Martin Řezníček | Články / Reporty | 25.02.2017
„Myslíš, že dá dneska freestyle a půjde mezi lidi?“
„Jasně, že jo. Je to přece Astronautalis.“
Miluju banální rozhovory před koncertem, kdy člověk ví, co má čekat, ale o to šťastnější je, když se mu očekávání naplní.
Předskokanka Aby Wolf má s Astronautalisem společnou nejenom řadu koncertů, ale i hometown Minneapolis. Chlad minnesotských borových hájů od ní ale nečekejte. Zpěvačka vystupuje sama a doprovází se na sampler a drummer pad, k přednahraným smyčkám přičarovává neartikulované vokální linky kombinované s lyrickými pasážemi. Hlas promlouvající výraznými emocemi vás zavede do míst, kam se toužíte podívat, ale leckdy marně hledáte cestu – stejně jako se to stalo návštěvníkům Music Baru pražské Lucerny.
Astronautalis na indie elektronický set navázal pomalejšími „smutnými songy“, a přestože svoje slova do mikrofonu sypal s obvyklou vervou, obecenstvo jako by na něco čekalo. A to něco přišlo po šesti skladbách: „Už žádný smutný písně. Teď přijde bordel. Všichni budete tančit – je jedno, jestli to neumíte, všichni tančíme na hovno. Všichni budete zpívat – je jedno, jestli to neumíte nebo neznáte slova, nějaký si vymyslete. Všichni tančí, všichni zpívaj. A žádný čuráctví!“
Jak řekl, tak se taky stalo, a bylo fuk, že jsme od něj tenhle proslov už slyšeli. Vibe se rozjel s čistě hiphopovými i bluesem říznutými tracky a člověk nemusel věřit v Boha, aby pochopil, o čem je Running Away from God, a nemusel být ztracený, aby se našel v The River, the Woods. Porci soulového písničkářství jsme dostali, když se DJ chopil kytary a společně vysekli akustickou verzi Cut My Body Loose. Pak se vrátila striktní dikce – hadr nasáklý potem a vymáchaný v kýblu špinavého grimeu měl nášivku Sike! a borec nám ho hodil přímo do ksichtu.
O Astronautalisovi kolují legendy. Maximální nasazení a entuziasmus, zabijácká flow, umění strhnout pár lidí i narvaný klub. V Lucerně se všechno potvrdilo a došlo i na pověstný freestyle, ve kterém nám s gustem odrapoval zážitky z české a slovenské tour.
Astronautalis (us), Aby Wolf (us)
23. 2. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Vlastimil Vojáček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.