Články / Reporty

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.01.2018

Noc a ráno po koncertu. Hlava nebolí z počtu vypitých piv (nula), ani z výsledku druhé prezidentské debaty (profesor vs. inženýr), která stejně pro většinu lidí nemohla nic změnit, ale z úderů loktem do hlavy utržených v pitu. Kde jste se, kurva, učili pogovat? Lokty u těla, maximálně ve výšce ramen. Nebo si to už pamatuju blbě?

Architects se do Prahy vrátili už po roce a čtvrt a tentokrát s sebou místo dobře známých Stick to Your Guns, kteří se ve Foru Karlín ukázali i loni na jaře po boku Asking Alexandria a Parkway Drive, přivezli Kanaďany Counterparts a krajany While She Sleeps. Z jejich vystoupení si však nešlo moc odnést – stížnosti na zvuk, které se na sociálu objevovaly už během koncertu While She Sleeps, byly oprávněné. Z celého koncertu bylo rozumět jediné slovo „hurricane“ ve stejnojmenné písni v závěru jejich setu. Na hlavní hvězdy už bylo všechno v pořádku, ale ve srovnání s loňským metalcorovým večírkem byl ten letošní prostě nevyrovnanější.

Na Architects se moshpity se zformovaly hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou. Chvíli se pobíhalo v circle pitu, pak se v kotli utvořily sedící veslující řady. V mezerách mezi písničkami se do nekonečna skandovalo AR-CHI-TECTS, což frontmana Sama Cartera uvádělo do mírných rozpaků. Carter je mimochodem jedním z britských ambasadorů organizace Sea Shepherd, která si klade za cíl ochranu oceánů a mořských živočichů, a také stejně jako zbytek kapely dlouholetým veganem. I díky tomu nezní jejich uvědomělé texty falešně, když hovoří o problémech globalizované společnosti založené na moci kapitálu a upřednostňování ekonomického prospěchu nad ochranou přírody a jednotlivce.

V závěru koncertu se Carter rozhovořil o tom, že není ostuda být smutný a že nemá smysl skrývat své emoce, když člověk prožívá ztrátu nebo beznaděj, čímž narážel na nedávné úmrtí kytaristy kapely Toma Searla, kterému věnoval celý koncert. Publikum reagovalo skandováním jeho jména, což nakonec zpěvákovi vehnalo slzy do očí. Emoce se ždímaly stejně jako pot z trička. A frontman dobře poznamenal, že energie, kterou publiku kapela věnovala, se jim mnohokrát vrátila. Fantastický výkon Architects, kterému chyběly jedině ohňostroje, vytvořil v kombinaci s neskutečně živým a oddaným publikem atmosféru, na kterou se nezapomíná.

Info

Architects (uk) + While She Sleeps (uk) + Counterparts (ca)
25. 1. 2018, Forum Karlín, Praha

foto © Ká Končelíková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.