Články / Recenze

Anohni plná (bez)naděje

Anohni plná (bez)naděje

Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.07.2016

Člověk se nikdy nezmění. Alespoň tomu nasvědčuje jeho chování v průběhu dějin. Snad proto, že lidstvo je ze své biologické podstaty pořád stejné. Uvědomuje si to i Antony Hegarty, vydávající vůbec první desku pod pseudonymem Anohni nazvanou Hopelessness.

Nejde ale zdaleka o její první hudební počin, ostatně hudební kariéru má přinejmenším zajímavou. Hegarty si získala renomé hraním s Lou Reedem, kterého doprovázela na turné Animal Serenade, rovněž hostovala na jeho albu The Raven (2003). To už ale měla pět let vlastní projekt Antony and the Johnsons, s nímž vydala čtyři nahrávky, když ta poslední už je poněkud vousatá (Swanlights, 2010). A tak přišel čas na výrazný posun kupředu. A že bude stát za to, pochopila dvě významná jména současné hudební scény - Ross Birchard aka Hudson Mohawke a Daniel Lopatin známý jako Oneohtrix Point Never.

Tihle experimentátoři se ujali zvukového projevu a vryli do něj naprosto zdrcující drive. Anohni po právu tvrdí, že jde o popovou desku s ostrými zuby, ale to zdaleka nevystihuje zvukový obsah. Hudson Mohawke a Oneohtrix Point Never umí pracovat s atmosférou, harmonií i experimentální rovinou. S Anohni je to pak přímo vzácná chemická reakce, v níž se najdou příznivci nejrůznějších stylových zaměření. Experimentálního a neoposlouchaného zvuku, nebeských nápěvů, angažovaného umění i protestsongů. A ano, stále mluvíme o popu.

Po rozdrbané hudbě plné omračujících melodií se hlas Anohni veze jak po rozbouřeném, bezbřehém moři. A přestože v něm není příliš naděje, nepůsobí jako vratký vor jemnocitu zmítaný nekompromisními poryvy krutého světa. Spíš jako průzkumná loď, vrhající se do beznaděje s cílem zachytit a hlavně zprostředkovat co nejvíce dojmů pro další průzkum s usilovným přáním vyvolat co nejhlubší sebereflexi.


Pouští se do toho s mimořádnou naléhavostí, stupňující se s každou další slokou. Ačkoli v barvě hlasu je cítit smutek z odříkaných příběhů a beznaděj se ztrátou víry v jakoukoli změnu, právě expresivní přednes je jako touha po spáse a uvědomění. Symfonicky velkolepá práce jejích kolegů je explozivní, stejně jako chvíli smutné, chvíli absurdní příběhy našeho (sebe)destruktivního druhu. Přitom ale posluchač nikdy neztratí kontakt s lidskostí, bez níž by jinak nešlo toto chování pochopit.

Globální problémy, války, dystopické vize. Nikde není místo pro optimismus, přesto se u písní podlamují kolena a cítíte pochopení. Nadějným symbolem je ovšem ve skutečnosti jen deska samotná v duchu tvrzení: I slovo beznaděj má v sobě naději. Tahle paradoxní situace je základem alba Hopelessness. Kdyby takhle zněla popová hudba současnosti, svět by byl bezpochyby fantastickým místem. A právě proto jím nikdy nebude…

Info

Anohni – Hopelessness (Rought Trade / Secretly Canadian, 2016)
www.anohni.com

Live: Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 6. 2016
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace