Články / Reporty

Astronautalis: Nobody’s allowed to be a dick

Astronautalis: Nobody’s allowed to be a dick

Martin Řezníček | Články / Reporty | 25.02.2017

„Myslíš, že dá dneska freestyle a půjde mezi lidi?“
„Jasně, že jo. Je to přece Astronautalis.“

Miluju banální rozhovory před koncertem, kdy člověk ví, co má čekat, ale o to šťastnější je, když se mu očekávání naplní.

Předskokanka Aby Wolf má s Astronautalisem společnou nejenom řadu koncertů, ale i hometown Minneapolis. Chlad minnesotských borových hájů od ní ale nečekejte. Zpěvačka vystupuje sama a doprovází se na sampler a drummer pad, k přednahraným smyčkám přičarovává neartikulované vokální linky kombinované s lyrickými pasážemi. Hlas promlouvající výraznými emocemi vás zavede do míst, kam se toužíte podívat, ale leckdy marně hledáte cestu – stejně jako se to stalo návštěvníkům Music Baru pražské Lucerny.

Astronautalis na indie elektronický set navázal pomalejšími „smutnými songy“, a přestože svoje slova do mikrofonu sypal s obvyklou vervou, obecenstvo jako by na něco čekalo. A to něco přišlo po šesti skladbách: „Už žádný smutný písně. Teď přijde bordel. Všichni budete tančit – je jedno, jestli to neumíte, všichni tančíme na hovno. Všichni budete zpívat – je jedno, jestli to neumíte nebo neznáte slova, nějaký si vymyslete. Všichni tančí, všichni zpívaj. A žádný čuráctví!“

Jak řekl, tak se taky stalo, a bylo fuk, že jsme od něj tenhle proslov už slyšeli. Vibe se rozjel s čistě hiphopovými i bluesem říznutými tracky a člověk nemusel věřit v Boha, aby pochopil, o čem je Running Away from God, a nemusel být ztracený, aby se našel v The River, the Woods. Porci soulového písničkářství jsme dostali, když se DJ chopil kytary a společně vysekli akustickou verzi Cut My Body Loose. Pak se vrátila striktní dikce – hadr nasáklý potem a vymáchaný v kýblu špinavého grimeu měl nášivku Sike! a borec nám ho hodil přímo do ksichtu.

O Astronautalisovi kolují legendy. Maximální nasazení a entuziasmus, zabijácká flow, umění strhnout pár lidí i narvaný klub. V Lucerně se všechno potvrdilo a došlo i na pověstný freestyle, ve kterém nám s gustem odrapoval zážitky z české a slovenské tour.

Info

Astronautalis (us), Aby Wolf (us)
23. 2. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Vlastimil Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace