Články / Recenze

Anohni plná (bez)naděje

Anohni plná (bez)naděje

Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.07.2016

Člověk se nikdy nezmění. Alespoň tomu nasvědčuje jeho chování v průběhu dějin. Snad proto, že lidstvo je ze své biologické podstaty pořád stejné. Uvědomuje si to i Antony Hegarty, vydávající vůbec první desku pod pseudonymem Anohni nazvanou Hopelessness.

Nejde ale zdaleka o její první hudební počin, ostatně hudební kariéru má přinejmenším zajímavou. Hegarty si získala renomé hraním s Lou Reedem, kterého doprovázela na turné Animal Serenade, rovněž hostovala na jeho albu The Raven (2003). To už ale měla pět let vlastní projekt Antony and the Johnsons, s nímž vydala čtyři nahrávky, když ta poslední už je poněkud vousatá (Swanlights, 2010). A tak přišel čas na výrazný posun kupředu. A že bude stát za to, pochopila dvě významná jména současné hudební scény - Ross Birchard aka Hudson Mohawke a Daniel Lopatin známý jako Oneohtrix Point Never.

Tihle experimentátoři se ujali zvukového projevu a vryli do něj naprosto zdrcující drive. Anohni po právu tvrdí, že jde o popovou desku s ostrými zuby, ale to zdaleka nevystihuje zvukový obsah. Hudson Mohawke a Oneohtrix Point Never umí pracovat s atmosférou, harmonií i experimentální rovinou. S Anohni je to pak přímo vzácná chemická reakce, v níž se najdou příznivci nejrůznějších stylových zaměření. Experimentálního a neoposlouchaného zvuku, nebeských nápěvů, angažovaného umění i protestsongů. A ano, stále mluvíme o popu.

Po rozdrbané hudbě plné omračujících melodií se hlas Anohni veze jak po rozbouřeném, bezbřehém moři. A přestože v něm není příliš naděje, nepůsobí jako vratký vor jemnocitu zmítaný nekompromisními poryvy krutého světa. Spíš jako průzkumná loď, vrhající se do beznaděje s cílem zachytit a hlavně zprostředkovat co nejvíce dojmů pro další průzkum s usilovným přáním vyvolat co nejhlubší sebereflexi.


Pouští se do toho s mimořádnou naléhavostí, stupňující se s každou další slokou. Ačkoli v barvě hlasu je cítit smutek z odříkaných příběhů a beznaděj se ztrátou víry v jakoukoli změnu, právě expresivní přednes je jako touha po spáse a uvědomění. Symfonicky velkolepá práce jejích kolegů je explozivní, stejně jako chvíli smutné, chvíli absurdní příběhy našeho (sebe)destruktivního druhu. Přitom ale posluchač nikdy neztratí kontakt s lidskostí, bez níž by jinak nešlo toto chování pochopit.

Globální problémy, války, dystopické vize. Nikde není místo pro optimismus, přesto se u písní podlamují kolena a cítíte pochopení. Nadějným symbolem je ovšem ve skutečnosti jen deska samotná v duchu tvrzení: I slovo beznaděj má v sobě naději. Tahle paradoxní situace je základem alba Hopelessness. Kdyby takhle zněla popová hudba současnosti, svět by byl bezpochyby fantastickým místem. A právě proto jím nikdy nebude…

Info

Anohni – Hopelessness (Rought Trade / Secretly Canadian, 2016)
www.anohni.com

Live: Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 6. 2016
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace