Články / Reporty

Arytmické srdéčko (Tera Melos & co.)

Arytmické srdéčko (Tera Melos & co.)

Pavel Novotný | Články / Reporty | 11.04.2018

Styly s přízviskem „math“ se vyznačují urputností, zběsilostí, možná až parodií nejrůznějších stylů. Spěch na brzký začátek koncertu byl tedy oprávněný, a kdo stihl, zasloužil si Microvomit a jejich eklektický hudební mix. Kytara kreslila ambientní, místy až stísněné podkresy, na kterých stavěly basové linky Korgů a živočišné bicí. Zprofanované „post“ tady dávalo smysl. Vzápětí byla niterná malba vystřídána surrealisticky skládanými riffy kapely Červen. Dvojka působí dojmem, že hraje momentální nápady na dané téma, a celek působí roztříštěně. Dá se chytit několika přehledněji vystavených pasáží, ale výsledek nestrhne. Tetelilo se jen arytmické srdéčko, jakkoliv jim nelze upřít propracovanost a přesnost.

fotogalerie z koncertu tady

Tera Melos ze Států toho moc nenamluvili, s nafoukaností to ale nemělo nic společného. Hektická produkce štěpila publikum, jedni nerozuměli, druzí se náramně bavili. Cupováno bylo ledasco: heavy metal, líbivé melodie, punková naléhavost. Komplikované kytarové (Nick Reinhart) a baskytarové (Nathan Latona) linky byly bezchybné a podané s patřičnou energií, ani slovo proti, všechno jistil John Clardy, malý bicmen s knírem. Komunikovalo se i křečovitými pohybovými kreacemi a textovými fragmenty, ale celek byl jen pro zasvěcené. Několik melodií utkvělo, ovšem postupem času to čím dál více vypadalo jako přehlídka interních vtipů. Přispěla tomu i různorodost studiovek, setlist nemusel sednout každému. Jako svorník celého koncertu ale fungoval jeden neoblomný fakt: Nick Reinhart je precizní blázen a neobvyklý kytarista. Nebo naopak?

Info

Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?