Články / Recenze

ARGOnaut Ben a jeho (ne)konfliktní politické retro

ARGOnaut Ben a jeho (ne)konfliktní politické retro

Shaqualyck | Články / Recenze | 03.03.2013

Kdo by si to byl ještě před pár lety pomyslel, že Ben Affleck, floutkovský idol dívčích srdcí, jehož usměvavá tvářička okupovala plakáty na stěnách nejednoho pokojíčku, bude jednou točit oscarové filmy?! Píší se devadesátá léta a Ben sklízí zasloužené ovace za spoluautorství scénáře Dobrého Willa Huntinga a za role v obhroublých komediích Kevina Smithe. Jeho výtah ke slávě míří do hvězdných výšin. Nahoře už čeká Michael Bay s pytlem peněz a nekonečným zástupem roztoužených uječených holčiček. Jenže každá pohádka jednou končí a zatímco jeho kámoš Matt stylově vraždí teroristy v Bournově trilogii, Ben se propůjčuje k projektům proměnlivých kvalit a často i velmi pochybné pověsti. Z kdysi nadějné persony je rázem nepřesvědčivý nešika. Svou stagnující kariéru Affleck korunuje alkoholovými excesy a brutálně bulvarizovaným vztahem s JLo.

Z předčasného důchodu jej vytrhne až rekvalifikační režisérský kurz završený překvapivě zdařilou adaptací temné detektivky Gone, Baby, Gone z pera Dennise Lehanea, specialisty na bostonské podsvětí, jehož tvorbu už kdysi, coby mimořádně atraktivní filmový materiál, úspěšně zužitkoval Clint Eastwood v Tajemné řece. Následuje výborná kriminálka Město, která se opět vrací do sociálně patologického podhoubí Bostonu a zručně resuscituje kdysi populární subžánr heist filmů. Tohle už není náhoda, Affleck je zpátky, klidně si stoupne i před kameru a v hlavě už mu šrotují fragmenty memoárů bývalého agenta CIA Tonyho Mendeze, které se později stanou předlohou jeho příštího snímku Argo, jenž získá Oscara za nejlepší film roku 2012. Kruh se uzavírá a odborné veřejnosti pomalu docházejí superlativy. Ten kluk umí točit! Jestli po vzoru mýtických argonautů Ben dosud hledal bájné zlaté rouno, s Argem jej našel. Akorát vypadá jako plešatej chlap na podstavci a jmenuje se Oscar. Ty tam jsou doby, kdy jej Kevin Smith chtěl smrtelně vážně obsadit do remaku Čelistí coby, ehm, žraloka.

Nemyslím si, že by Argo bylo politickou objednávkou, avšak při vědomí toho, že válka v Iránu je už pár měsíců na spadnutí, hlodavým propagandistickým pochybnostem se při sledování neubráníte. Affleck svůj film, nicméně, alespoň korektně uvedl zpravodajsky komponovanou pasáží, ve které stručně nastínil komplikovanou politickou historii země a osvětlil pohnutky, které tamní lid vedly k tomu, že jednoho krásného listopadového odpoledne léta páně 1979 vzal útokem americkou ambasádu, zatímco silové složky vládnoucího režimu jen tiše přihlížely. Rebelové však neuhlídali šestici zaměstnanců zdejší pobočky hvězd a pruhů, kteří si řekli, že líp než v lokálním kriminále to bude inkognito v azylu u kanadského kolegy. To se ale tamějšímu režimu ani trochu nelíbilo. A bílým límečkům ze CIA tak nezbylo nic jiného, než napnout všechny síly a vymyslet, jak z té šlamastiky elegantně vybruslit. Mozky pánů z Langley se upnuly k Hollywoodu…

Nový, obrozený Ben Affleck je pracant a puntičkář, umí si všímat detailů, ale v žádném případě na úkor celku. Nikdy nesklouzne k samoúčelné exhibici, za všech okolností se snaží být poctivým vypravěčem maximálně soustředěným na příběh a jeho dynamiku. Účesy, kostýmy, auta, cíga v letadle, všechno tip-ťop. Skriptka se při natáčení asi hodně naběhala. Dějová linka je jasná a přehledná, motivace postav naprosto srozumitelná, hluchá místa byste tu hledali marně. Navíc vám na těch vykulených trosečnících uvězněných v moři perského písku a neporozumění skutečně záleží a onen „velký útěk“ prožíváte celou dobu s nimi. I na nějaké ty okousané nehty pravděpodobně dojde. Na to, že se po většinu stopáže jedná o prostě popisnou faktografii, se tvůrcům podařilo vykouzlit z Arga velmi slušný multikulti napínák. Navzdory tunám dialogů, neustálému telefonování a velkému množství postav se jmény, která si nezapamatujete, nedokážete z plátna spustit oči. Snímek vás dokonale vtáhne i bez hi-tech špionážního zázemí, počítačů, smartphonů a bondovských udělátek. O střelných zbraních a sofistikovaných akčních scénách nemluvě. Film je nepotřebuje, bohatě si vystačí se zvrásněnými obličeji a dusivou, chvílemi až elektrizující atmosférou. To vše v parádní nenásilné retro stylizaci a s příjemným oldschoolovým feelingem, jenž pomáhá důsledně dotvářet odpovídající Desplatův soundtrack. Při pohledu na luxusně sesbíraný ansámbl (Goodman, Arkin, Cranston…) jsem měl navíc po dlouhé době pocit, že herce jejich práce zase jednou mimořádně bavila. Argo sice není kdovíjaký zázrak, neobsahuje žádnou zásadní kulervoucí pointu či poselství, ani neslibuje růžovou budoucnost či neutuchající mezilidskou lásku a porozumění. Svou lehkostí a naléhavou narativní precizností však udělá radost každému, komu jsou blízké dobré příběhy a filmové médium jako takové. A to není až tak málo.

Info

Argo / Argo
Režie: Ben Affleck (2012)
http://argothemovie.warnerbros.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace