegarty, vydávající vůbec první desku pod pseudonymem Anohni nazvanou Hopelessness.
Nejde ale zdaleka o její první hudební počin, ostatně hudební kariéru má přinejmenším zajímavou. Hegarty si získala renomé hraním s Lou Reedem, kterého doprovázela na turné Animal Serenade, rovněž hostovala na jeho albu The Raven (2003). To už ale měla pět let vlastní projekt Antony and the Johnsons, s nímž vydala čtyři nahrávky, když ta poslední už je poněkud vousatá (Swanlights, 2010). A tak přišel čas na výrazný posun kupředu. A že bude stát za to, pochopila dvě významná jména současné hudební scény - Ross Birchard aka Hudson Mohawke a Daniel Lopatin známý jako Oneohtrix Point Never.
Tihle experimentátoři se ujali zvukového projevu a vryli do něj naprosto zdrcující drive. Anohni po právu tvrdí, že jde o popovou desku s ostrými zuby, ale to zdaleka nevystihuje zvukový obsah. Hudson Mohawke a Oneohtrix Point Never umí pracovat s atmosférou, harmonií i experimentální rovinou. S Anohni je to pak přímo vzácná chemická reakce, v níž se najdou příznivci nejrůznějších stylových zaměření. Experimentálního a neoposlouchaného zvuku, nebeských nápěvů, angažovaného umění i protestsongů. A ano, stále mluvíme o popu.
Po rozdrbané hudbě plné omračujících melodií se hlas Anohni veze jak po rozbouřeném, bezbřehém moři. A přestože v něm není příliš naděje, nepůsobí jako vratký vor jemnocitu zmítaný nekompromisními poryvy krutého světa. Spíš jako průzkumná loď, vrhající se do beznaděje s cílem zachytit a hlavně zprostředkovat co nejvíce dojmů pro další průzkum s usilovným přáním vyvolat co nejhlubší sebereflexi.
Pouští se do toho s mimořádnou naléhavostí, stupňující se s každou další slokou. Ačkoli v barvě hlasu je cítit smutek z odříkaných příběhů a beznaděj se ztrátou víry v jakoukoli změnu, právě expresivní přednes je jako touha po spáse a uvědomění. Symfonicky velkolepá práce jejích kolegů je explozivní, stejně jako chvíli smutné, chvíli absurdní příběhy našeho (sebe)destruktivního druhu. Přitom ale posluchač nikdy neztratí kontakt s lidskostí, bez níž by jinak nešlo toto chování pochopit.
Globální problémy, války, dystopické vize. Nikde není místo pro optimismus, přesto se u písní podlamují kolena a cítíte pochopení. Nadějným symbolem je ovšem ve skutečnosti jen deska samotná v duchu tvrzení: I slovo beznaděj má v sobě naději. Tahle paradoxní situace je základem alba Hopelessness. Kdyby takhle zněla popová hudba současnosti, svět by byl bezpochyby fantastickým místem. A právě proto jím nikdy nebude…
Anohni – Hopelessness (Rought Trade / Secretly Canadian, 2016)
www.anohni.com
Live: Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 6. 2016
www.colours.cz
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.
Jiří Přivřel 01.04.2022
Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.
Ema Klubisová 17.03.2022
Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.
Veronika Tichá 15.03.2022
VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.
Eva Mrázková 09.03.2022
Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.