Články / Reporty

Atlantik: jsme bigbeatová kapela

Atlantik: jsme bigbeatová kapela

Vojta Hněvkovský, David Loch | Články / Reporty | 26.04.2018

Hanspaulka se schovala do stínu lamp. Utopená ve svém světě. Mimo mapu chaosu Bořislavky. Sedáme si na okraj chodníku s kapelou Atlantik. Těsně před jejich koncertem v hrabalovských kulisách klubu U Rafa, kde předskakují Sdružení rodičů a přátel ropy. Kluci vytahují cigarety, poslední lok piva před dlouhým ponorem...

Proč jste se přihlásili do talentové soutěže 1Band2Play?
Jonáš: My jsme to nebrali jako soutěž. Ono je to spíš tak, že se teď snažíme donahrát a domixovat mixtape. Narazili jsme na tuhle soutěž a říkali jsme si, že už stejně na něčem děláme, tak aby to bylo prezentovatelný. Primární motivace byla, aby si to někdo poslechl a třeba nás pozval na koncert. Takže nešlo jen o hraní na Colours of Ostrava.

Vy jste se ve finále uchytili mezi kytarovými kapelami. Co vlastně děláte? Rap nebo hip hop?
Jonáš: Já si myslím, že děláme bigbeat. Bez legrace. Jsme bigbeatová kapela.

V čem se vyznačuje vaše pojetí bigbeatu?
Fanda: Tvrdostí.
Honza: Máme zkoušky a hrajeme koncerty. Přistupujeme k tomu jako k normální kapele.
Jonáš: Jako jo, něco se tam rapuje nebo říká víc do mikrofonu, než že by se zpívalo, ale myslím, že to ani moc neřešíme, co to je za žánr. Spíš máme kapelu a děláme, co nás baví.


Takže nálepku big beat u svého jména nebudete vůbec vnímat pejorativně?
Franta: Náš velký sen je zahrát si s kapelou Brutus. Myslím, že by se vedle sebe krásně vyjímaly názvy jako Altantik a Brutus.
Jonáš: Tam trochu míří ten název. Cítíme se součástí osmdesátkový alkorockový scény.

Ale vypadáte jako současníci. Jaký účel hrají vulgarity ve vašich textech? Jde o vymezování?
Honza: Tak my takto mluvíme.

Takže to není jen raperská póza?
Honza: Ale to je póza.
Jonáš: Spíš než póza je to nějaká nadsázka. Že říkáš něco, co si myslíš nebo cítíš, ale používáš k tomu slova, které ti pomohou se na to kouknout s odstupem.
Fanda: Myslím, že obecně v rapu je výrazivo to, jakým způsobem člověk mluví. Lidé mluví sprostě.
Fanda: Důležitý point je, že ty slova dobře zněj.

Ale tak možná jste právě tou přirozenou mluvou uvěřitelnější.
Jonáš: Necejtíme se jako protřelí real tejpci z ulice, kteří si to odžili a proto používají takový slova. Tak to vůbec není. Akorát tak mluvíme. Něco říkáme a líbí se nám, jak to zní.
Franta: U mě je to daný tím, že mám třeba blbej humor.
Honza: Já bych se na tuhle otázku už vyprcal...

Mají Atlantik rádi Ready Kirken? Komu by raději předskakovali: Lunetic, nebo Chaozz? A jak dopadla přímá konfrontace s fanynkou? Poslechněte si zbytek rozhovoru.

Info

Atlantik
fb profil

Finále 1Band2Play
3. 5. 2018, 21:00
Praha, klub FAMU
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.