Články / Reporty

Arytmické srdéčko (Tera Melos & co.)

Arytmické srdéčko (Tera Melos & co.)

Pavel Novotný | Články / Reporty | 11.04.2018

Styly s přízviskem „math“ se vyznačují urputností, zběsilostí, možná až parodií nejrůznějších stylů. Spěch na brzký začátek koncertu byl tedy oprávněný, a kdo stihl, zasloužil si Microvomit a jejich eklektický hudební mix. Kytara kreslila ambientní, místy až stísněné podkresy, na kterých stavěly basové linky Korgů a živočišné bicí. Zprofanované „post“ tady dávalo smysl. Vzápětí byla niterná malba vystřídána surrealisticky skládanými riffy kapely Červen. Dvojka působí dojmem, že hraje momentální nápady na dané téma, a celek působí roztříštěně. Dá se chytit několika přehledněji vystavených pasáží, ale výsledek nestrhne. Tetelilo se jen arytmické srdéčko, jakkoliv jim nelze upřít propracovanost a přesnost.

fotogalerie z koncertu tady

Tera Melos ze Států toho moc nenamluvili, s nafoukaností to ale nemělo nic společného. Hektická produkce štěpila publikum, jedni nerozuměli, druzí se náramně bavili. Cupováno bylo ledasco: heavy metal, líbivé melodie, punková naléhavost. Komplikované kytarové (Nick Reinhart) a baskytarové (Nathan Latona) linky byly bezchybné a podané s patřičnou energií, ani slovo proti, všechno jistil John Clardy, malý bicmen s knírem. Komunikovalo se i křečovitými pohybovými kreacemi a textovými fragmenty, ale celek byl jen pro zasvěcené. Několik melodií utkvělo, ovšem postupem času to čím dál více vypadalo jako přehlídka interních vtipů. Přispěla tomu i různorodost studiovek, setlist nemusel sednout každému. Jako svorník celého koncertu ale fungoval jeden neoblomný fakt: Nick Reinhart je precizní blázen a neobvyklý kytarista. Nebo naopak?

Info

Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.