Články / Reporty

Atlantik: jsme bigbeatová kapela

Atlantik: jsme bigbeatová kapela

Vojta Hněvkovský, David Loch | Články / Reporty | 26.04.2018

Hanspaulka se schovala do stínu lamp. Utopená ve svém světě. Mimo mapu chaosu Bořislavky. Sedáme si na okraj chodníku s kapelou Atlantik. Těsně před jejich koncertem v hrabalovských kulisách klubu U Rafa, kde předskakují Sdružení rodičů a přátel ropy. Kluci vytahují cigarety, poslední lok piva před dlouhým ponorem...

Proč jste se přihlásili do talentové soutěže 1Band2Play?
Jonáš: My jsme to nebrali jako soutěž. Ono je to spíš tak, že se teď snažíme donahrát a domixovat mixtape. Narazili jsme na tuhle soutěž a říkali jsme si, že už stejně na něčem děláme, tak aby to bylo prezentovatelný. Primární motivace byla, aby si to někdo poslechl a třeba nás pozval na koncert. Takže nešlo jen o hraní na Colours of Ostrava.

Vy jste se ve finále uchytili mezi kytarovými kapelami. Co vlastně děláte? Rap nebo hip hop?
Jonáš: Já si myslím, že děláme bigbeat. Bez legrace. Jsme bigbeatová kapela.

V čem se vyznačuje vaše pojetí bigbeatu?
Fanda: Tvrdostí.
Honza: Máme zkoušky a hrajeme koncerty. Přistupujeme k tomu jako k normální kapele.
Jonáš: Jako jo, něco se tam rapuje nebo říká víc do mikrofonu, než že by se zpívalo, ale myslím, že to ani moc neřešíme, co to je za žánr. Spíš máme kapelu a děláme, co nás baví.


Takže nálepku big beat u svého jména nebudete vůbec vnímat pejorativně?
Franta: Náš velký sen je zahrát si s kapelou Brutus. Myslím, že by se vedle sebe krásně vyjímaly názvy jako Altantik a Brutus.
Jonáš: Tam trochu míří ten název. Cítíme se součástí osmdesátkový alkorockový scény.

Ale vypadáte jako současníci. Jaký účel hrají vulgarity ve vašich textech? Jde o vymezování?
Honza: Tak my takto mluvíme.

Takže to není jen raperská póza?
Honza: Ale to je póza.
Jonáš: Spíš než póza je to nějaká nadsázka. Že říkáš něco, co si myslíš nebo cítíš, ale používáš k tomu slova, které ti pomohou se na to kouknout s odstupem.
Fanda: Myslím, že obecně v rapu je výrazivo to, jakým způsobem člověk mluví. Lidé mluví sprostě.
Fanda: Důležitý point je, že ty slova dobře zněj.

Ale tak možná jste právě tou přirozenou mluvou uvěřitelnější.
Jonáš: Necejtíme se jako protřelí real tejpci z ulice, kteří si to odžili a proto používají takový slova. Tak to vůbec není. Akorát tak mluvíme. Něco říkáme a líbí se nám, jak to zní.
Franta: U mě je to daný tím, že mám třeba blbej humor.
Honza: Já bych se na tuhle otázku už vyprcal...

Mají Atlantik rádi Ready Kirken? Komu by raději předskakovali: Lunetic, nebo Chaozz? A jak dopadla přímá konfrontace s fanynkou? Poslechněte si zbytek rozhovoru.

Info

Atlantik
fb profil

Finále 1Band2Play
3. 5. 2018, 21:00
Praha, klub FAMU
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.