Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 01.04.2019
Před jednadvaceti lety vyšla bezejmenná deska elektronických experimentátorů Autechre, jenž si za ta léta přivlastnila název LP5. Nyní si ho zvolil jejich ideologický následovník IDM (Intelligent Dance Music) Apparat. Náhoda? Nemyslím si! Tedy ehm... Vskutku si to nemyslím. Ty tam jsou totiž časy, kdy Sascha Ring snoubil rané vlivy techna s ambientními plochami. Novinka oplývá širokou škálou živých nástrojů, šťavnatými vokály a bohatou kompoziční nápaditostí. Stejně tak se nechal strhnout Apparatův generační kolega a krajan Pantha du Prince, který také na svých posledních dvou nahrávkách protkává elektronické sny akustickými nástroji s pověstnou německou precizností a všudypřítomným wagnerovským chladem.
LP5 ale používá daleko hřejivějších tonalit. Po spolupráci s duem Modeselektor na projektu Moderat se Apparat rozmáchl stylově i zvukově. Možná až tak, že se ve svých inspiracích trochu ztratil. Deska vznikala v mnoha renomovaných berlínských studiích (AP4, JRS, Vox-Ton či Hansa Tonstudio) a z této mnohosti nahraného materiálu vzešla celkem vkusná koláž se skvělým zvukem. Na výsledném mixu se totiž podílel Gareth Jones, jenž spolupracoval mimo jiné s Nickem Cavem či Depeche Mode. Obsahově se ale album snaží pokrýt až příliš mnoho hudebních stylů. Nahrávka se tak navzdory bohatosti výrazových prostředků lehce ztrácí ve vlastní originalitě. Skladby skáčou z nálady do nálady a z motivu na motiv a místy se tak roztékají do bezbřehých šířin. Pnou se do estetických výšin, ale hroutí se záhy pod vahou vlastní roztěkanosti. Dotýkají se pustých postapokalyptických krajin Radiohead, ale i psychedelicky hýřivých tripů Animal Collective. A nevědí kde přesně zůstat. Za krásnými audio kulisami tak zeje nemilosrdné propadliště dějin. Pokud ale zůstanete sedět jako divák v hledišti, uslyšíte veselý melodram o deseti dějstvích, jenž si lze užít s lehkostí bonvivána.
Apparat - LP5 (Mute, 2019)
web umělce
živě: Apparat (de) + Phon.o (de)
3. 4. 2019 19:30
Lucerna - Velký sál, Praha
fb událost
Jiří Zahradnický 13.12.2019
Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...
Karolina Veselá 06.12.2019
Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.
Jaroslav Myšák 28.11.2019
Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.
Jakub Lang 25.11.2019
Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.
Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019
Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.
Veronika Myšková 20.11.2019
Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.
Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019
Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.
Jakub Koumar 18.11.2019
The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.
Veronika Svrčinová 14.11.2019
Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.
Anna Valentová 05.11.2019
Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.