Články / Reporty

Arcade Fire - megalomanské objetí

Arcade Fire - megalomanské objetí

Jakub Béreš | Články / Reporty | 17.06.2018

Existuje jedna věc spojená s Arcade Fire, na které by se shodla drtivá většina fanoušků? Nejspíš to, že loňská deska Everything Now nebyla trefa do černého. A právě s ní po dekádě a půl čekání poprvé zavítali i do České republiky dobýt největší tuzemskou halu. Tu sice nevyprodali, ale o tom, co v ní převedli, se bude mluvit ještě dlouho. Dvouhodinová show plná překvapivých momentů, velkých hitů, tanečků pod obří disco koulí i nostalgického vzpomínání byly nezapomenutelné.

Arcade Fire přišli zadním koncem a mezi fanoušky se prodírali až na stage. Koncertní hala se proměnila na sportovní stadion, nechyběly ani projekce s falešnými reklamami na cereálie s ritalinem, Bibli nebo fidget spinner s logem EN.

Tým Kanada - USA - Haiti chytl po triumfálním nástupu ochozy do objetí a už nepustil. Nové hity střídaly ty starší, kapela si udržovala kontakt s publikem a všechno bylo tak přirozené, jako by muzikanti ověnčení všemi možnými cenami hráli v klubu. Everything Now je deska upozorňující na vyprázdněnost pop kultury i přesycení informacemi a zábavou, a právě těmito problémy začal postupně trpět i páteční koncert. Místo na písně se upírala pozornost na to, kde se zrovna Win Butler vynoří mezi diváky. Když se zničeno nic objevil na malém pódiu uprostřed haly, poprvé, danému okamžiku nic nechybělo, stejně jako když se na stejném místě proměnila Régine Chassagne na tančící reflektor. Opakovaný trik ale ztrácel na vtipu.

Ve vší té hře uzurpující si pozornost Arcade Fire naštěstí nezapomněli na největší hity, které průběžně sázeli celý večer a odehráli je na sto deset procent. Vedle chytlavých singlů jako No Cars Go nebo Ready to Start zazářily i skladby, v nichž hlavní vokál obstarala Régine Chassagne, a Sprawl II se postarala o větší taneční extázi než všechny nové, "diskotékové" písničky. Z aktuální desky vynikla střízlivá We Don’t Deserve Love, která utišila arénu před poslední sadou hitů. Arcade Fire přišli na stage jako rockové hvězdy a stejně tak po dvou hodinách odešli. Hlad tuzemských fanoušků nasytili, když dali vzpomenout na starší alba, ale novější písně nezachránilo ani strhující megalomanské provedení.

Info

Arcade Fire (ca) + Repetitor (srb)
15. 6. 2018 O2 Arena, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.