Anna Mašátová | Články / Reporty | 09.02.2014
Švýcarský trumpetista Erik Truffaz je v Čechách téměř jako doma. Vrací se sem často, tuzemská fanouškovská základna spolehlivě zaručuje více než slušnou návštěvnost, a i když je jeho jméno nejčastěji spojováno s jazzem, Švýcar se s elegancí sobě vlastní pohupuje na nadžánrových vlnách. Sám dokonce aktivně vyhledává nové hudební talenty, díky němu svět poznal nadané zpěvačky Sophii Hunger či Annu Aaron.
I přes Truffazovo nabité portfolio je multimediální projekt Being Human Being značně exkluzivní záležitostí, která konzervativnější posluchače může vyvést z míry. Živý soundtrack k mnohdy apokalyptickým výjevům bosenského umělce Enkiho Bilala není pro každého.
Bilal, vlastním jménem Enes Bilalovic, se narodil v Bělehradě. Z uvedení Being Human Being v Čechách mohl mít radost, jeho matka totiž pochází z Karlových Varů, otec je Bosňák, kdysi dávno Titův osobní krejčí. Pro výtvarníka bylo zásadním zlomem přestěhování rodiny do Paříže. Ve čtrnácti potkal Reného Goscinnyho, autora Asterixe i Malého Mikuláše, který Bilalovi dodával kuráž a dokonce ho zaměstnal ve svém ateliéru. Bilal si později vyzkoušel také práci u filmu, naposledy nadchl výtvarnou veřejnost neobvyklou výstavou Les Fantomes du Louvre. Dvaadvacet místností slavné galerie Louvre ozvláštnil vkreslenými duchy zemřelých vojáků, důstojníků či múz vmalovaných do obrazů. Spojení mistrů trubky a štětce na jednom pódiu tak slibovalo jedinečný, i když poněkud depresivní zážitek.
Zatímco se sál pražské Akropole zvolna plnil, Truffaz se s výrazem i vizáží funebráka coural kolem, aby se nakonec chvíli po osmé zjevil na pódiu spolu s dlouholetým spoluhráčem, bubeníkem Philippem Piponem Garciou, a spolupachatelem šest let starého alba Mexico, elektromágem Fernandem Coronou aka Murcofem. Současně s nimi se na plátně začal odvíjet prazvláštní příběh.
Úvodní část zahájilo víření Garciových paliček, přidávala se trubka. S čím dál jasnějšími konturami výjevů na plátně se bubnování a lament Truffazova nástroje stávaly naléhavějšími, melodie gradovala, získávala na intenzitě, přecházela z nu-jazzu do trip-hopu, aby se rozplynula v hypnotickém chilloutu. Z abstraktní kontemplace se rodily postavy prožívající násilné scény, utrpení i katarzi, jakési znovuzrození s vidinami budoucnosti. Slov nebylo potřeba, jen Truffaz občas zapracoval do hudebního proudu hrátky se smyčkami nebo skřeky. Kruh života se po devadesáti minutách fascinujícího poslechu uzavřel, ovšem mnozí odcházeli zaskočeni. Dlouho vytleskávaný přídavek okomentoval Truffaz jen slovy poděkování a konstatováním, že více věcí už sice nemají, ale něco přeci jen zahrají.
Nedá se než souhlasit s komentářem Bilalova umění v deníku Le Figaro, které se hodí i na muzikanty, kteří malbám vdechli život. „Nikdy neudělá to, co by bylo prvoplánové nebo očekávané. Krása se mísí s ošklivostí a utrpení s radostí.“
Being Human Being: Truffaz, Murcof, Bilal
6. 2. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
prof. Neutrino, Jiří Přivřel 26.09.2023
Po Soulkostele, kalvárii v Ostré a kostele svaté Kunhuty v Polomu došlo na další sakrální prostor, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově.
Kryštof Kočtář 25.09.2023
Teze, antiteze, syntéza? I tak by se dalo nahlížet na koncert Xiu Xiu na brněnské Flédě, na který nebyli sami.
Michal Pařízek 22.09.2023
O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“
Eva Karpilovská 20.09.2023
Do setu přimíchali i starší hity a svou fantastickou, přitom ne nabubřelou show potvrdili, že patří mezi nejlepší živé kapely současnosti.
Kristina Kratochvilová 20.09.2023
Dokážu si představit, že podobné přípravy na nákup lístků pravidelně probíhá u fanoušků Taylor Swift nebo Harryho Stylese. Já ji ale zažívám poprvé.
Jan Starý 19.09.2023
Dramaturgicky a organizačně perfektní akce si zaslouží jedinou výtku – takovou sestavu by mělo vidět víc lidí.
Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil 19.09.2023
Ve barokní Valdštejnské lodžii jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály...
Michal Pařízek 18.09.2023
Pořadatelé chorvatského Shipu na to šli podobně. Naplno, s emocemi. Navíc mají v ruce hned několik tutových trumfů, včetně esa v podobě skutečně okouzlujícího místa konání.
Lucia Banáková 17.09.2023
Kráľovná avantgardného popu sa vrátila po dvadsiatich piatich rokoch. A hoci by fungovali aj superlatívy, Björk existuje kdesi mimo pozemského toku informácií.
Kryštof Kočtář 13.09.2023
Patetická moudra slyší jen málokdo rád, nicméně výrok „méně je někdy více“ přesně vystihuje sety kapel, které zahrály v brněnském Kabinetu Múz.