Články / Reporty

Apparat maluje lihovkou vojnu i mír. Lásku.

Apparat maluje lihovkou vojnu i mír. Lásku.

Zelenej | Články / Reporty | 26.05.2013

Psalo se 27. června 1978 a nad Německem se tiše vznášely neidentifikovatelné lesklé objekty. Tak se na světě objevil Sascha Ring. Nevíme, kdo a proč nám ho tu nechal, ale víme, že jestli si to rozmyslí a přijedou si pro něj zpět, jsme namydlení. Jak jinak vysvětlit takový koncert?
34 let poté přešlapuji uprostřed Paláce Akropolis. Takhle tu stojím hodinu, než koncert opravdu začne, mezitím se probojuji až k pódiu. Vzhledem ke spánkovému deficitu pochybuji, že tu vydržím stát ještě minimálně další hodinu a půlkou těla se natáhnu na vyvýšený plac plný aparatury. Z bodu, kde stojím, vidím tři mixážní pulty, tři macbooky, dva bubny, klávesy, kytaru, ukulele, cimbály, housle, cello a Coca-Colu.

Konečně se ztlumí světla a Sascha alias Apparat a jeho tříčlenná skupina se řadí a usedají na svá místa, připravení zahrát devadesátiminutový set složený pro německé divadelní představení Vojna a mír. Sascha se usmívá a mává do publika. Když ho vidím, projde mnou lehká nervozita – přece jen, je to mimozemšťan. Burácivý potlesk a pískot na uvítanou, otočím se a k mému překvapení se sál tiše naplnil k prasknutí, zatímco jsem se rozvalovala opřená o pódium hlavou dolů.

Jemné hučení přechází v song 44, smyčcové nástroje se chopí slova a hra s city může začít. Fotografové se zvednou od baru a šťouchají nás z vytrpěných míst. Sascha se okamžitě dostává do nálady a provádí typické pohyby a grimasy, mezi písněmi posílá úsměvy a vzdušné polibky, vyzařuje z něj vděk a radost z toho, co dělá. Se zbytkem kapely mají sehrané klimbavé pohyby a vypadají, jako když se snaží převrhnout loď. Aplaus je přímo nutný u dechberoucí verze Light On, kdy se Akropolí rozezní Apparatův zoufalý hlas: ,,Turn the light on, turn the lights on, let's go!“ Spánkový deficit neexistuje, na zánět průdušek jsem zapomněla, Sascha léčí lépe než Codein. Máloco zabírá víc, než když jste na koncertě a hudebník neskrývavě miluje svou hudbu. Na pozadí na muziku navazuje živě a ručně dělaná projekce německou skupinou Transforma. Černobílé kusy dřeva a provazy se ve vypjatých chvílích snaží vytěsnit rudě červená bobtnající hornina.

Umím si představit, že někdo shledal dlouhé stopáže nudné, já jsem ale sklouzla do atmosféry vojny a míru jako po tobogánu a podle nadšených reakcí jsem nebyla sama. Gradace, jemnost, agrese, dobro a zlo, všechny pocity stékají tělem k zemi jako hromosvodem. Další nadšené projevy se za mnou ozývají, když se z pódia sesype zvuková vlna bubnů/beatů, jejichž rezonance vezme náš tlukot srdce a předefinuje ho na svůj vlastní. Sascha si nehraje jen s knoflíky na pultíku, ale i se všemi v sále jako s loutkami. Krieg und Frieden je super deska sama o sobě. Ale poslouchat ji doma a zažít živě, je asi jako čachtat nohy v moři, nebo ho sledovat na youtube. 240px.

Celý sál burácí, když aktéři odcházejí z pódia. Chvíli se nechají přemlouvat, pak se ale vrátí a zahrají hit Black Water z The Devil’s Walk, zprava se ozve „Sašo hobluj!“ a už si užíváme Apparatova, dnes večer vzácného, zpěvu. Po kratičkých šesti minutách se několikrát ukloní a zmizí za černými závěsy. Ještě pro jistotu sedím v sále, kdyby náhodou vylezl ze zákulisí a chtěl mě požádat o ruku. To se nestane, ale když si později prohlížím merch, přece jen přijde a s širokým úsměvem rozdává podpisy. Na ruce mi ještě teď září lihovkou napsané APPARAT, a to mi stačí. Zatím.

Info

Apparat (de)
21. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Michal Králíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.