Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.07.2016
Člověk se nikdy nezmění. Alespoň tomu nasvědčuje jeho chování v průběhu dějin. Snad proto, že lidstvo je ze své biologické podstaty pořád stejné. Uvědomuje si to i Antony Hegarty, vydávající vůbec první desku pod pseudonymem Anohni nazvanou Hopelessness.
Nejde ale zdaleka o její první hudební počin, ostatně hudební kariéru má přinejmenším zajímavou. Hegarty si získala renomé hraním s Lou Reedem, kterého doprovázela na turné Animal Serenade, rovněž hostovala na jeho albu The Raven (2003). To už ale měla pět let vlastní projekt Antony and the Johnsons, s nímž vydala čtyři nahrávky, když ta poslední už je poněkud vousatá (Swanlights, 2010). A tak přišel čas na výrazný posun kupředu. A že bude stát za to, pochopila dvě významná jména současné hudební scény - Ross Birchard aka Hudson Mohawke a Daniel Lopatin známý jako Oneohtrix Point Never.
Tihle experimentátoři se ujali zvukového projevu a vryli do něj naprosto zdrcující drive. Anohni po právu tvrdí, že jde o popovou desku s ostrými zuby, ale to zdaleka nevystihuje zvukový obsah. Hudson Mohawke a Oneohtrix Point Never umí pracovat s atmosférou, harmonií i experimentální rovinou. S Anohni je to pak přímo vzácná chemická reakce, v níž se najdou příznivci nejrůznějších stylových zaměření. Experimentálního a neoposlouchaného zvuku, nebeských nápěvů, angažovaného umění i protestsongů. A ano, stále mluvíme o popu.
Po rozdrbané hudbě plné omračujících melodií se hlas Anohni veze jak po rozbouřeném, bezbřehém moři. A přestože v něm není příliš naděje, nepůsobí jako vratký vor jemnocitu zmítaný nekompromisními poryvy krutého světa. Spíš jako průzkumná loď, vrhající se do beznaděje s cílem zachytit a hlavně zprostředkovat co nejvíce dojmů pro další průzkum s usilovným přáním vyvolat co nejhlubší sebereflexi.
Pouští se do toho s mimořádnou naléhavostí, stupňující se s každou další slokou. Ačkoli v barvě hlasu je cítit smutek z odříkaných příběhů a beznaděj se ztrátou víry v jakoukoli změnu, právě expresivní přednes je jako touha po spáse a uvědomění. Symfonicky velkolepá práce jejích kolegů je explozivní, stejně jako chvíli smutné, chvíli absurdní příběhy našeho (sebe)destruktivního druhu. Přitom ale posluchač nikdy neztratí kontakt s lidskostí, bez níž by jinak nešlo toto chování pochopit.
Globální problémy, války, dystopické vize. Nikde není místo pro optimismus, přesto se u písní podlamují kolena a cítíte pochopení. Nadějným symbolem je ovšem ve skutečnosti jen deska samotná v duchu tvrzení: I slovo beznaděj má v sobě naději. Tahle paradoxní situace je základem alba Hopelessness. Kdyby takhle zněla popová hudba současnosti, svět by byl bezpochyby fantastickým místem. A právě proto jím nikdy nebude…
Anohni – Hopelessness (Rought Trade / Secretly Canadian, 2016)
www.anohni.com
Live: Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 6. 2016
www.colours.cz
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.