Články / Reporty

Apparat maluje lihovkou vojnu i mír. Lásku.

Apparat maluje lihovkou vojnu i mír. Lásku.

Zelenej | Články / Reporty | 26.05.2013

Psalo se 27. června 1978 a nad Německem se tiše vznášely neidentifikovatelné lesklé objekty. Tak se na světě objevil Sascha Ring. Nevíme, kdo a proč nám ho tu nechal, ale víme, že jestli si to rozmyslí a přijedou si pro něj zpět, jsme namydlení. Jak jinak vysvětlit takový koncert?
34 let poté přešlapuji uprostřed Paláce Akropolis. Takhle tu stojím hodinu, než koncert opravdu začne, mezitím se probojuji až k pódiu. Vzhledem ke spánkovému deficitu pochybuji, že tu vydržím stát ještě minimálně další hodinu a půlkou těla se natáhnu na vyvýšený plac plný aparatury. Z bodu, kde stojím, vidím tři mixážní pulty, tři macbooky, dva bubny, klávesy, kytaru, ukulele, cimbály, housle, cello a Coca-Colu.

Konečně se ztlumí světla a Sascha alias Apparat a jeho tříčlenná skupina se řadí a usedají na svá místa, připravení zahrát devadesátiminutový set složený pro německé divadelní představení Vojna a mír. Sascha se usmívá a mává do publika. Když ho vidím, projde mnou lehká nervozita – přece jen, je to mimozemšťan. Burácivý potlesk a pískot na uvítanou, otočím se a k mému překvapení se sál tiše naplnil k prasknutí, zatímco jsem se rozvalovala opřená o pódium hlavou dolů.

Jemné hučení přechází v song 44, smyčcové nástroje se chopí slova a hra s city může začít. Fotografové se zvednou od baru a šťouchají nás z vytrpěných míst. Sascha se okamžitě dostává do nálady a provádí typické pohyby a grimasy, mezi písněmi posílá úsměvy a vzdušné polibky, vyzařuje z něj vděk a radost z toho, co dělá. Se zbytkem kapely mají sehrané klimbavé pohyby a vypadají, jako když se snaží převrhnout loď. Aplaus je přímo nutný u dechberoucí verze Light On, kdy se Akropolí rozezní Apparatův zoufalý hlas: ,,Turn the light on, turn the lights on, let's go!“ Spánkový deficit neexistuje, na zánět průdušek jsem zapomněla, Sascha léčí lépe než Codein. Máloco zabírá víc, než když jste na koncertě a hudebník neskrývavě miluje svou hudbu. Na pozadí na muziku navazuje živě a ručně dělaná projekce německou skupinou Transforma. Černobílé kusy dřeva a provazy se ve vypjatých chvílích snaží vytěsnit rudě červená bobtnající hornina.

Umím si představit, že někdo shledal dlouhé stopáže nudné, já jsem ale sklouzla do atmosféry vojny a míru jako po tobogánu a podle nadšených reakcí jsem nebyla sama. Gradace, jemnost, agrese, dobro a zlo, všechny pocity stékají tělem k zemi jako hromosvodem. Další nadšené projevy se za mnou ozývají, když se z pódia sesype zvuková vlna bubnů/beatů, jejichž rezonance vezme náš tlukot srdce a předefinuje ho na svůj vlastní. Sascha si nehraje jen s knoflíky na pultíku, ale i se všemi v sále jako s loutkami. Krieg und Frieden je super deska sama o sobě. Ale poslouchat ji doma a zažít živě, je asi jako čachtat nohy v moři, nebo ho sledovat na youtube. 240px.

Celý sál burácí, když aktéři odcházejí z pódia. Chvíli se nechají přemlouvat, pak se ale vrátí a zahrají hit Black Water z The Devil’s Walk, zprava se ozve „Sašo hobluj!“ a už si užíváme Apparatova, dnes večer vzácného, zpěvu. Po kratičkých šesti minutách se několikrát ukloní a zmizí za černými závěsy. Ještě pro jistotu sedím v sále, kdyby náhodou vylezl ze zákulisí a chtěl mě požádat o ruku. To se nestane, ale když si později prohlížím merch, přece jen přijde a s širokým úsměvem rozdává podpisy. Na ruce mi ještě teď září lihovkou napsané APPARAT, a to mi stačí. Zatím.

Info

Apparat (de)
21. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Michal Králíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...

Zmrzlina, co se jí očima (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 12.08.2020

Vládní nařízení udělala z kultury zbytečnou a naprosto postradatelnou věc. Něco, co můžeme a musíme obětovat v bitvě za naše zdraví.

Filmové Hradiště 2020 III: Postapo a nádražky

Jakub Šíma, Michal Smrčina 12.08.2020

Po filmu potkáme dvě starší paní, jak v chládku místní vinárny náruživě dávají filmové tipy, taky utrousí, že “tohle bylo sice hezký, ale děsně smutný, na to radši nechoď.”

Filmové Hradiště 2020 II: Povodí Moravy

Jakub Šíma, Michal Smrčina 11.08.2020

V poobědovém čase a při parném letním odpoledni bych mohl pozvolna začít u němého filmu klimbat, s Povodím Ohře bylo vše jinak.

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Maria Pyatkina 09.08.2020

Romeo a Julie a Radiohead. Renomovaný choreograf Edward Clug pomocí současného tance vystihuje křehkou tragédii spojením dvou zásadních kulturních fenoménů.

Filmové Hradiště 2020: Filmovka bude!

Jakub Šíma, Michal Smrčina 09.08.2020

“Nic není, všechno zrušili. Všechno, Slovácké slavnosti vína a všechno ostatní taky, zůstala jenom filmovka.” Sám si nevybavím jinou akcí této velikosti, kterou by pořadatelé neodpískali. Všechna čest!

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.