Články / Reporty

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.01.2018

Noc a ráno po koncertu. Hlava nebolí z počtu vypitých piv (nula), ani z výsledku druhé prezidentské debaty (profesor vs. inženýr), která stejně pro většinu lidí nemohla nic změnit, ale z úderů loktem do hlavy utržených v pitu. Kde jste se, kurva, učili pogovat? Lokty u těla, maximálně ve výšce ramen. Nebo si to už pamatuju blbě?

Architects se do Prahy vrátili už po roce a čtvrt a tentokrát s sebou místo dobře známých Stick to Your Guns, kteří se ve Foru Karlín ukázali i loni na jaře po boku Asking Alexandria a Parkway Drive, přivezli Kanaďany Counterparts a krajany While She Sleeps. Z jejich vystoupení si však nešlo moc odnést – stížnosti na zvuk, které se na sociálu objevovaly už během koncertu While She Sleeps, byly oprávněné. Z celého koncertu bylo rozumět jediné slovo „hurricane“ ve stejnojmenné písni v závěru jejich setu. Na hlavní hvězdy už bylo všechno v pořádku, ale ve srovnání s loňským metalcorovým večírkem byl ten letošní prostě nevyrovnanější.

Na Architects se moshpity se zformovaly hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou. Chvíli se pobíhalo v circle pitu, pak se v kotli utvořily sedící veslující řady. V mezerách mezi písničkami se do nekonečna skandovalo AR-CHI-TECTS, což frontmana Sama Cartera uvádělo do mírných rozpaků. Carter je mimochodem jedním z britských ambasadorů organizace Sea Shepherd, která si klade za cíl ochranu oceánů a mořských živočichů, a také stejně jako zbytek kapely dlouholetým veganem. I díky tomu nezní jejich uvědomělé texty falešně, když hovoří o problémech globalizované společnosti založené na moci kapitálu a upřednostňování ekonomického prospěchu nad ochranou přírody a jednotlivce.

V závěru koncertu se Carter rozhovořil o tom, že není ostuda být smutný a že nemá smysl skrývat své emoce, když člověk prožívá ztrátu nebo beznaděj, čímž narážel na nedávné úmrtí kytaristy kapely Toma Searla, kterému věnoval celý koncert. Publikum reagovalo skandováním jeho jména, což nakonec zpěvákovi vehnalo slzy do očí. Emoce se ždímaly stejně jako pot z trička. A frontman dobře poznamenal, že energie, kterou publiku kapela věnovala, se jim mnohokrát vrátila. Fantastický výkon Architects, kterému chyběly jedině ohňostroje, vytvořil v kombinaci s neskutečně živým a oddaným publikem atmosféru, na kterou se nezapomíná.

Info

Architects (uk) + While She Sleeps (uk) + Counterparts (ca)
25. 1. 2018, Forum Karlín, Praha

foto © Ká Končelíková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?