Články / Reporty

Architects, Architects!

Architects, Architects!

Jiří Mališ | Články / Reporty | 02.11.2016

Koncert byl týdny dopředu vyprodaný, mezi fanoušky se přebytečné lístky prodávaly s poloviční přirážkou a kolem bloku pražského klubu Roxy se vinula sáhodlouhá fronta. I to předcházelo letošnímu českému vystoupení posthardcorových Architects z Brightonu, kteří Roxy vyprodali podruhé a ukázali se i na Brutal Assault. Když v srpnu prohrál boj s rakovinou kytarista a textař Tom Searle, bylo jasné, že turné k novému albu All Our Gods Have Abandoned Us bude jiné. Jít na koncert kapely, která toho má hodně před sebou, ale stejně tak se může za pár měsíců rozpadnout, je plné rozporuplných pocitů. A to ačkoliv skupina sama řekla, že turné bude na Tomovu počest na plné obrátky.

Nešetřilo se tedy ani na kvalitě lineupu. Stick to Your Guns, stejně jako Bury Tomorrow měli v klubu tvrdé jádro a právě fanouškovská podpora pro předskokany byla největším překvapením. Moshpit se otevřel už při první skladbě Bury Tomorrow nazvané Man on Fire a kromě očekávaného skákání bylo překvapivě slyšet i zpěv publika, což se povede málokteré zahajující kapele. Melodický metalcore byl doplněn o čisté druhé vokály a působil místy až mírumilovně. Naopak Stick to Your Guns začali hned zostra. První skladba Nobody v davu vzbudila tolik agrese, že jsem se po dvou ranách do žeber zařadil na okraj pitu. Všichni neustále skákali a zpívali a kapela se tak mohla cítit jako hlavní chod večerního menu.

Tím ale byli Architects. Jeden znamenitý track za druhým, od úvodní skladby nového alba Nihilist po starší These Colours Don't Run nebo Early Grave. Na pódiu přistálo jak fanoušky podepsané tričko, tak národní vlajka s logem kapely. Neustálé skandování “Architects, Architects!” a nekonečné potlesky vytvořily atmosféru, které se dalo věřit, že je nejlepší z celého turné. A to navzdory tomu, že v polovině setu zpěvák Sam Carter musel požádat fanoušky, aby pro vlastní bezpečnost přestali crowdsurfovat. Čímž přilil olej do moshpitu a atmosféra během Broken Cross a Gravity byla jedním z vrcholů. Když kapela před druhým přídavkem věnovala celé vystoupení a všechna předchozí, současná i budoucí turné památce Toma Searlea, byl čas na slzy. V závěrečné Gone With the Wind vyprodaná Roxy křičela “A sickness with no remedy!” a v kontextu všeho, čím si skupina za poslední měsíce prošla, to byl ideální moment pro ukončení večera.

Šest hodin poté pořád nespím. Pocity jsou úžasné, ale zároveň trpké. Ačkoliv zvuk Architects je stejný jako před lety, texty bez přítomnosti Toma Searlea způsobují mrazení v zádech. Ani dokonalé výkony kapel, fantastická komunikace s fanoušky a oddané publikum nedokáží zaplnit srdce plné žalu. Za týden se na tuhle noc možná budu dívat jinak, ale možná mi bude ještě hůř.

Info

Architects (uk), Stick to Your Guns (us), Bury Tomorrow (uk)
31. 10. 2016 Roxy, Praha

foto © Jakub Hendrych

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace